Já, já, já. Nový román Hany Lundiakové předkládá působivý portrét zrůdy

Petr A. Bílek Petr A. Bílek
7. 4. 2022 12:00
Po plejádě více či méně divných žen, které v posledních letech zaplavily českou prózu, přichází na řadu pořádně divný muž. Vzdělané "hovado". Hana Lundiaková v novele Hyena předkládá pozoruhodnou studii dospělého jájínka.
Protagonista románu, postarší vědec, jezdí vlakem z maloměstské vilky na fakultu. Ilustrační snímek.
Protagonista románu, postarší vědec, jezdí vlakem z maloměstské vilky na fakultu. Ilustrační snímek. | Foto: Shutterstock

Vyzařuje-li z úspěšných českých románů jakási unylost, která plyne ze sázky na bezpečně fungující motivy i způsoby vyprávění, prózy Hany Lundiakové jsou zárukou opaku: syrové a divoké, drsně se ženou za nápadem navzdory riziku, že výsledek nebude úhledný a nažehlený. Hyena, útlý příběh o kybernetikovi Adamovi, má pozoruhodný styl a švih, pod nímž se skrývá výrazně mrazivý portrét lidské zrůdy.

Vypravěč, vysokoškolský pedagog, nám vylíčí několik zdánlivě všedních dnů ze života, ochotně při tom ale odhalí i vše podstatné o své minulosti.

Autorka románu Hana Lundiaková je také písničkářka, vystupuje jako Stinka.
Autorka románu Hana Lundiaková je také písničkářka, vystupuje jako Stinka. | Foto: Adrian Hyrsz

Postarší úspěšný vědec Adam, který cestou vlakem z maloměstské vilky na fakultu čte týdeník Respekt a ve sluchátkách poslouchá současnou hudbu, má rodinu a psy vyhrávající všemožné soutěže. Pravda, v práci poněkud vyhořel, takže k enormním dávkám kávy a cigaret si už od rána přihýbá koňaku, zatímco cesty domů prokládá odbočkami na sérii piv.

O manželce a dětech nemluví nikterak hezky, ale vypadá to, že je jen drsný, upřímný a nekonvenční. Ze začátku jsme z jeho bezskrupulóznosti trochu nesví, když si ale na záplavu vulgarit a banalit zvykneme, nacházíme v jeho vyprávění snad i jisté zalíbení a čekáme, že nám příběh přihraje nějakou tu hrabalovskou perličku na dně - upřímnou duši pod hrubým a špinavým povrchem. Že vlastně čteme příběh chudáka, který jen neumí dát věci najevo či má v životě nehoráznou smůlu.

Jenže text míří jiným směrem. Upřímný podivín se mění v odpudivou, egoistickou bytost. Vše vnímá jen z pozice svého ublíženého já. Nemá sebemenší dávku empatie, která by mu umožnila alespoň občas vidět věci i perspektivou těch, kteří se stávají nechtěnými oběťmi jeho přebujelého ega.

Ublíženost ho provází už od dětství, kdy se jako tlouštík stával terčem posměchu, přes vztahy k ženám, které chápal jen jako užitné předměty, až po současnou víru, že v práci přece má právo pouze koukat z okna a kouřit či pít. A komu to vadí, ten Adama omezuje a závidí mu.

Hyena tak představuje pozoruhodnou studii enormní osamělosti způsobené zbytnělou sebestředností. Vše kolem se vyhořelému vědci vyjevuje jen skrz otázku, zda by to šlo nějak zužitkovat, zda by si to mohl užít či z toho něco mít. Predátor, umanutý lovec, který má pocit, že svět mu nedopřává ani část toho, co si zaslouží. Přerostlé dítě, které se nepozorovaně proměnilo v bestii.

Postupně tak jako čtenáři s nevolí zjišťujeme, že jsme se pokoušeli porozumět monstróznímu narcisovi. Že jeho vyprávění je vskutku toxické - lepí a naleptává. Šok ještě umocní finální gradace.

Obal románu Hyena.
Obal románu Hyena. | Foto: Nakladatelství Odeon

Přebujelou míru sebestřednosti a sobeckosti připisují někteří sociologové soudobé mladé generaci, hanlivě nálepkované termínem "sněhové vločky".

Třiačtyřicetiletá Hana Lundiaková takto zkusila obdařit postaršího úspěšného muže, jemuž se nenabízí alibi, že takoví jsou i všichni kolem. On není produktem obecně nastavených podmínek a okolností, on si to své jájínkovství vypěstoval sám.

Vyhlédneme-li od knihy směrem k politikům nebo novinářům, je jasné, že zase tak vyfabulovaný ten posun od mladých ke starým být nemusí.

Kniha

Hana Lundiaková: Hyena
Nakladatelství Odeon 2021, 136 stran, 259 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy