Česká republika v tuzemsku dosud v rámci sankcí zmrazila ruský majetek zhruba za jednu miliardu korun. Mohlo by to být ale i mnohem více, pokud by podezřelé transakce a možné praní špinavých peněz podobně jako banky důsledně hlásili úřadům například i advokáti, notáři či realitní makléři.

V pořadí již šestý balík sankcí proti Rusku chystá Evropská unie. S každým dalším se rozšiřuje okruh Rusů, na něž se sankce a tím i hrozba zmrazení a zabavení majetku vztahují. Firmy v ruském vlastnictví působící v Česku by například neměly mít šanci ucházet se o nadlimitní veřejné zakázky. A Česko chce být ještě důslednější.

Ruské firmy z Kypru

Česká vláda již prověřuje možnosti konfiskace zmrazeného majetku, ve hře je i přijetí série nových zákonů. Za některé změny zákony (soupis níže) otevřeně lobbuje i nevládní organizace Rekonstrukce státu.

Doporučená opatření v boji proti ekonomickému vlivu nedemokratických režimů v ČR

1. Schválení tzv. Magnitského zákona, který by zavedl sankční mechanismus na osoby, které se dopouštějí zásadního porušování lidských práv nebo praní špinavých peněz ve prospěch diktátorských režimů.

2. Schválení zákona o evidenci skutečných zahraničních majitelů nemovitostí; povinnost oznámit, kdo je skutečným majitelem (vlastník/ ovládající osoba).

3. Důsledná novelizace a aplikace zákona o evidenci skutečných majitelů, posílení kvality a spolehlivosti údajů v evidenci, tlak na doložení vlastnických struktur firem.

4. Odstřižení firem z daňových rájů od veřejných peněz.

5. Efektivní využívání a přiměřené posilování stávajících kapacit státu v boji proti praní špinavých peněz.

6. Zavedení pravidel pro transparentní lobbování pro zamezení nežádoucího vměšování osob spjatých s nedemokratickými režimy.

ZDROJ: Rekonstrukce státu

Poznat, jaká firma je skutečně v ruském vlastnictví, ale není snadné. Jisté není ani to, kolik firem s konečným ruským vlastníkem v Česku vůbec působí. Zatímco běžné otevřené zdroje pracují zhruba s počtem 11 tisíc ruských firem, podle datového analytika Jiřího Skuhrovce z Datlab Institutu je takových firem nejméně 21 tisíc.

„Našli jsme 21 tisíc firem s napojením na Rusko, respektive s výrazným ruským vlivem. Nejméně 81 z nich má doložitelnou vazbu na osoby ze sankčních seznamů EU a USA. Tento seznam jsme také předali orgánům státní správy. Nemůžeme se ale zbavit dojmu, že se pořád koukáme na špičku ledovce,“ říká Skuhrovec.

Ten patří do skupinu expertů, které dala dohromady iniciativa Rekonstrukce státu, jež navrhuje řadu nových opatření k tomu, jak ruský ekonomický vliv v Česku omezit. Část v Česku působících ruských firem je navíc ovládána ze zahraničí, často z daňově i regulatorně vstřícného Kypru.

Na to, že ani v současné situaci Kypr neposkytuje o firmách, a tak ani o o ruských oligarších, dostatek informací, si už Česko oficiálně stěžovalo. „Z Kypru mi přišla odpověď, že v otázce mezinárodních sankcí není náš tamní protějšek příslušný a informaci nedostanu, přitom tyto majetky na Kypr směřují často,“ citovaly Hospodářské noviny zastupujícího šéfa Finančního analytického úřadu (FAÚ) Jiřího Hylmara. Ten si na praktiky některých států stěžoval na jednání senátní komise pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků.

Zabavování majetku není ale obecně právně jednoduché. „Musíte mít v ruce právní dokumenty. Zmražení majetku musí být právně efektivní a jednotlivé státy v tom stojí proti velké armádě právníků na druhé straně,“ upozorňuje i Ondřej Vondráček, právník spolku Lexperanto, který se zabývá rozkrýváním vlastnických struktur.

