Foto Úřad polské vlády/ gov.pl., CC0 1.0
„Triumf. Petr Fiala klidnou, nevzrušenou chůzí vystoupal až na vrchol své kariéry,“ rozplýval se komentátor Aktuálně Martin Fendrych po očekávaném znovuzvolení Petra Fialy předsedou strany na nedávném kongresu ODS. Nebyl ale zdaleka jediným, kdo pochopil komentování premiérovy politiky jako příležitost k budování kultu osobnosti a nekonečnému omílání klidu, důstojnosti a státnictví (masarykovský moment), které mají z premiéra vyzařovat. Splněný sen všech českých pravicových liberálů dosahuje v některých textech až magických rozměrů: „Harry Potter české politiky kouzla umí,” hodnotil komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk Fialovy šance zvládnout všechny těžké úkoly, které před ním leží. Fiala proti inflaci prostě bude kouzlit. V nadsázce.
Fiala je v jejich očích příliš dobrým pro tento svět, proto operuje v Dreamlandu západních hodnot a volného trhu, kde poráží veškeré zlo.
Srovnání premiéra s mladým kouzelníkem z Bradavic si Honzejk vůbec oblíbil. Použil ho v novinovém komentáři, zopakoval v televizi a vyvěsil i na Twitter. Skutečně silná metafora. „Petr Fiala je Harry Potter české politiky. Nevěřilo se, že vytáhne ODS ze dna. Vytáhl. Nevěřilo se, že porazí Babiše. Porazil ho. Nevěřilo se, že vyhraje partii se Zemanem.“ Co to vlastně má celé společného s Harry Potterem? To si Honzejk při čtení Harry Pottera vážně myslel, že to hlavní hrdina projede, nenaučí se kouzlit, a nakonec si najde nějaké bezvýznamné úřednické místo ve světě mudlů? Je to samozřejmě možné, od žánru fantasy pro dospívající mají různí čtenáři různá očekávání – a každopádně přenést Fialu kvůli tomu, že nosí výrazné brýle, do světa, v němž bojuje dobro se zlem, dává přinejmenším pravicovým komentátorům smysl. Fiala je v jejich očích příliš dobrým pro tento svět, proto operuje v Dreamlandu západních hodnot a volného trhu, kde poráží veškeré zlo. Důsledkem této mentální zkratky je bohužel to, že jako zlo se pak jeví i reálné problémy.
Jen v Dreamlandu může Martin Fendrych spokojeně psát, že předsedkyně TOP 09 myslí na chudé, přestože ta plánuje osekávat sociální výdaje ve chvíli, kdy energetická krize a inflace ohrožují pádem do chudoby až 30 procent lidí. Vláda tak důstojného člověka, jakým je premiér Fiala, by ani nemohla jinak než být laskavá. Jenže i náš Harry Potter z ODS vede vládu, která má program a nehodlá zůstat jen u kouzel. Bohužel. Chce propouštět úředníky, které označuje za parazity, ve chvíli, kdy je stát kvůli stovkám tisícům příchozích potřebuje víc než dřív. Chce regulovat ceny benzínu, přičemž u jakékoliv jiné komodity by to byl „komunismus“. Bezprecedentní růst cen, který logicky dopadne na ty, kdo mají nejméně, hodlá řešit rétorikou o nevyhnutelnosti chudnutí a dosavadním životu nad poměry.
Když Petr Fiala zrovna nemluví na kongresu ODS, kterému premiér dle komentátora Pavla Šafra „vtiskl charakter vážné a mezinárodně významné akce,“ o hodnotách osobní svobody, demokratického státu, ekonomického liberalismu a západního světa, ale vysvětluje, co jeho fráze o „dodržování sociálního smíru“ vlastně znamenají, máme před sebou zase jen obyčejného pravičáka. Státnictví najednou spočívá v tom, že Fiala říká, že z chudnutí netřeba panikařit, a že vláda nenechá nikoho padnout, zároveň ale plošně nikomu nepomůže. Přitom adresná pomoc v českém sociálním systému přichází až ve chvíli, kdy už je pozdě a rodiny se ocitají ve spirálách dluhů, v nevyhovujícím bydlení a v sociálním vyloučení. Naopak plošná opatření mohou fungovat jako účinná prevence.
