Den otevřených sklepů v Pavlově 2022: Jarní termín Pavlovu sluší

Předem si lze připravit vše kromě vstupenek

Na akci se mohou vínomilci dokonale připravit. Předem byla totiž na stránkách místního sdružení vinařů zveřejněna mapka včetně seznamu vzorků! Z mapy bylo jasné, kam si jít pro vstupní balíček, stejně jako kde jsou možnosti občerstvení. Zbytek tedy už závisel jen na tom, jak moc jste se u kterého vinaře zdrželi při realizaci původního plánu...

Co se předem zařídit nedalo, bylo vstupné. V tomto směru jsou Pavlovští staromilci, zakoupit jej bylo možné pouze na místě. Ale za skvělou cenu, v současných dobách snad bezkonkurenční. Z 800 Kč se totiž návštěvníkům „vrátila" hned pětistovka formou kuponů na nákup vín. Celodenní degustace tak vyšla jen na tři stovky.

Přehledné a funkční

Po úhradě vstupného se ještě fasovala zmíněná mapka se seznamem vzorků, sklenička a propiska. Zpracování mapy si zaslouží pochvalu, bylo přehledné a ukazovalo dokonce různé zkratky, které bylo možné při putování po vinařstvích využít. Chybělo v ní ale místo na poznámky k vínům, na to bylo nutné využít papíry či techniku z vlastních zdrojů.

Na skleničku tentokrát nebyla k dispozici taštička, účastníci si ale mohli zakoupit nosičku na skleničku z plastu, která je mnohem praktičtější a využitelná i na dalších akcích. Sami podobné nosíme, můžeme tak mít skleničku i s vínem zavěšenou na krku a obě ruce k dispozici třeba právě pro psaní poznámek.

Vinařství a vína, která nás zaujala

Na putování po Pavlově jsem se tentokrát opět vydal sám, „oponentní posudky" tedy nemám k dispozici. Neomezoval jsem se ale jen na suchá vína, místy jsem ochutnával i sladší vzorky. Ze sedmnácti zúčastněných vinařství jsem stihnul celkem poctivě přechutnat vína u třinácti. Smůlu měla ta nejníže položená, kam jsem se ve vyhrazeném čase (10 - 18 hodin) nedostal. Minimálně vína vinařství Ilias si ale určitě ještě letos při nějaké příležitosti dopřeju, naštěstí se s nimi setkávám celkem často.

• Protože jsem dorazil do Pavlova hodinu před začátkem akce, vybral jsem si jako start vinařství nejvzdálenější a nejvíce na kopci – Reisten. Za nádherného slunečného počasí, přitom v nijak vysokých teplotách, se zde dalo krásně pokochat výhledem na Děvičky, Děvín či Novomlýnské nádrže. I když jsou zde vína stále nadprůměrná, díky výraznějšímu použití dřeva se ubírají jiným směrem, než bývalo u Reistenu obvyklé. Před měsícem mě některé starší ročníky potěšily o něco více. I tak tady ale stálo za ochutnání prakticky vše, příjemný svěží začátek degustace obstaral Pinot blanc 2019 řady Classic, dobře našlápnuto má rýňák Maidenburg 2020, který ale doplácí na obecnou štíhlost většiny vín tohoto ročníku.

• V nové budově vinařství Přátelé Pavlova jsem byl úplně poprvé. I když je o něco níže než Reisten, výhledy jsou zde také fantastické, protože zatím stojí na okraji zástavby. Bílá vína se dala srovnat v minimálně dvou ročnících, které se evidentně lišily nejen přírodními podmínkami, ale hlavně osobami enologů. Rukopis ročníku 2019 v sobě nezapře naturální štych Jakuba Herzána. Předpokládám, že ročník 2020 pak měl v rukou rakouský vinař Neustifter, který už s tímto vinařstvím v minulosti spolupracoval. Kacířsky se přiznávám, že ač mě vína od Herzánů hodně baví, zde mi více seděly dvacítky. Příjemně minerální vlašák měl sice jemný nádech tropického ovoce a Rulandské bílé zase lehoulince stopu zelených ořechů, ale obě vína byla velmi příjemná a určitě si našla široké publikum. Co tady ale každoročně stojí za ochutnání, jsou vína červená, kterých se obecně v Pavlově moc neprezentuje. Skvěle udělaná kupáž ročníků 2018 a 2019 ve víně Naše červené a elegantnější ušlechtilý projev dřeva v ročníku 2017 Naše drahé patřily obecně k tomu nejlepšímu v Pavlově nejen ze segmentu červených vín.

