Římský císař Marcus Aurelius - první a poslední filosof na trůně
3.5.2022, 08:54 > Starověk > Antický ŘímUž řečtí myslitelé snili o vládě filosofů. Platón se ji dokonce pokusil zrealizovat, ale selhal. Teprve stoik Marcus Aurelius tento sen uskutečnil a ve své osobě spojil filosofa a císaře. Kdo vládu filosofů podporuje, může být za Marca Aurelia vděčný. Jeho vláda je hodnocena pozitivně a oceňuje se, že zůstal věrný filosofickým principům i po zisku moci. V tom se od řady římských císařů výrazně odlišuje.
Mládí a filosofická výchova
Aurelius pocházel z rodiny vysokého římského úředníka, takže vyrůstal v elitním prostředí. Už v dětském věku se dokonce setkával s císařem Hadriánem. Smrt otce pro něj znamenala osobní tragédii, ale i další podnět k růstu v římské hierarchii. Adoptoval ho totiž jeho děd, který sloužil jako římský konzul a kladl důraz na vzdělanost. Aurelius byl díky tomu obklopen nejlepšími učiteli a pronikl do hlubin řecké filosofie a rétoriky. Učitelé byli překvapeni, s jakým nadšením se jejich žák studiu věnoval, zejména co se týče stoické filosofie.
Filosofova cesta k trůnu
Díky vzdělání a blízkosti k císaři se Aurelius už v osmi letech dostal do kněžského sboru. V Římě to byl nejen duchovní, ale i politický krok. Cestu k trůnu umožnila další adopce, tentokrát ze strany Antonina Pia, který byl určen jako příští císař po Hadrianovi. S Aureliem se počítalo jako s Antoninovým dědicem, takže se mu otevřela císařská budoucnost. Na samotné usednutí na trůn si musel počkat déle než dvacet let, ale tuto dobu využil k tomu, aby se na budoucí úlohu dobře připravil.
Pretoriáni - ochrana i hrozba pro císaře
Pretoriánská garda (v latině cohortes praetorianae) byla speciální jednotka, která sloužila jako osobní stráž římských císařů již od vzniku samotného císařství. V rámci armády šlo o velice čestnou a elitní pozi... celý článekBudoucí císař se musel primárně seznámit s fungováním římského impéria. Aurelius tak zastával řadu významných úřadů, aby se v praxi seznámil s tím, co dříve studoval. Díky opakovanému zvolení konzulem získal zkušenost s nejvyšší politikou, ale také popularitu a důležitá přátelství. Císař Antoninus s potěšením sledoval růst adoptivního syna a postupně mu svěřoval stále více povinností. Věřil zejména jeho citu pro lidi, takže nejvyšší úředníky nakonec vybíral výhradně Aurelius. Mezi oběma muži panoval vzájemný respekt, nikoli boj o moc.
Aureliova vláda v dobách krize římské říše
Po smrti Antonina Pia už nic nebránilo tomu, aby se Aurelius ujal vlády. Předání moci se obešlo bez odporu, protože během předchozí politické činnosti získal uznání od většiny důležitých lidí. Tomu pomohly nejen jeho schopnosti a zodpovědné plnění povinností, ale také umění jednat s lidmi a získat si jejich sympatie. Neexistovala vůči němu žádná mocenská opozice, o čemž si mnozí jiní císaři mohli nechat jen zdát.Idylický obrázek ctnostného císaře bez politických odpůrců byl narušen tím, v jakém stavu se římská říše nacházela. Zlaté období skončilo a hranice Říma byly stále častěji pod útokem. V oblasti Orientu útočili Parthové, kteří obývali území přibližně v místech dnešního Íránu. Římané nakonec zvítězili a dobyli ztracená území, ale do římské říše zavlekli vysoce nakažlivou nemoc, která způsobila epidemii a vysoké ztráty na životech.
Další nebezpečí se vynořilo na severní hranici, kde začaly útočit germánské kmeny. Vzhledem k probíhající epidemii byla situace vážná a Aurelius se z Říma přesunul blíže k vojsku. To situaci částečně stabilizovalo, ale nájezdy na oslabenou říši neustávaly a konflikt přerostl ve vleklé přetahování o území. Zlom přišel až poté, co se do římské armády povolali i otroci. Pomohla také diplomacie a některé kmeny byly nakonec ochotné uzavřít mír. Se zbylými kmeny však bylo nutné bojovat i nadále, takže vyčerpávání už tak oslabeného Říma pokračovalo.
Aurelius potvrdil, že císařství chápe jako oddanou službu říši a většinu času trávil ve vojenských táborech, kde žil po boku běžných vojáků. Během válečné výpravy směrem k Dunaji zemřel, když podlehl neznámé nemoci. Po celý život zůstal navzdory okolnostem věrný stoické filosofii, která vyzdvihovala pokoru, plnění povinností, rozvážnost a uměřenost. Díky tomu byl opakem vladařů, kteří podléhali mocenským vášním. Filosofické a státnické myšlenky si zapisoval v táborech během bojů s Germány. Dnes vycházejí pod názvem Hovory k sobě a patří k nejcennějším spisům, které se z antiky dochovaly.
Zdroje: wikipedia.org, zoommagazin.iprima.cz, Marcus Aurelius: Hovory k sobě.
Autor: Jan Ďoubal
Štítky: #stoicismus
#marcus aurelius
#antonius pius
.JPG){kind=link}