Dva měsíce bez příbuzných, to je pro mnohé Ukrajinky v Česku příliš dlouhá doba

Od té doby přijalo na sto šedesát válečných uprchlíků, hlavně žen s dětmi. Teď se ale někteří vracejí zpátky domů. A to nejen proto, že na Zakarpatské Ukrajině se přímo neválčí.

Po venkovním hřišti se s míčem prohánějí kluci, holky zkouší hrát basketbal. Kdyby na sebe nevolali ukrajinsky, nikdo by nepoznal, že to nejsou české děti. V Hluboké nad Vltavou má ukrajinské školáky na starosti Hana Maletovová:

Rusky vypráví, že teď má ve škole 34 dětí. Původně jich bylo 40, ale některé se vrátily s rodiči na Ukrajinu. Paní Hana pracovala 36 let jako učitelka a později ředitelka školy, takže vede i ukrajinské třídy na Hluboké.

V Česku chce zůstat do konce školního roku, pak by se ráda vrátila domů. V Koločavě má tříletého vnuka, dceru s manželem a dospělého syna.

Angelika má ve školce 10 dětí. Pár už se jich vrátilo s rodiči zpět na Ukrajinu, ale čas od času přijdou nové.  Snaží se je naučit alespoň pár základních českých slov.

Česky dobře mluví Olesja Bulykovová, která na Hlubokou přijela z Koločavy hned 27. února. I ona pozoruje, že část žen se postupně vrací domů.

O ukrajinské uprchlíky se stará Lucie Jozová už od chvíle, kdy sem přišli:

„V podstatě se nám už půlka z nich vrátila do Koločavy, ale potýkáme se teď například s tím, že někteří ubytovatelé tím, že začíná turistická sezóna, chtějí svá zařízení pro své účely, aby je mohli nabídnout návštěvníkům, turistům. Naštěstí je to v menšině,“ vysvětluje Lucie Jozová.

A uprchlíci, kteří na jihu Čech zůstanou, by právě v gastronomii a službách mohli najít práci.

Celou reportáž Pavly Kuchtové si poslechněte online.