Sporů s cizinci o společné děti přibývá, nejčastěji únosy míří na Slovensko

Na začátku to může působit jako idylická dovolená, na kterou člověk jen tak nezapomene. Otec cizinec vezme rodinu na dovolenou, třeba do své rodné země, Itálie. 

Šťastné chvíle pak překazí oznámením české manželce, že už v zahraničí zůstanou. Pokud žena odmítne, většinou se může do Česka vrátit. Ale sama. Děti zůstanou s otcem. Výsledkem je pak mnohdy zoufalý úprk ženy zpět do Česka společně s dětmi.

I takhle může vypadat jeden ze scénářů mezinárodního sporu, kdy se mezi sebou manžel různých národností nepohodnou. Mnohdy si přitom sami neuvědomí, že odvoz dítěte do jiného státu bez souhlasu partnera znamená únos a v některých zemích jde i o trestný čin. 

Nejčastěji se unášejí děti z Česka na Slovensko

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v roce 2020 řešil 25 případů protiprávního přemístění dítěte z Česka do ciziny. O rok dříve těchto případů bylo 34, v roce 2018 naopak 41. Loni řešil Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí 16 případů mezinárodních únosů dětí z České republiky do zahraničí. Naopak únosů z ciziny do Česka řešil úřad v roce 2020 18, o rok předtím o jeden případ více.    

„Z dlouhodobého hlediska byly počty případů protiprávního přemístění stabilní. V posledních třech letech sice dochází k jejich snižování, je však třeba si také uvědomit, že se jedná o období, kdy cestování bylo ztíženo pandemickými opatřeními,“ popsal ředitel brněnského úřadu Zdeněk Kapitán. Zdůraznil také skutečnost, že jeho úřad nemusí vědět o všech případech únosů.

„Část případů rodiče nemají snahu řešit vůbec a raději se se situací smíří, část případů řeší rodiče přímo, tedy sami se obrátí na zahraniční soud a zahájí řízení o navrácení, aniž by se s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí spojili,“ dodal. 

Nejčastějším důvodem únosu je vleklý rodičovský konflikt. Samotný únos je pak pro rodiče únikovým řešením.

Do Česka utíkají rodiče hlavně z USA, Slovenska, Německa, Británie a Itálie. Mezi zeměmi nechybí ani únosy až z Austrálie. Naopak nejčastěji se unášejí děti z Česka na Slovensko, do Velké Británie a Německa. Optikou trestního zákoníku se však takové případy mnohdy nepovažují za trestný čin.

„V České republice není mezinárodní únos dítěte, tedy přemístění dítěte do zahraničí bez souhlasu druhého rodiče s úmyslem žít zde natrvalo, trestným činem,“ uvedla advokátka Věra Škvorová, která se mezinárodními spory zabývá. Podle českých zákonů totiž mají oba rodiče právo být s dítětem. Vždy záleží však na konkrétním případu, praxe policistů se tak může podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí lišit. 

Podle Jarmily Kubáňkové, ředitelky ústavu Cesty z krize, která nabízí pomoc rodičům v krizových situacích, by mohlo být například problémové, pokud jeden z rodičů, který má dítě ve střídavé péči, vezme potomka do zahraničí a nevrátí se s ním ani v době, kdy jej má předat druhému rodiči.

Deset únosů ročně Policisté roce 2021 v Česku vyhlásili pátrání po 3996 dětech do 15 let, z toho 1244 bylo pohřešováno. Únosem dítěte se pak policie zabývá v průměru desetkrát do roka. Za loňský rok také eviduje 7 únosů, v roce 2020 to bylo 6 a v roce 2019 8. Jde o případy, které spadají pod trestný čin Únos dítěte a osoby stižené duševní chorobou.  „Za únos ve smyslu je třeba považovat jednání rodiče, který přestože nebyl zbaven rodičovské zodpovědnosti, ani tato jeho zodpovědnost nebyla omezena, odejme dítě druhému rodiči, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy soudním rozhodnutím," popsal Jakub Vinčálek z policejního prezidia. Kdo je pak nejčastějším únoscem policisté neví, podle Vinčálka se jedná většinou o osobu blízkou.

„Obrací se na nás rodiče, u kterých byly jejich děti odvezeny do ciziny bez souhlasu. Stejně tak řešíme i rodiče, kteří byli v cizinec a jejich dítě bylo bez souhlasu odvezeno do České republiky,“ popsala. „Naším cílem je minimalizace škod. Rodiče vždycky upozorňujeme, co se jim stane v okamžiku, kdy něco udělají. Často si některé právní okolnosti ani neuvědomují,“ dodala.

Příběh rodičovské války. Malého syna si už čtyřikrát unesli do zahraničí

Podle ní rodičům také často nedochází, že i v případě rozvodu druhý rodič neztrácí žádná práva a povinnosti k dítěti. „Přesvědčit o tom některé rodiče je až nadlidský úkon. Právě proto však dochází i k protiprávnímu přemístění dítěte. Matka, nebo otec mají zkrátka pocit, že jim dítě patří,“ doplnila.

