„Od roku 2017 zažíváme dynamický rozvoj. Tehdy byl obrat celé skupiny firem, které pod nás patří, kolem 1,4 miliardy korun, v současnosti je to kolem 2,5 miliardy,“ líčí ředitel společnosti Michal Kostka, který zde pracuje deset let, poslední roky jako výkonný ředitel.
Asi i díky covidu, který stále trvá, zažíváte žně, ne?
Ano i ne. Pro nás to znamenalo nejdříve pokles obratu, protože lidé, kteří využívají naše přístroje v laboratořích, zůstali najednou doma v karanténě či z jiných důvodů. Ale protože máme šikovnou část firmy zabývající se molekulární diagnostikou, tak jsme se začali zajímat o sekvenování. Polovina všech sekvenačních setů v Česku je dnes od nás. Část věcí jsme nakoupili v zahraničí, část jsme vyvinuli ve spolupráci s našimi partnery. Určitě to tak přineslo i vyšší tržby. Jen testy a další věci kolem covidu nám loni vygenerovaly půl miliardy tržeb.
To není málo. Vaše firma také před rokem avizovala, že přijde s novým testem na covid, jenž odhalí, jak vážný průběh u pacienta nastane. Jestli mu hrozí, že bude bojovat o život v nemocnici, či projde nemocí bez příznaků. Chtěli jste test dokončit do konce minulého roku. Podařilo se?
Tak napůl. Test vznikl, měli jsme i vzorky a byli schopni nasbírat data, ale ve fázi klinické studie jsme vývoj zastavili.
Proč? Nebyly peníze?
Nebylo to až tak o penězích. Spíš se zdálo, že vývoj bude tak dlouhý, že uvedením produktu na trh oslavíme konec covidu. Navíc se myšlenka nepotkávala s potřebami klinik. Dnes je totiž schopnost předvídat potenciální těžké stavy i bez takto sofistikovaného a relativně drahého testu.
Tedy jinými slovy, dnes i laik ví, že kdo je starší a obézní, má větší pravděpodobnost horšího průběhu než mladý sportovec, proto vám nedávalo smysl investovat miliony do takového testu?
Přesně tak.
Testování měla být založena na využití microRNA, což je metoda, o které se mluvilo i v roce 2020 v souvislosti s lepší diagnostikou rakoviny tlustého střeva. Na tom také pracujete, a to s Masarykovým onkologickým ústavem a Masarykovou univerzitou. Výsledek by měl být letos. Bude, nebo to taky šlo do ztracena?
Toto naštěstí ne, to by bylo smutné. Máme hotový test, podařilo se ověřit, že výsledky, které poskytuje na úrovni výzkumného projektu, jsou hodně přesvědčivé. Potřebujeme si ale být opravdu jisti, takže ještě musíme dál sbírat klinická data.
Kdy tedy lidé nebudou muset kvůli prevenci nádoru tlustého střeva podstupovat kolonoskopii, ale bude stačit odběr krve?
Já budu odvážný a řeknu, že už na konci letošního roku bychom mohli tuto metodu komerčně nabízet. Ještě ale bude nějakou dobu pokračovat testování diagnostické metody, kterou jsme vymysleli. Ne tedy úplně, protože bychom museli být mnohem větší firmou, abychom si s tím poradili sami a vyvinuli to od prvopočátku. My jsme na začátku měli patent z laboratoří našich partnerů a museli ho přeložit do našich testů.
Tedy vymyslet, jak výsledek dostat z laboratorních podmínek do „krabičky“, jež může být lehce distribuovatelná a lehce využitelná prakticky v každé laboratoři...
Popsal jste to přesně.
Není to však i o tom, že vy to zafinancujete, protože Masarykova univerzita, respektive výzkumné středisko CEITEC na to nemá peníze?
Je to opravdu i o tom profinancování. Jejich role není z toho udělat test, to je ta naše. Je tam ale licenční smlouva, takže i oni budou mít nárok na podíl z příjmů.
Čím je microRNA tak dobré, že se mu tak věnujete?
