Nikdy se nic podobného nestalo. V rámci první teleprezenční komunikace byl letecký chirurg NASA „holoportován“ na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kde se objevil a konverzoval jako virtuální přítomnost v reálném čase stovky kilometrů nad povrchem Země. (Foto: ESA/Thomas Pesquet)

Pokud vám to zní jako Star Trek, nejste daleko od pravdy. (Koneckonců, ve filmu Star Trek: Voyager se objevil umělý lékař, který byl holografickou projekcí.)

Ale tohle není sci-fi. Když byl loni v říjnu letecký chirurg NASA Josef Schmid přenesen na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS, byla tato iluze možná díky technologii „holoportation“ společnosti Microsoft, která umožňuje uživatelům komunikovat s 3D reprezentacemi vzdálených účastníků v reálném čase.

„Je to [zcela] nový způsob lidské komunikace na obrovské vzdálenosti,“ říká Schmid. „Je to zcela nový způsob lidského průzkumu, kdy naše lidská bytost může cestovat mimo planetu.“

Na rozdíl od tradičních holografických projekcí, které se zdánlivě vznášejí ve vzduchu, aby je mohl kdokoli vidět, holoportáž vyžaduje použití náhlavní soupravy pro rozšířenou realitu, jako je technologie HoloLens společnosti Microsoft, aby její uživatel mohl vnímat (a komunikovat s) vzdáleně snímanou osobou (osobami), které jsou natáčeny pomocí několika kamer na jejich skutečném místě.

V tomto případě astronaut Evropské kosmické agentury (ESA) Thomas Pesquet, který byl na palubě ISS a měl na sobě takovou náhlavní soupravu, vedl obousměrnou konverzaci se Schmidem a členy jeho lékařského týmu spolu s Fernandem De La Penou Llacou, generálním ředitelem společnosti AEXA Aerospace, která vyvíjí vlastní holoportální software (takový, který umožnil toto sezení na ISS).

(Foto: ESA/Thomas Pesquet)

Technologie holoportation společnosti Microsoft sice existuje – v různých fázích vývoje – již několik let, ale nikdy předtím nebyla použita k něčemu tak ambicióznímu, jako je tento případ: spojení pozemských lékařských výzkumníků s astronauty na misi, kteří obíhají planetu stovky kilometrů vysoko v oblacích.

Přitom právě tato schopnost – překlenout fyzické rozdíly a spojit lidi na obrovské vzdálenosti ve vesmíru – by mohla být důležitá pro budoucí vesmírné průzkumné mise. Vědci by tak mohli v reálném čase virtuálně komunikovat s 3D reprezentacemi vzdálených účastníků na Zemi, vesmírných stanicích nebo jiných kosmických lodích, což by umožnilo spolupráci, která by mohla být mnohem více zapojující a pohlcující než standardní 2D videohovory.

„Naše fyzické tělo tam není, ale naše lidská bytost tam rozhodně je,“ říká Schmid.

„Představte si, že si můžete přivést nejlepšího instruktora nebo skutečného konstruktéra obzvláště složité technologie přímo vedle sebe, ať už na ní pracujete kdekoli.“

Dalším krokem ve vývoji této technologie je umožnit plně obousměrnou holoportážní interakci.

Během tohoto experimentu byl Pesquet jediným účastníkem, který měl na hlavě náhlavní soupravu pro rozšířenou realitu, která mu umožňovala vnímat ostatní účastníky jako digitální 3D hologramy, protože Schmid ani ostatní účastníci sami taková zařízení nenosili.

Jakmile však budou podobně vybaveni všichni účastníci, mohly by se možnosti skoku do reality někoho jiného stát pro astronauty mimo Zemi ještě poučnějšími a transformativnějšími – ať už jde o konzultaci zdravotních problémů s lékaři na Zemi, nebo o výměnu důležitých myšlenek o cílech mise s výzkumníky NASA.

„To, čemu to skutečně nahrává, jsou příležitosti pro delší lety do vesmíru a lety do hlubokého vesmíru,“ vysvětlil pro Verge Christian Maender, ředitel výzkumu ve společnosti Axiom Space, která se zabývá vesmírnou infrastrukturou v roce 2021.

„Kde se skutečně mluví o tom, že chcete vytvořit lidské spojení mezi posádkou – bez ohledu na to, kam cestuje – a zpět s někým na planetě.“

Zdroj: sciencealert.com