• Z okraje obce jsem se pak přesunul do zástavby, kde jsou od sebe sklepy vzdáleny jen kousek. U Jiřího Šilinka zaujal nádherně čistý a voňavý Ryzlink rýnský 2020, jehož jediným nedostatkem je snad jen trochu kratší dochuť. Výborná byla i suchá Pálava 2021. Tuto odrůdu zde představili rovnou ve třech variantách zbytkového cukru, suchá z nich byla ale jednoznačně nejzajímavější.

• Hodně jsem se zdržel u Jana Garčice, ale s tím už se tak trochu počítá. Má zde totiž skvělá vína a rád si o nich zjišťuji podrobnosti. Navíc tu nebylo až tak přeplněno jako v zimním termínu, takže se toho dalo pro hovor využít. Na vrcholu se zdá být kabinetní veltlín 2020, který byl na začátek degustace vzhledem ke svým kvalitám možná trochu těžkým kalibrem. Vína ročníku 2021 se lahvovala teprve před týdnem, a tak ještě pochopitelně nedokázala plně rozvinout svůj potenciál. Budu zvědavý na zajímavou müllerku ze starých keřů, famózní se jeví Ryzlink vlašský napadený ze 40 % botrytidou. Zatím je „venku" polosuchá verze. Vysokou laťku polosladkým vínům nastavuje stále šťavnatý Tramín červený 2020, jehož zásoby se už povážlivě tenčí. Nemohl jsem si nechat ujít ani tradiční červené cuvée Stará hora 2017. Toto víno v sudu trávilo 30 měsíců a jeho vychutnávání je doslova meditativní.

• V seznamu vín Vinařství Topolanský mohla trochu překvapit cenovka u polosuché Pálavy, která převyšovala i mnohé zavedené značky. Ochutnání ale ukázalo, že právem. Analytickými hodnotami ještě suché, ale projevem výrazně nasládlé plné víno si rozhodně zasluhuje ocenit.

• U vinařství Pavlov je potřeba vyzdvihnout hlavně vyrovnanost produkce. Vše čisté a korektní, ale zároveň bez nějakého „wow efektu". Zatím se stále ještě slušně drží vlašák 2015, i když už je na sestupné trajektorii a výrazně mu chybí kyselinka. Ta se dobře vyjímá v Chardonnay 2020, ačkoliv i ono působí sladším dojmem.

• Hodně jsem byl zvědavý na produkci nového vinařství Slaměnka. Přestože je ještě výrazná část produkce s vyšším zbytkovým cukrem, věřím, že se bude postupně vysušovat. Ostatně majiteli panu Milanu Dropkovi jsou mentory Georgios Ilias a Radomír Nepraš, takže by to mohlo jít správným směrem. ;-) Ze sladších vín bylo pěkné Rulandské bílé 2018 s velmi dlouhou dochutí. Ze suchých zaujal trochu těžší veltlín 2018, kterému by přece jen slušela o něco vyšší kyselinka. A především jsem zde měl nejlepší suchý vlašák dne v podobě ročníku 2019 z Purmice.

• Na závěr jsem si nechal vína hlavního organizátora akce Pavla Kršky. Ten měl v nabídce až na jednu dvacítkovou Pálavu jen vína starších ročníků. Nad vším ale bezesporu čněl národní šampion Vinexu 2020 – sladký výběr z bobulí Ryzlinku vlašského. Koncentrovaná sladká botrytická tečka na závěr dne, kde ani všechen cukr či alkohol nesmazává odrůdové charakteristiky.

Ač v daný termín bylo na výběr hned několik zajímavých akcí, rozhodně jsem nelitoval, že jsem dal přednost prvnímu ročníku jarních sklepů v Pavlově. Návštěvníků bylo o něco méně než v tradičním zimním termínu a i díky nádhernému počasí mohli trávit čas venku, takže se ve sklepech netvořily nepřekonatelné hloučky. Zdejší vinaři navíc ukázali, že opravdu umí a velmi sympatické bylo i širší zastoupení starších ročníků vín. Na rozdíl od spousty jiných jarních akcí jich tu byla drtivá většina. Do kalendáře si při nejbližší příležitosti zaznačím i letní služby jednotlivých vinařství a určitě se sem ještě letos vydám.