Olena Ostreshko pochází z centrální části Ukrajiny. Do Prahy dorazila 10. března, za týden už měla vyřízené vízum strpění i práci. Za zaměstnání je moc vděčná. „Díky práci nemám takový pocit viny, že moji známí a kamarádi jsou ve válce a my jsme v bezpečí. Také jsem moc ráda, že nemusím být finančně závislá na státu,“ uvedla.
Těší ji, že může pomáhat ukrajinským mužům. „Když šiji vesty, jsem v myšlenkách se svými přáteli, s Ukrajinci,“ řekla. Olena doufá, že její vesta jednou někomu zachrání život. Zda v Česku už zůstane, neví. „Mám na Ukrajině práci, kterou mám ráda. Ale zatím o vzdálené budoucnosti nepřemýšlím,“ sdělila.
Natalia Bělanosová přijela z Kyjevské oblasti z města Irpiň 7. března. Odjela vlakem v poslední chvíli, kdy to ještě bylo možné. Další den začalo ostřelování. Na Ukrajině zůstal její manžel, pomáhá v Kyjevě jako dobrovolník. Zůstal i její syn, který je voják z povolání.
Natalia v Česku strávila tři týdny prohledáváním inzerátů, než našla zaměstnání v brašnářství. Na Ukrajině pracovala v malé dílně jako švadlena, proto sháněla práci v oboru. Stejně jako Olena je i ona ráda, že může pomoci svým krajanům. „Když pracuji, nemusím myslet na to, co se u nás doma děje, a ještě si vydělám,“ dodala. Zatím plánuje v Česku zůstat, protože se už nemá kam vrátit.
Ukrajinci se ukázali jako silný národ, to imponuje. Ale pomine, říká psycholožka |
S nápadem šít neprůstřelné vesty oslovila firmu Tlustý a spol. organizace Post Bellum. Rozhodnutí, zda do akce jít, netrvalo dlouho. „Zveřejnili jsme inzerát a během pouhých několika hodin se přihlásilo asi sedmdesát zájemkyň. Z nich jsme vybrali patnáct žen, které mohly začít šít,“ přiblížil majitel firmy Ivan Petrův. Výroba vest funguje již měsíc, v dílně jich vyprodukují asi sto denně.
Majitel tvrdí, že uprchlice mají velkou motivaci pomáhat. „Musím je nutit, aby vůbec šly někdy domů,“ řekl. Velký vliv podle něj má náplň práce, protože Ukrajinky jsou motivované pomáhat své zemi.
Z některých příběhů ho však mrazí. „Máme tady 40letou samoživitelku, která si musela najednou sebrat kufr a zmizet a její jediný syn šel do armády na frontu. Každý den je v nervech, zda se jí syn z fronty vrátí,“ přibližuje Petrův další z příběhů.
Do budoucna by rád potenciál Ukrajinek rozvinul dál. „Plánujeme vytvořit řadu bytového textilu a věcí, které tento tým nyní dokáže ušít,“ vysvětlil svůj záměr.
