Před téměř šedesáti lety přišel do československých kin černobílý snímek Kdyby tisíc klarinetů.

Jeho zápletka je poměrně jednoduchá - v malých kasárnách nedaleko ospalého lázeňského městečka se vojákům promění zbraně v hudební nástroje. Pod vedením moderátorky Terezy tedy všichni připraví rozvernou televizní show. 

12 fotografií

Autorsky se pod filmem podepsal protagonista divadla Semafor Jiří Suchý a režisér Ján Roháč, na hudbě se podílel také Jiří Šlitr.

Objevil se v něm prakticky každý, kdo v té době něco znamenal - ať už pěvecké hvězdy jako Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Gott nebo Hana Hegerová, ale také herecké osobnosti jako Vlastimil Brodský či Jana Brejchová.

Stěžejní roli vojína Schulzeho, jehož zběhnutí je spouštěčem zázraku, hrál absolvent režie na FAMU a tehdy téměř neznámý osobitý herec Jiří Menzel.

Zrodily se nezapomenutelné písně, které si lidé zpívají dodnes. A právě tento film, který se natáčel převážně ve Františkových Lázních a Lázních Kynžvart, se stal předlohou v pořadí osmé spolupráce činohry Karlovarského městského divadla a Západočeského divadla v Chebu. 

Inscenace Kdyby tisíc klarinetů měla během uplynulého víkendu premiéru v chebském divadle a na karlovarské jeviště zamíří v sobotu 9. dubna. A i po více než půlstoletí je hlavní téma celého příběhu - proměna zbraní v hudební nástroje - stále aktuální. 

„Kdyby tisíc klarinetů jsme naplánovali už během loňského dlouhého uzavření divadel a veškerého veřejného života kvůli covidu. Říkali jsme si – nabídneme divákům něco hravého a odpočinkového. Písničkové hity a nekomplikovaný příběh. V těchto dnech ale známá písničková revue ožila nečekaně ostrým protiválečným apelem,“ vysvětlil volbu titulu a razantní proměnu jeho vyznění režisér inscenace a umělecký šéf obou divadel Zdeněk Bartoš.

Představení vychází přímo ze známého filmu, v rámci inscenování ale došlo k řadě změn. „Jsou posíleny konkrétní vazby na náš kraj a dopsány postavy na tělo našim hercům. Zazní také další klasické semaforské písničky, které se ve filmu neobjevily. Temnější tóny příběhu posílila situace na Ukrajině, ale jevišti vládne i přesto lehkonohá múza,“ popsala dramaturgyně Petra Richter Kohutová.

Postava jáchymovského utečence

Západočeské Klarinety mají také na rozdíl od filmu mírně odlišný rámec. „Chtěli jsme akcentovat téma vnitřní a vnější nesvobody, zázračný účinek spontánní tvořivosti a také fakt, že původní film se natáčel právě v našem kraji v roce 1964. Jen o tři roky dříve byl totiž v Jáchymově uzavřen poslední z pracovních uranových lágrů pro politické vězně. Tak krátká utekla doba mezi koncem utrpení desetitisíců lidí a svěžím filmovým výtvorem opojně optimistických let šedesátých,“ vysvětlil důvody pro změnu rámce Bartoš.

Celý příběh je tedy v karlovarskochebské inscenaci zarámován postavou jáchymovského utečence, do které se promítly skutečné osudy dvou vězňů z doby politických procesů v Československu. 

„Postava v sobě spojuje rysy Jaroslava Celby, muzikanta a hudebního skladatele, který se později proslavil mimo jiné jako tvůrce hudby do mnoha večerníčků, ale také Luboše Jednorožce, kterému se z Jáchymova opakovaně podařilo utéct. Pojmenován je pak po třetím vězni Miroslavu Šafránovi. A aby toho nebylo málo, připadnou této roli také všechny písně, které z filmu lidé znají v podání Waldemara Matušky,“ popsal Jiří Švec, který se této rámující role vězně Jaroslava Šafrána ujal.

Nejen před Švecem, ale i před ostatními herci stojí nelehký úkol -vypořádat se s písněmi, které lidé dobře znají v podání slavných interpretů. 

„Nechceme se dorovnat originálu, snažíme se písně pojmout po svém. Nové aranže Matěje Kroupy a Jakuba Žídka jsou krásné a muzikanti je hrají skvěle. Navíc hudba v představení je hraná naživo. Já například v rámci představení zpívám známou píseň Tereza své vlastní ženě, která shodou okolností hraje novinářku Terezu a jmenuje se Tereza. Tak doufám, že i přes lehce odlišnou hudební formu zůstane písničce stejně láskyplný obsah, který interpretoval Matuška. Pro mě je to pokaždé silný moment představení, protože jsme na tuto píseň měli náš první svatební tanec,“ doplnil Švec.

Podobně vidí situaci i jeho kolega Daniel Mišák. Ten v západočeských Klarinetech ztvárňuje roli Benjamina Nováka, kterému ve filmu vdechl život Karel Gott.

„To je pro každého herce velká výzva a ještě větší zodpovědnost. Můj Benjamin je úplně jiný než ten původní. Udělali jsme z něj domýšlivou celebritu. Myslím, že je to docela zábavné. A i když v inscenaci moc nemluvím a spíš zpívám, tak aspoň na těch pár slovech si tu povýšenost dost užívám,“ popsal Mišák.

Diváci v Chebu byli nadšení

Během představení se na jevišti objeví 24 herců. Kromě Jiřího Švece v roli Jaroslava Šafrána a Daniela Mišáka v roli Benjamina Nováka také Pavla Janiššová jako populární zpěvačka Edita nebo Tereza Švecová jako novinářka Tereza Celba.

Inscenaci živě doprovází Big Band Karlovy Vary pod vedením Zdeňka Kráma a jeho hosté. Dirigují Matěj Kroupa nebo Jakub Žídek. O choreografie se postarala Ivana Dukić.

Příprava inscenace s takovým počtem účinkujících tak byla výzvou pro celý tvůrčí tým. „Na první čtené zkoušce jsme se nevešli ani k devíti stolům, a to tam nebyli muzikanti. Úplně všichni jsme se pak sešli téměř až během generálek, zhruba týden před premiérou. Do zkoušení nám navíc zasáhly hned dvě vlny covidových izolací uvnitř souboru. Byly to nervy až do poslední chvíle,“ popsala dramaturgyně Richter Kohutová. 

„Tohle všechno k tomu ale patří, veškerá energie je vržena směrem k prvnímu veřejnému uvedení. U velkých hudebních kusů, kde je spousta herců, kapela, všechno se musí nazvučit, nasvítit, zvládnout přestavby a převleky a do toho především hrát, zpívat a tančit, je toho stresu samozřejmě trochu víc. Naštěstí všichni zúčastnění se toho zhostili s velkým nasazením a všechny složky krásně spolupracovaly,“ dodal režisér Bartoš.

Ačkoli karlovarskou premiéru mají všichni vystupující ještě před sebou, tu chebskou si už užili minulou sobotu.

„Mám radost, že vše proběhlo k velké spokojenosti diváků, a těším se, že snad zopakujeme podobný výsledek i v karlovarském divadle. Určitě je na co se těšit - diváci tu uvidí a uslyší známé písničky v moderním aranžmá a s nápaditými choreografiemi a možná je překvapí, co všechno jsme do příběhu oproti filmu přidali. A kdo film neviděl, tak by měl asi dorazit vlastně ze stejného důvodu. Protože ty písničky zná opravdu každý, jenom možná netuší, že pocházejí právě z ‚Klarinetů‘,“ zakončil Bartoš.