Řešení mezinárodních únosů pak může trvat dlouhé měsíce i roky. Někdy se rodiče dohodnou na novém uspořádání mezi dvěma státy, stávají se i případy, kdy jeden z rodičů dobrovolně dítě do země vrátí. Někdy jsou úřady nuceny přikročit k exekučnímu navrácení dítěte. 

„Při mezinárodním únosu dítěte, příslušný soud zjišťuje a řeší vždy v zásadě pouze otázku, kde bylo před nezákonným přemístěním dítěte, jeho místo obvyklého bydliště,“ popsala Škvorová. Obvyklým bydlištěm se pak myslí místo, kde má dítě vytvořeny nejširší vazby. Přitom to však nemusí být místo, kde se dítě narodilo.

„V zásadě je pak při mezinárodním únosu dáno pravidlo, že dítě má být navráceno do místa svého obvyklého bydliště. Soud v tomto případě řeší pouze otázku navrácení, či nenavrácení dítěte do místa, země jeho obvyklého bydliště,“ dodala odbornice s tím, že soud nikdy neřešení otázku komu má být dítě svěřeno do péče nebo kdo bude hradit výživné. O dalším osudu dítěte pak rozhoduje soud v dané zemi. 

Roste počet mezinárodních sporů o děti

Přestože samotná čísla za poslední roky neukazují žádný zásadní nárůst těchto případů, podle odborníků rok od roku roste samotný počet mezinárodních sporů o dítě mezi rodiči.

„Takový případů jsem v posledních pěti letech řešila přibližně 20.  Například v porovnání se stavem před 10 lety, je dle mého trend nárůstu daný,“ popsala Škvorová. Podle ní je nárůst počtu případů logický, a to zejména na globalizaci a nárůst počtu lidí, kteří žijí v zahraničí. Podle Kapitána může mít na nárůst vliv i skutečnost, že mají rodiče tendence při prosazování jejich práv jít spíše soudní cestou, než se pokusit o vzájemnou dohodu. 

Jediným soudem příslušným pro rozhodování ve věcech navrácení z České republiky do státu obvyklého bydliště dítěte je Městský soud v Brně, jako soud prvního stupně. Odvolacím soudem je Krajský soud v Brně.

Nárůst mezinárodních sporů totiž registruje i Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, a to na základě rostoucího počtu případů, kterými se zabývá. Neřeší totiž jen ty, kdy je dítě protiprávně zavlečené do jiné země. Mezinárodních sporů o děti jsou ročně tisíce a týkají se například i výše výživného nebo opatrovnictví. V některých případech je například úřad jmenován opatrovníkem dítěte, to zejména v případech, kdy řízení trvají několik let. Například v roce 2021 byl podle Kapitána úřad jmenován opatrovníkem dítěte ve více než 150 nových případech. 

Kubáňková zároveň zdůraznila, že při rozvodech se mají rodiče vždy nejlépe obracet na tamní orgány. „I v zahraničí totiž fungují podobně jako české orgány sociálně-právní ochrany dětí, je vždycky lepší řešit to tam,“ dodala s tím, že právě v tomhle ohledu mají rodiče strach, že cizí úřady budou na straně partnera, který se v zemi narodil. 

Přestože rodičům na dítěti vždy záleží, odborníci upozorňují, že rodičovské rozepře – ať už ty tuzemské, nebo ty mezinárodní – vždy dopadají na psychiku dítěte. Proto jsou do řešení mezinárodních případů kromě státních orgánů zapojeny také pomáhající profese: mediátoři, psychologové, psychiatři a rodinní terapeuti.

Jsme poslední v Evropě, kdo dává nejmenší děti do státní péče, říká soudce

Podle Kubáňkové se dítě se stresovou situací vyrovnává různě. Záleží také na jeho věku, nebo i na tom, zda má sourozence. „Často u dětí vznikají různé úzkostné a depresivní poruchy,“ popsala s tím, že výjimkou nejsou i poruchy příjmu potravy nebo sebepoškozování dítěte.

Kapitán doplnil, že vzorce chování, které děti sledují u svých rodičů, si mohou následně přenést do své dospělosti a aplikovat je v budoucnu ve svých vlastních vztazích. 

„Pokud rodiče nezvládnout rozpad svého vztahu a dojde ke konfliktům, pak mám za to, že na psychiku dítěte jsou účinky mnohdy až devastujícího charakteru. V mnohých takových případech rodiče spíše vedou boj mezi sebou o svých postojích, názorech. Vše pod zastřešením, že tak činí v zájmu svého potomka, ale ochrana zájmů a práv jejich dítěte jim v tom celém spíše ‚uniká‘,“ dodala Škvorová.