Co by taková Karviná nyní dala za jeho dřívější góly... Tomáš Wágner (32) je však momentálně zřejmě nejsledovanějším hráčem FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Návrat urostlého útočníka do Příbrami v zimě překvapil českou fotbalovou veřejnost. Zvlášť když Wágnerovi chybí jen osm tref k magické stovce a vstupu do Klubu ligových kanonýrů. „Je to můj sen,“ přiznává v rozhovoru pro iSport.cz. Bude v létě uzdravený hroťák horkým zbožím?
Člověk míní, život mění. Před rokem to vypadalo, že si Wágner na Kypru vystřílí zajímavé angažmá třeba v polské Ekstraklase, místo toho se trápil v Rumunsku a trávil čas u profesora Pavla Koláře.
Už je to se zdravím lepší?
„Musím zaťukat, konečně ano. Od půlky listopadu do konce minulého roku mě léčil pan profesor Kolář. Byl jsem už hodně nervózní, protože celý loňský rok mě furt něco trápilo. Teď se cítím fakt dobře, od ledna valím naplno. Chybí už jen gól, asi mám trošku v hlavě špatný podzim, což se projevuje na zakončení. Ale půjdu si za tím a věřím, že to brzy přijde. Třeba už ve středu.“
PŘÍBRAM NA JAŘE |
|
17. kolo: Příbram-Žižkov 2:1 18. kolo: Varnsdorf-Příbram 3:0 19. kolo: Sparta B-Příbram 1:1 21. kolo: Brno-Příbram 1:0 20. kolo: Příbram-Ústí nad Labem (středa 6. dubna v 16:30) |
Po devíti letech jste zpátky v Příbrami, změnilo se tam něco kromě soutěže?
„To je ale bohužel to nejdůležitější! (směje se) Nějaké změny tu jsou, kádr omladil, my s Pildou (Tomášem Pilíkem) a Kvíďákem (Janem Kvídou) kluky doplňujeme. Jsem rád, že jsem doma mezi kamarády. Měl jsem i jiné možnosti, ale řekl jsem si, že do léta asi bude nejlepší dát se stoprocentně do pořádku. Teď je to super.“
Omladil i realizační tým, proti Tomáši Zápotočnému, Radku Sňozíkovi i Marku Niklovi jste ještě nastupoval.
„Nemůžeme si na nic stěžovat, chtějí po nás kombinační fotbal, tréninky mají výborné. Všechno jsou to frajeři, co mají za sebou fantastické kariéry. Je vidět, že tomu rozumí, mají cit, který je taky třeba. Vždycky je lepší vnímat fotbal jako bývalý hráč, než ho mít jen nastudovaný z učebnic. Akorát škoda výsledků, i v Brně jsme odehráli dobrý zápas. Nedokážeme tam však dotlačit branku. Teď hrajeme dvakrát doma, věřím, že proti Ústí i Dukle to zvládneme a zapíšeme šest bodů.“
Zatím jste odehrál jen čtyři zápasy, což je malý vzorek, přesto: jaká je druhá liga?
„Až dosud jsem ji nikdy nehrál. Je to jiné, trochu válka, někde horší terén, i když problémy jsou i v první lize. Ve Varnsdorfu to nebylo jednoduché, ale u nás, na Strahově i v Brně byl trávník dobrý. Těžká soutěž, je cítit nervozita, že postupuje jen jeden, velký boj je o barážová místa. Makáme, co to jde. Pro naše mlaďochy, jako jsou Halinský, Vokřínek nebo Hájek, jsou to skvělé zkušenosti. Mohou se ukázat a jít výš, v klubu je to dobře nastavené.“
Naposledy jsme spolu dělali rozhovor loni v dubnu, tedy přesně před rokem. Vstřelil jste v dresu kyperského Nea Salamis sedmnáct gólů a vyhlížel novou výzvu, která se ale v rumunském UTA Arad moc nepovedla...
„Kypr je malinkej, všechno se tam poví. Prodělal jsem tam operaci, vědělo se to. Bylo to trošku o štěstí, jestli se to povede, nebo ne. Teď už můžu říct, že se zákrok moc nepovedl, takže kyperským klubům vyšlo, že se mnou nešly do rizika. Na druhou stranu, pro mě nakonec bylo fajn, že z Rumunska už to bylo autem na dojezd domů, takže jsem zdraví mohl řešit s českými doktory. A hlavně s panem profesorem Kolářem. Všechno zlé je k něčemu dobré.“
Tehdy jste říkal, že chcete vydržet v zahraničí a pak v rodné Příbrami ideálně uzavřít kariéru. To však ještě není tento případ, ne?
„Upřímně? Nečekal jsem, že se vrátím do Příbrami takhle brzy, i když věk mi taky letí. S mlaďochy mě to nicméně zase baví, jsou to takoví správní dvacetiletí janci... (úsměv) Plán je takový, že chci odehrát co nejvíce zápasů, co nejvíce Příbrami pomoct. Vůbec neřeším, že je to druhá liga. Uvidíme, co bude v létě.“
Ke stovce gólů a vstupu do Klubu ligových kanonýrů vám chybí jen osm tref...
„Nebudu lhát – mám to v hlavě, je mým snem to dotáhnout. Věřím, že když budu zdravý, tak na to mám. Je samozřejmě potřeba dostat se do týmu, kde se góly do stovky budou počítat, to znamená někde výš. Teď mi bylo dvaatřicet, věřím, že ještě dva nebo tři roky můžu hrát na slušné úrovni. Vždycky je to ale o výkonnosti, záleží jen na mně.“
Čas letí, že? Člověka v souvislosti s vámi napadne vítězný gól za Plzeň v Lize mistrů proti CSKA Moskva, který zajistil jarní pokračování v Evropě. A ono už je to přes osm let...
„Nedávno jsem se byl v Plzni podívat, když se dělaly oslavy 110 let klubu. Dostal jsem nějaké plechovky, bylo to krásné. Tehdy to byl nádherný moment, nezapomenutelný. Bavil jsem se o tom s lidmi hodněkrát a asi ještě budu, ale nevadí mi to. Kvůli takovým zážitkům člověk fotbal hraje.“
Střelecky se vám nejvíce dařilo v Karviné. Není vám smutno z toho, že se MFK příští sezonu bude pravděpodobně utkávat s Příbramí ve druhé lize?
„Je, mrzí mě to moc. V Karviné to bylo fajn, vždycky jsem to říkal. Spousta lidí, která tam nikdy nebyla, si možná říká, že je to tam někde za Ostravou, ale lidi tam fotbal měli rádi. Super stadion, zázemí. Škoda... Nechci to moc hodnotit nebo chytračit, ale myslím, že pan trenér Jarábek tam odváděl dobrou práci. Hráli slušný fotbal, dělali body. Pak se ale odhodlali ke změně a asi vědí, proč se tak rozhodli. Od té doby jim to ale nešlape. Snad se z toho ještě dostanou. A když ne, tak se snad co nejdřív vrátí nahoru. Stejně jako Příbram.“
NEJBLIŽŠÍ ČEKATELÉ NA VSTUP DO KLUBU LIGOVÝCH KANONÝRŮ
1. Tomáš Pekhart (32, Legia Varšava) 94
2. Tomáš Wágner (32, Příbram) 92
3. Zdeněk Ondrášek (33, Wisla Krakov) a Michal Papadopulos (37, Karviná) 90
