Vrabci dravci v Dejvicích. Shakespeare podle SKUTRU
V Shakespearově historické hře Richard III., která zachycuje poslední fáze dlouholeté anglické války růží, je až příliš postav.
Konstatoval to i sám její autor v jedné z replik titulního hrdiny, když ho nechává rekapitulovat, kdo je kdo v téhle zamotané historii. Režisérské duo SKUTR, tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří se brzy stanou uměleckými šéfy činohry Národního divadla, hru přeloženou Martinem Hilským pohostinsky nastudovali v Dejvickém divadle.
Její „metadramatické“ prvky, spočívající v tom, že Richard konání své i ostatních zároveň komentuje, inscenátoři z roviny verbální rozšířili až do roviny scénické. Charaktery postav jsou stylizovaným herectvím dotaženy mnohdy až ke karikatuře a k přehlednějšímu traktování a interpretování předváděných dějů slouží i rekvizity a fascinující kostýmy Simony Rybákové.
V intencích mota pozvednutého z textu dramatu v záhlaví programu – „Kde nejsou orli, z vrabců jsou hned dravci“ – připomíná útlý a polonahý Lukáš Příkazký v titulní roli na počátku spíše malého neopeřeného spratka než bestiálního paskřivce. „Peřím“ obrůstá postupně, díky svým vraždám: z každé oběti strhne kus šatstva a přioděje se jím. Na konci ho místo svědomí tíží hadry. Krvavá drastika se mísí s fraškou.
Vražedným nástrojem, který jde z ruky do ruky, je sekáček na maso. Občas se mění v imaginární mobil, na který si všichni natáčejí selfie. Vrahové se svými obětmi. Za Ondřejem Malým – vévodou Buckinghamem, jenž uzurpátorovi přisluhuje ze všech nejvíc, se vlní šosy přerostlého fraku. Šlechtici v šedi; jen na hlavách mají barevné čupřinky, jež se jim při potyčkách smýkají.
Královny vdovy, to je jiná! Čtyři uhrančivé dámy v bohatých černých toaletách. Ta nejstarší – Markéta (Simona Babčáková), za kovovým pasem několik mobilů, proklíná všechny; jako Erýnie. V účesu Richardovy matky (Lenka Krobotová) se chvějí šípy a její synek vraždí své bratry. Martha Issová coby manželka jednoho z nich vřeští, že ztratila korunu, a propadá hysterii; dokud jí to švagr zezadu neudělá a zklidní peříčka na jejím boa. A konečně mladinká Anna – Denisa Barešová. Tu v proslulé scéně nad rakví jejího tchána, kterého zabil stejně jako jejího muže, uloví Richard nikoli svůdnou rétorikou, jak chtěl Shakespeare, ale na skvostný prsten a příslib spoluvlády.
Vražedným nástrojem, který jde z ruky do ruky, je sekáček na maso.
Scénickým znakem se stávají také skřeky postav a hudba Petra Kalába (žel někdy bránící rozumět slovům). I ony sdělují, že dravci jsou v podání Dejvických všichni. Všichni po sobě navzájem vrhají šípy, lační po moci a svým příkladem, ale též strachem, dávají vyrůst zrůdě.
A když se pak čtyři královny sklánějí v předvečer rozhodující bitvy nad spícím Richardem a místo něj opakují „My kingdom for a horse!“, mění se v čarodějnice z Macbetha. Zaklínáním věští jeho konec a zároveň vyjevují svůj podíl na jeho osudu.