Tyto malé molekuly totiž regulují, co se v těle děje mezi genem a proteinem. Dříve se mělo za to, že když se gen přepíše, propsala se informace automaticky i do proteinu. Ale pak se přišlo na to, že se tak někdy nestalo. A tam právě hraje svou roli microRNA. Vědci se tomu poslední roky hodně věnují, hodně se to prosazuje do klinické praxe a my se na tom chceme podílet.
Jinými slovy, díky microRNA a jeho zkoumání či měření zjistíte, zda je člověk nemocný, nebo ne.
Ano. Ten důvod, proč je to tak zajímavé, je ten, že u celé řady onemocnění jsou slepá nebo nedořešená místa v diagnostice, takže je snaha to zlepšit.
Máte i další výzkumy spojené s microRNA?
Máme ještě programy, které se zaměřují na nádory močového měchýře a prostaty. Tady spolupracujeme s pražskými pracovišti, například nemocnicí v Motole. Ještě tady sice není patent, ale věřím, že jsme blízko a že v blízké době si předáme ten štafetový kolík. Tady je ten vývoj o nějaké dva tři roky zpožděný oproti diagnostice rakoviny tlustého střeva.
V dubnu jste oslavili třicet let existence firmy. To je dlouhá doba, zvlášť na podnik, který se pohybuje v oboru jako vy. Dokážete vyjmenovat hlavní mezníky, které firmu dostaly na přední příčky na českém trhu?
Obrovský vliv měl jednoznačně brzký zrod Biovendoru a osobnost majitele, pana Viktora Růžičky. Byť ta společnost byla hodně obchodní, tak si řeknete, co se tam dá vymýšlet, ale on i z toho dokázal udělat umění. Doslova každý týden hledal novinky, pořád přibývaly nové věci a nalákal k sobě šikovné lidi.
Viktor Růžička získal v roce 2015 dokonce titul Technologického podnikatele roku, krátce nato firmu ovšem prodal českému miliardáři a podnikateli Tomáši Němcovi. Jak se firma vyvíjí za něj?
Daleko více investujeme do našich produktů. Místo toho, abychom něco koupili a dál prodávali, dáváme porovnatelné nebo i větší peníze do vlastních programů, kde spolupracujeme s výzkumnými institucemi. Začali jsme totiž pozorovat, že na domácím trhu jako obchodní firma už nemáme příliš možností růst.
Ve vlastních produktech vidíte nové příležitosti a potenciál růstu?
Je to tak. Odvrácenou stranou spoluprací s jinými výrobci je totiž i to, že jsou strašně nestabilní. Ze dne na den můžete přijít o nějaký velký kontrakt, což se nám skutečně děje. Dlouho jsme byli partnerem jedné francouzské firmy. Ta se ale rozhodla, že český trh je už pro ni natolik velký, že sem vstoupí sama a nepotřebuje nás. V distribuci se tak můžete lehce stát obětí vlastního úspěchu. V minulosti se v Biovendoru dělalo i hodně projektů, které se ale z vývojové fáze nikam dál nedostaly. Nový vlastník pak řekl, abychom z bohatství, které tady leží po šuplících, vytvořili co největší komerční programy.
Tedy šli do aplikovaných výzkumů, které dokážete zpeněžit na trhu.
Spíš ano. Bylo to o tom, že ze znalostí, jež tady jsou, vytvoříme reálné řešení pro klinické laboratoře.
V Brně má v bohunickém kampusu vzniknout BioPharm Hub, který má nalákat i vychovat nové mozky tohoto vědeckého odvětví a výnosného byznysu. To vám asi hraje do karet, že?
Určitě to podporujeme, protože chceme, aby tady vyrůstalo co nejvíce kvalifikovaných lidí. A právě tento nový prostor na rozhraní vědy a byznysu může pomoci rozšířit skupinu expertů, kteří budou v Brně řemeslo, jako je to naše, posouvat dál. Sami jsme u nás nastartovali projekt Biovendor Academy, díky němuž mohou studenti pracovat přímo v Biovendoru na projektech, které jsou reálné.
Takže si tím i hledáte nové zaměstnance.
Najít špičkového člověka je opravdu těžké, takže si je musíme vychovávat. V Brně dnes u nás pracuje 360 zaměstnanců, celkově ve skupině je to kolem 520 lidí a potřebovali bychom další. Počítáme, že během roku tak dvacet lidí nabereme.
