Scéna.cz 

Harold a Maude: hluboké loučení a smíření

Inscenaci Colina Higginse HAROLD A MAUDE uvádí Městské divadlo Zlín od června 2021. V režii Petra Michálka se v titulních rolí představili Marek Příkazký a Jana Tomečková. Počátek tohoto příběhu se začal odvíjet nejdříve jako dvacetiminutový filmový scénář, který byl součástí diplomové práce. Následně vznikl úspěšný román podle kterého byl roku 1971 natočený úspěšný film. Až v roce 1973 vznikla stejnojmenná divadelní inscenace. Československou premiéru měla o tři roky později v Městských divadlech pražských. V režii Ivana Weisse se představili Viktor Preiss a Jaroslava Adamová. V roli Maude se v několika divadlech představila noblesní Květa Fialová.

Režisér Petr Michálek sází na hravost a souznění obou hlavních protagonistů. Inscenaci rozehrává v bytě, který překypuje různými shromážděnými předměty. Počínaje knihami, svícny, židlemi, skříní apod. Každý se rád obklopuje vším, co mu dělá radost. Obyčejně postupně přestane vnímat množství. Kromě toho můžeme všechny věci kolem vnímat jako jakési běsíky.
Další zajímavou složkou inscenace je hudba, autor Franc Alpa. Ve své podstatě je jejím základem bigbeat: akustická a elektrická kytara, bicí a xylofon. Výborně vrší jednotlivé atmosféry.
Colin Higgins nabízí svérázné postavy: paní Chasenovou, matku Harolda (Romana Julinová), doktora Mthewse (Rostislav Marek), kněze (Radoslav Šopík), zahradníka, šéfa a inspektora Bernarda (Luděk Randár), trojrole adeptek ze seznamovací agentury - Sylvie Gazelová, Nancy Mershová a Viola Doré (Marie Vojtěchová), Marie (Tereza Hubáčková), každá postava příběh obohacuje a naplňuje. Romana Julinová představuje typickou starostlivou matku, výsledkem její péče je syn mamánek. Upřímně při jejím výkonu mi naskakují konkrétní matky z mého okolí. Přehnanou starostlivost až sobeckou ochranu vystihuje dokonale. Rovněž její marnotratné tlachání s kamarádkami.
Rostislav Marek coby psychiatr je ve své zkratce sice empatický k pacientovi Haroldovi, ale v podstatě mu nemá co nabídnout. Opět se stává nástrojem jeho matky. Radoslav Šopík představuje kněze oddaného víře, snaží se bránit řád a víru, ale vůči odzbrojující Maude nemá šanci. Marie Vojtěchová si velmi dobře rozumí ve svých krátkých výstupech s jednotlivými typy žen. K tomu jí výrazně pomáhají odlišné paruky a kostýmy Hany Knotkové. Velmi působivá je coby Viola Doré, zejména díky přehnané teatrálnosti.
Luděk Randár si dobře poradil s rolí zahradníka, který musí poslouchat šéfa a tudíž nadřízené. Coby šéf je nekompromisní. Největší plochu má v postavě inspektora Bernarda. Ctí zákon, snaží se být puntičkářský vyšetřovatel. S Maude už se dobře zná z různých případů, ale přesto mu chybí důkazy. Včetně jejího posledního únosu tuleně ze zoologické zahrady.
Radoslav Šopík coby kněz nemůže souhlasit s většinou svérázných názorů Maude, zejména ohledně zcizení věcí, např. jeho automobilu. Ve vztahu k víře, ale nemá k věcným pravdám Maude co dodat.

Maude Jany Tomečkové má zvláštní tajemství ve výrazu. Její pozitivita a hlavně všeobjímající výklad jakéhokoliv problému není bezduše naivní, ale má svou hloubku v čistotě přesvědčení. Navenek je doslova odzbrojující. Nemůžeme říci, že by byla šťastná v japonském nebo americkém stylu. První je pevná pozitivní maska, druhé může být falešné maskovací pozlátko - happy. Jana Tomečková je šťastná z hloubky svého dobrého srdce a hlavně přejícnosti druhým. Režisér Petr Michálek se v programu zmiňuje o věčné holčičce. I tak se její herecký výraz a projev velmi sugestivně působící na diváka dá vysvětlit a vnímat. O to důraznější a nečekaný její závěrečný odchod. Se vším je smířená, po sobě zanechala pořádek, vypořádala si všechny osobní věci. Jediné co zbývá, aby podobnou hloubku smíru přijalo její okolí.
Mezi její skutečné blízké patří Harold. Marek Příkazký mu dává mysteriózní až nečitelný charakter. Divák samozřejmě rozpozná, že jeho hra na sebevraždu je logickou obranou vůči patologicky všeobjímající matce. Tento výstup, jakýsi tah na branku, ale není tím pravým důvodem. Příkazký nastiňuje divákovi jakýsi tajemný vnitřní svět. Jeho záliba zúčastnit se cizích pohřbů, může mít obyčejný důvod, že vyhledává pouze klid. Dává najevo velkou empatii. Hledá cit, který nemá, už vůbec ne se svou matkou, natož s nějakou jinou dívkou.
Maude je právě jakási bylinkářka, která mu otevře úplně jiný pohled na svět. Podle ní jsou i květiny osobnostmi, a každá má svůj výraz a náladu. Podobně i zvířata, toto představuje hra s tuleněm a jeho následné osvobození ze zajetí vypuštěním do moře. Harold postupně taje a vystupuje ze svých temných úvah o životě. Maude mu do duše čím dál víc intenzivně pouští slunce. Není divu, že Harold chce svůj život naplnit sňatkem a pevným poutem, bez ohledu na rozdílný věk.

Celá inscenace dýchá na diváka velkou pokorou k životu a k pozitivním lidským hodnotám jako je láska a obětavost pro druhé. Závěrečné vystěhování všech věcí až v podstatě k prázdné scéně. Kdy na horizontu zůstává skleník. Další důležitý symbol: jednak je průhledný, dále se v něm pěstují pěstebně náročné rostliny, které potřebují větší teplo a vlhkost. Právě podobně na tom je Harold i Maude. Oba potřebují opečovávat a uzpůsobovat si podmínky pro život, podobně jako to vyžadují zejména exotické rostliny nebo rostliny v raném stádiu rozmnožování. Harold a Maude představují hluboké loučení a smíření.

www.divadlozlin.cz