Ve všedních dnech aby se člověk v hledišti Fanatec Areny v Landshutu pomalu bál. Na víkendové boje o medaile z mistrovství světa osmnáctiletých už však v hledišti nefandilo pár rodičů, kteří se přijeli podívat na svoje české synky. Ostrůvek v dresech se lvem, jehož skandování udával rytmus neúnavný bubeník s plyšovou lví tlamou na hlavě, mohl čítat dvacet, třicet hlav.
Při utkání o bronz bylo v ochozech vidět i několik finských dresů a celkově se tribuny na play off slušně zaplnily, včetně míst vyhrazených pro skauty klubů NHL. Ti měli základnu v Mnichově, odkud vyráželi během základních skupin taky na opačnou stranu, do Kaufbeurenu. Podle toho, kde zrovna hrály týmy, jejichž hráči je nejvíc zajímali.
Semifinále probíhalo už jen v hornobavorském Landshutu. Na břehu řeky Isar naproti hale probíhal od pátku už 636. Frühjahrsdult, Jarní jarmark. Pivo teklo proudem, muzika vyhrávala, zpívalo se, kolotoč vířil, lidi se bavili. Mnohá omladina se navlékla do bavorských krojů.
Parkování u paní na zahradě za 20 eur
Slavnost přinesla taky dopravní problémy. Hokejová hala uprostřed čtvrti s rodinnými domky se ocitla v obležení automobilů nejen kvůli šampionátu osmnáctiletých, po kterém však aspoň podle výzdoby v ulicích jinak neštěkl německý ovčák. „Zaplatili jsme jedné paní dvacet eur a ta nás nechala parkovat u sebe na zahradě,“ hlásil jeden ze skautů.
Stání v řadě aut kolem Isaru přišlo podstatně dráž. Vede tudy totiž stezka pro cyklisty a kdo nechal vůz kvůli nedostatku míst či jen z neznalosti poměrů třeba i vedle ní, našel po návratu pod stěračem zastrčený pozdrav od městské policie za 55 eur.
Američané v turnaji čněli nade všemi jako hrad Trausnitz nad historickým centrem Landshutu. Až za nimi byli všichni ostatní. Turnaj byl z různých důvodů oslabený. I to se na jeho úrovni podepsalo. Kdyby nastoupily Rusko, Slovensko, Bělorusko, vypadal by jinak. V tom se shodovali všichni.
„O medaili bychom asi nehráli. Z povinnosti jsme porazili Němce, po individuálních chybách si Kanada zkomplikovala zápas sama, prohráli v nastavení, navíc to byl čtvrtý tým složený z kluků, kteří se nedostali do play off posunutému kvůli covidu. Jinak by tu byli jiní hráči. A ve čtvrtfinále jsme porazili nic neříkající Švýcary. Je hezké, že se hrálo o medaili, ale o našem mládežnickém hokeji to nevypovídá vůbec nic,“ hodnotil Jiří Hrdina, který pracuje pro Dallas Stars.
Z českých a slovenských skautů byste potkali ještě Milana Tichého, Jana Vopata, Petera Ihnačáka, Roberta Krona, Vladimíra Havlůje staršího i mladšího, z dalších Christiana Ruuttua nebo Nicklase Anderssona. Zato českých trenérů moc nepřijelo. V hledišti však pravidelně sedával Jiří Kalous, nově pověřený na svazu vedením mládežnického úseku.
„Viděl jsem kromě Kanady všechny zápasy. Výsledek s ní nepřeceňuju, ale ani nepodceňuju. Kluci zaslouží kredit, jak se tady celý turnaj herně prezentovali, výborné pasáže měli i s Amerikou, která má neskutečně silný ročník. Nebáli jsme se hrát, nebyli ustrašení, dovolili si věci. Opravdu se snažili, bojovali na hranici svých možností a to se musí ocenit. To je pro mě signál, že to začíná jít směrem, jakým bychom chtěli,“ shrnul Kalous, který už spřádá plány na přípravu dvacítky před mistrovstvím světa, kterou povede s Radimem Rulíkem. Pár členů osmnáctky tam taky pozve.
