Český národní tým vede poprvé v historii cizinec. Pátráte, co je jinak, když šéfuje Kari Jalonen. První poznatek z tréninků v Ostravě? U národního týmu přibylo lidí. Oficiálně byste to asi neřekli, samý videotrenér, videotechnik. Spíš půjde o tabulky, aby se všechno dalo vykázat do výplatních kolonek. Ale Kalle Kaskinen a Jiří Horáček rozhodně nejsou u reprezentace kvůli tomu, aby výhradně zírali do monitoru, spíš plnohodnotní asistenti vedle Martina Erata a Libora Zábranského.
Na tréninku můžete spatřit pořádný cvrkot. Jalonen namaluje cvičení, na všechno dohlíží. Zábranský se (logicky) věnuje bekům, s hráči hodně komunikuje Erat, Horáček je určitě nejhlasitější, jak všechny hecuje. Kaskinen zase nejupovídanější, pořád někomu něco vysvětluje. A jasně, nezapomínejte na Zdeňka Orcta, který se věnuje brankářům.
Když je potřeba ladit místo na zakončení, tak asistenti vezmou sprej a na led udělají čáru. Tady je vaše místo, sem patříte! „Nebylo to poprvé, už jsem sprej na ledě viděl, třeba na začátku sezony, když se víc bruslí,“ pousmál se útočník Michael Špaček. U národního týmu je to ale hodně neobvyklé. Jen akce dokonale vystihuje Jalonenův smysl pro detail. Není čas ztrácet čas.
„Kdo odsud mi vzal, do prdele, ten modry vozik?“ najednou zazní tiskovým střediskem. „Je, pardon,“ omluví se zaměstnanec haly, když zjistil, že už pár novinářů sedělo u svých počítačů. Jako kdyby tahle scénka dokumentovala zdravě lehkou nervozitu před turnajem v Ostravě. Zbytečně, klaplo to z českého pohledu skvěle. „To je dobré, Kari, toto,“ slyšeli jste při demolici Švédska 9:3. A taky: „Hokej jak cyp.“
Všechno vypadá, že Jalonen drží svůj tým dost pevně v rukách. Zmizelo arogantní divadýlko, které občas rád rozhehrával Filip Pešán. Žádné nabubřelé hlášky o degradaci turnaje a podobné perly. Jalonen vždy po zápase přijde, trpělivě odpoví na každý dotaz, odejde. Nepřehrává, neprodává sebe. Věnuje se hokeji, ne budování vztahů a vyřizování si účtů, což často býval handicap jeho českých předchůdců. Nešlo jen o Pešána, ale trenéři reprezentace často měli pocit, jak po nich někdo jde.
Zároveň ale nestojí žádná chladná bariéra mezi koučem a všemi kolem něj.
Když si všímáte detailů, působí na vás Jalonen u týmu jako starší táta, se kterým se nechodí na pivo, netyká se mu, nechytá se kolem ramen a někdy ho můžete mít i třeba po krk. Ale pokud respektujete každé jeho slovo, on respektuje vás. Když osmnáctiletý bek David Jiříček dělal rozhovory, Jalonen ten svůj zrovna skončil. Na zemi se válela kšiltovka, patřila právě mladému obránci. Trenér se sehnul, otočil ji kšiltem dozadu, Jiříčkovu ji nasadil na hlavu a poplácal ho po rameni. Kouč měl laskavý výraz typu: užij si to.
Jalonenův nadhled drží (zatím) i jeho parta spolupracovníků. Libor Zábranský k novinářům po tréninku zahlásil: „Dobrý den, jak se máte?“ Z hloučku zazněl pozdrav a brouknutí: „Dobře.“ V tu chvíli se mohutný boss Komety usmál a spustil: „Když mi tohle říkají hráči, tak vždycky jim říkám, že chci, aby se cítili výborně.“
Fajn. Takže tedy, jak se máte vy, trenére, když je před prvním zápasem s Finskem? „Výborně“ spokojeně se rozzářil Zábranský. Jen když povídání skončilo, media manažer Ondřej Kalát se ho zeptal: „Jak to šlo?“ Uslyšel jedno slovo: „Dobře.“ Takže ani on to nemá úplně vychytané.
Ještě jedna věc je výrazně jinak. Při českých gólech z reproduktorů přestali řvát Maxim Turbulenc, ale jede se hit „Vysoký jalovec“ dechovky Moravanky. Jako kdyby slavný vsetínský song měl přivolat velké vítězné časy. „Změna vzešla přímo od hráčů, do toho nemluvili vůbec trenéři. Teď jen kluci řeší, jestli Vysoký jalovec nechat, nebo song pro MS ještě trochu upravit,“ prozradil nový media manažer reprezentace Ondřej Kalát.
Jistě, národní tým zahrál dobré zápasy, není důvod řešit problémy. V tu chvíli se pracuje lépe. Jak celý štáb funguje, se teprve ukáže, jestli se dostane do situace, že bude muset řešit problémy a dělat klíčová rozhodnutí. Ale zatím platí hláška z ostravské tribuny: „To je dobré, Kari, toto.“