V Dreamlandu ale mají politici mnohem velkolepější úkoly než řešit chudobu: bojují s dezinformacemi, s Ruskem, za demokracii a někdy dokonce za Havla. Souběžně s tím aplikují asociální politiku, a pokud už o sociální politice v extrémní nouzi hodlají aspoň přemýšlet, jde jim výhradně o to, aby lidé nespadli do náruče populistů. Chudobu přitom pravice odmítá vidět systémově a viní z ní jednotlivce.
Po tolika letech
Radost pravicových liberálů je pochopitelná. Fiala získal moc a symbolicky vládne ve jménu těch vrstev společnosti, které všechny podstatné volby od roku 2013 prohrávaly. Nyní se vrátili k moci nejen jako pravice, ale také jako zachránci demokracie a západního směřování země. Sám Petr Fiala se mnohem více než jako předseda samotné ODS našel především v roli předsedy trojkoalice SPOLU, která se jako celek dokáže oprostit od ideologických zátěží jednotlivých stran a fungovat na obláčku jediné záruky české demokracie. A jeho pozice jako premiéra – a domácími médii opěvovaného státníka může ještě stoupat.
Komentátoři i pravicoví politici se ocitli ve vlastním splněném snu. Demokracii v českém postkomunistickém příběhu ztotožnili s pravicí, Havla s volným trhem, Západ s kapitalismem. I válku na Ukrajině lze nakonec chápat jako příležitost pro neustálé opakování toho, jaký skvělý státník stojí v čele země a jaké máme štěstí, že ho vůbec máme. Fialovi nepřátelé jsou podlí a voliči malicherní: „Obecné nadšení (…) brzy vyprchá a ke slovu se opět dostane Babišův koblihový populismus,“ píše Honzejk. Státník Fiala tu není pro žádné kobliháře. Pravice nebude malicherná a číslům o nárůstu chudoby se bude jednoduše vysmívat, jako to udělal na Twitteru místopředseda sněmovny za ODS Jan Skopeček, který se ve svých televizních vystoupeních pravidelně nemůže vzpamatovat z nebývale rozhazovačné minulé vlády. Jedině v pravicovém Dreamlandu může problémy s inflací skutečně vyřešit volný trh.
ODS proti Rusku since 2014
Zatím nejkreativněji na současný úspěch Petra Fialy, ODS a SPOLU zareagoval Pavel Šafr z webu Forum24. Petr Fiala podle něj už od svého zvolení předsedou strany v roce 2014 bojuje proti Rusku, a to jak na domácí, tak mezinárodní úrovni. Fiala si to jen, na rozdíl od Šafra, tenkrát ještě příliš neuvědomoval a naplno to pochopil až před těmito volbami.
Už diskreditace zkorumpované ODS byla po pádu Nečasovy vlády podle Šafra produktem ruského vlivu: „Propojení této strany s korupcí a klientelismem bylo přitom nafouknuté už tehdy masivní ruskou propagandou, která tolik pomohla Andreji Babišovi k politické moci,“ spekuluje například zpětně Šafr. V pravicovém Dreamlandu je totiž úplně jedno, co Fialova vláda nebo ODS udělá, nebo neudělá. „Odstranění ODS z pozice dominantní české demokratické strany úzce souviselo s pokusem z gruntu změnit kurz našeho státu. Zeman, Babiš a proruská dezinformační média se tehdy spojili s převládající antikorupční mánií většiny médií a s populistickým tažením ČSSD,“ myslí si Šafr.
Pokud je česká pravice jedinou nadějí na zachování demokracie v Česku, sice musí zachovávat rétoriku sociálního smíru, ale vždy může přepnout do módu obrany demokracie, západu a liberálních hodnot. Může tak setrvávat v iluzích sama o sobě a partikulární třídní zájmy nejbohatších Čechů a Češek rámovat řečmi o demokracii a hodnotách. Termín sociální smír je pro pravici ideální, nezpochybňuje majetkovou nerovnost ani distribuci zdrojů, jenom má strach ze sociálních nepokojů. Sociální politiku tak může vláda blazeovaně vnímat jako pouhou součást boje za demokracii – aby neuteklo zase tak moc voličů, a také jako věc určité prestiže, kterou si Petr Fiala může tentokrát rétoricky dovolit, protože pověstnou přísnost na chudé lze aplikovat pouhou nečinností své vlády. V pravicovém Dreamlandu zůstává pohádkovou postavou bránící dobro. Přízemní boj s chudobou a čím dál těžší každodenní realita stovek tisíců lidí ale do tohoto kouzelného příběhu nepatří.
Autor je redaktor Alarmu.