RUDOLF HEGENBART

Nedalo mně, abych při sledování videa „Jací jsme Čechové“ se nezamyslel nad prožitky doby nedávno minulé. Mnohé bolí, s mnohým se nelze smířit. Chybí však síla, zdraví, mladost, schopnost, aktivita, statečně bojovat za ideály, pro něž jsme žili. Zamyslel jsem se a napsal několik rozporuplných vět. To je zřejmě úděl stáří. V pokročilém věku už jiným nebudu.

Byť všichni víme, že v roce 1989 bylo dopředu vše připravené, prodané, zkorumpované, zrazené, 17. listopadu připraven folklór pro oklamání veřejného mínění, bylo podivné jednání komunistů. Oproti starým komunistům z 1. republiky, z dob 2. světové války i poválečného vývoje, docházelo ke zradě myšlenek Marxe, Engelse, Lenina, Gottwalda, Novotného, Dubčeka i Husáka. Komunisté v roce 1989 nebyli schopni prokázat pevnost, odvahu, statečnost. Zapomněli na ušlechtilé vlastnosti socialistické společnosti, na oddanost k socialismu, ke kterému se ještě před několika měsíci hlásili. Sklonili se před stávkami studentů a občanů. Někteří mlčky stávky podporovali. Z prostého důvodu. Vedoucí činitelé komunistické strany přehlíželi připomínky a kritiku jejich práce, která se rozvíjela v zemi i v řadách komunistické strany. Neanalyzovali, co bylo správné a co bylo vědomě organizované a zveličované zvenčí. Nepřijímali program nápravy. Jiní vedoucí činitelé KS z řad svazáků vysloveně zradili. Nepostavili se ani proti některým divným doporučením z Moskvy. Dávali přednost svému přežití před bojem za socialistické ideály a tužbám pro své společenské postavení. Mnozí se připojili k rafinovanému odporu vůči socialistickému režimu. Zapomněli na národní obrození, na Říjnovou revoluci, na osvobození v máji 1945, na Únor 48, na svoje sliby a přísahy o věrnosti socialismu.

Každý, kdo měl rád socialistický vývoj v naší zemi, je hluboce zklamán. Zklamaní musí být ti všichni hrdinové socialistické práce, úderníci, novátoři, členové brigád socialistické práce, kteří svůj rozum, pracovní um, srdce, dávali ve prospěch socialistické společnosti. Mnozí odpůrci jim záviděli společenské uznání i případné odměny, které nebyly nikdy přehnané. Zato dnes mlčí k těm, kteří si žijí nad poměry, rozkládají stát a znehodnocují úsilí mnoha generací. Neorganizují stávky, neposílají protesty. Netouží po svobodném životu nesvázaném do chomoutu EU, nemíní žít moudře a sebevědomě. Odmítají KS.

Je třeba znovu nacházet pravdu, kterou jsme zradili svými postoji v listopadu 1989 a v údobích následných. Zradili jsme Masaryka, Beneše, Svobodu. Je třeba nacházet pravdu, která je ovšem podmíněna širokým rozhledem. A. P. Čechov napsal kdysi o talentu, že to značí smělost, svobodnou hlavu a široký rozmach. Psal, že nejlepší spisovatelé jsou realističtí a píší život, takový jaký skutečně je, a protože každý řádek je napojen jak šťávou, tak i uvědoměním si cíle, cítíte kromě života, jaký je, také i ten život, jaký má být, a právě to uchvacuje. Jinými slovy dokládá, že talent je podmíněn jasným světovým názorem. Nelze žít a pracovat od patníku k patníku. Bez vlastního rozhledu nelze vést a razit cestu. Bez kompasu nelze být dobrým kormidelníkem. Bez odvahy poznávat život a umět se přitom dívat do budoucna, nemáš práva nazývat se řídícím pracovníkem, vedoucím funkcionářem, pracovníkem ducha. Osvojit si socialistické ideály a pro ně žít znamená nejen střízlivě soudit skutečnost, ale umět i snít. Znamená to milovat člověka, bránit člověka, vážit si člověka. Znamená to dát celému životu mocný rozmach a obdařit ho smyslem, pro nějž stojí zato žít i umírat. Tací byli ve své většině Čechové po tisíciletí. Neustále se měnící koncepce v jednotlivých údobích a zrady, podrazy, působení nepřátelských sil, nás rozmělnilo, otupilo, přiblížilo zkáze.