Podle bezpečnostního experta Jiřího Šedivého, bývalého náčelníka generálního štábu, pro začátek stačí, když stát důsledně uplatňuje i nyní platné zákony. „Klíčovým nástrojem prosazování ruského vlivu jsou peníze. Někdy se policie a další složky vymlouvají, že zákony jsou nedostatečné, není to pravda,“ podotýká.

Hlaste podezřelé transakce

Příkladem je zákon o praní špinavých peněz. Ten počítá s tím, že podezřelé transakce musí Finančnímu analytickému úřadu povinně hlásit nejen banky, ale řada dalších povinných osob – realitní makléři, notáři nebo advokáti.

„Představme si to asi tak, že za vámi jako realitním makléřem přijde někdo, kdo má dvacet milionů v hotovosti a chce si koupit luxusní byt. Něco takového je třeba jako podezřelou transakci hlásit. Zrovna realitní makléři to ale příliš nedělají. A to přesto, že jim zákon zaručuje anonymitu,“ říká Kamil Kouba z AML Academy, expert na boj proti praní špinavých peněz.

Podle něj se ale na FAÚ tyto informace příliš nedostávají, což ponechává otevřené možnosti, jak zejména do nemovitostí ukrýt majetek. Například v Karlových Varech – podle údajů serveru Municipalnyj skanje mapujícího ruský majetek v Česku – mělo ještě před pěti lety ruské vlastníky 50 až 60 procent budov ve městě.

„Počty oznámení podezřelých obchodů od tzv. nefinančních povinných osob byly a jsou vždy výrazně nižší než počty oznámení z finančního, respektive bankovního sektoru. Ovšem v současné době pod vlivem aktuální mezinárodní situace a v souvislosti s uplatňováním mezinárodních sankcí proti Rusku a Bělorusku byl zaznamenán rovněž nárůst relevantních oznámení zejména z realitního sektoru a od právnických a poradenských profesí,“ říká mluvčí ministerstva financí Nikola Morava.

Podle ministerstva je klíčová zejména osvěta. „Druhou stranu mince pak představuje represe, kdy nesplnění oznamovací povinnosti je přestupkem, za který lze uložit pokutu ve výši milionů či desítek milionů korun dle závažnosti spáchaného skutku,“ dodává mluvčí Morava s tím, že zásadní roli musí hrát i profesní komory.

„Právě tento segment trhu by měl stát přimět k tomu, aby skutečně podával hlášení o podezřelé transakci. Je důležité je motivovat. Kdy jindy než teď, když vidí, co se děje na Ukrajině? Možná si to neuvědomují, ale oni jsou v té první linii, kde se vede ekonomická válka,“ říká Kamil Kouba.

Prezident Notářské komory České republiky Radim Neubauer zdůrazňuje, že notáři o svých povinnostech dobře vědí a notářské úřady se v tomto směru prý i pravidelně podrobují kontrole: „Aktuální situaci týkající se nových sankcí průběžně monitorujeme a všechny notáře informujeme. Notářská komora tuto záležitost v žádném případě nebere na lehkou váhu a notáři si samozřejmě jsou své povinnosti oznámení podezřelého obchodu plně vědomi.“

Rozdíl v počtu ohlášení například ve srovnání s bankami je podle něj přirozený. „Ne při každé transakci jako je například prodej nemovitostí je zapojen notář nebo advokát. Také spektrum služeb nabízených bankami a jednotlivými profesionály je odlišné. Z toho plyne, že počty podezřelých obchodů se v praxi mohou výrazně lišit a banky tedy mohou zaznamenávat vyšší počty podezřelých transakcí,“ vysvětluje Neubauer.

Článek vychází mj. z textu, který HlídacíPes.org připravil i pro tištěný Týdeník Forum.