Amfitryon

Jsem rád, když se můžu v divadle seznámit s nějakou méně známou hrou od věhlasného autora. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a proto jsem byl příjemně překvapen, jak živou, svěží a hravou komedii jsem viděl. Moderní prvky mi sem skvěle zapadly, herecky to bylo nejen skvěle zvládnuté, kdy především P. Č. Vaculík si svou roli dokázal patřičně vychutnat, ale i perfektně odrecitované, na čemž má zajisté svůj podíl kvalitní překlad V. Mikeše. Trochu jsem měl problém s hudebními vložkami, ale pokud to beru jako ozvláštnění, tak proč ne. Myslím, že se povedla i scénografie a celkově nemám moc co vytknout. Já se bavil, já si to užil. /16.6.2023/

Rádoby vtipná nuda.

Mně to vůbec nepřišlo vtipné.
Starý text, nechápu dramaturgickou volbu, od Národního divadla abych čekala víc.

Ta hra nemá dnešnímu divákovi co říct a režijní pojetí to jen zdůraznilo. Příjemné bylo poslouchat moderní veršovaný text, ale kde chybí obsah, ani forma nepomůže. První polovina je totální nuda, druhou oživily skromné režijní nápady, závěr je nelogický. Hraje se na nezajímavé scéně, a tak poměrně slušné herecké výkony přicházejí vniveč. Pokud by to chtěl ještě někdo inscenovat, musí najít nosnou aktualizaci a opravdu zajímavou režii.

Bohužel, ani režijní zpracování, které mělo možná dnes už trochu fádní komedii oživit nepřispělo k tomu, aby samotná látka byla zajímavá. Zajímavé je slyšet činoherce zpívat. To je ovšem jiná "písnička". Herecky představení drží P. Č. Vaculík, který se vedle Terezy Grozsmannové stává svým osobitým a přesným herectvím zajímavým členem souboru. Jinak mě ale hra nezaujala ničím. Jen hereckými výkony.

Naprosto skvělý překlad Vladimíra Mikeše, současný, živý jazyk, přitom dodržující strukturu alexandrinu. Perfektní herecké výkony, na prvním místě Pavel Čeněk Vaculík jako sluha Sosie, který táhne celou inscenaci. Jinak není až tak divu, že se tahle Moli?rova hra příliš často neuvádí a ani režie to úplně nezachránila; prokládání scén anglickými písničkami mi nesedělo a nepochopila jsem smysl.

10% za Pavla Čeňka Vaculíka v roli sluhy Sosieho. Začátek inscenace mi připomínal Sen noci svatojánské, inscenace se hrála bez přestávky, přesto byla první polovina lepší, protože ta druhá byla méně propracovaná. Dole pod jevištěm seděl perkusionista v černé kapuci s dlouhými zlatými rukavicemi a z téhož prostoru přihlíželi sluhové Sosie a Kleanta jednání panstva (Kleanta jedla popcorn, ale Sosiemu nedala). Před příchodem Jupitera začal na scénu padat zlatý déšť. - Nepochopila jsem význam mladíků, čas od času pobíhajících po jevišti a zpívajících anglické písně (Moliere byl přece Francouz).

Málo hrané Moli?rovo dílo dostalo slušný spád. Děj osvěžený hudebními vstupy od popu až po rap jde hladce kupředu. To je důležité, protože komedie je postavená na omylech nebo přímo na záměnách identit. Od té doby mnohokrát využitý motiv byl oživen celkovým hereckým nasazením i vtipným překladem, který určuje rytmus díla. Božské postavy jsou tu pozoruhodně lidské. Nejenže prahnou po pozemšťankách, ale když jim někdo stojí v cestě, dostane bez cavyků "boží" nakládačku.

Jsem rád, když se můžu v divadle seznámit s nějakou méně známou hrou od věhlasného autora. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a proto jsem byl příjemně překvapen, jak živou, svěží a hravou komedii jsem viděl. Moderní prvky mi sem skvěle zapadly, herecky to bylo nejen skvěle zvládnuté, kdy především P. Č. Vaculík si svou roli dokázal patřičně vychutnat, ale i perfektně odrecitované, na čemž má zajisté svůj podíl kvalitní překlad V. Mikeše. Trochu jsem měl problém s hudebními vložkami, ale pokud to beru jako ozvláštnění, tak proč ne. Myslím, že se povedla i scénografie a celkově nemám moc co vytknout. Já se bavil, já si to užil. /16.6.2023/

Rádoby vtipná nuda.

Mně to vůbec nepřišlo vtipné.
Starý text, nechápu dramaturgickou volbu, od Národního divadla abych čekala víc.

Ta hra nemá dnešnímu divákovi co říct a režijní pojetí to jen zdůraznilo. Příjemné bylo poslouchat moderní veršovaný text, ale kde chybí obsah, ani forma nepomůže. První polovina je totální nuda, druhou oživily skromné režijní nápady, závěr je nelogický. Hraje se na nezajímavé scéně, a tak poměrně slušné herecké výkony přicházejí vniveč. Pokud by to chtěl ještě někdo inscenovat, musí najít nosnou aktualizaci a opravdu zajímavou režii.

Bohužel, ani režijní zpracování, které mělo možná dnes už trochu fádní komedii oživit nepřispělo k tomu, aby samotná látka byla zajímavá. Zajímavé je slyšet činoherce zpívat. To je ovšem jiná "písnička". Herecky představení drží P. Č. Vaculík, který se vedle Terezy Grozsmannové stává svým osobitým a přesným herectvím zajímavým členem souboru. Jinak mě ale hra nezaujala ničím. Jen hereckými výkony.

Naprosto skvělý překlad Vladimíra Mikeše, současný, živý jazyk, přitom dodržující strukturu alexandrinu. Perfektní herecké výkony, na prvním místě Pavel Čeněk Vaculík jako sluha Sosie, který táhne celou inscenaci. Jinak není až tak divu, že se tahle Moli?rova hra příliš často neuvádí a ani režie to úplně nezachránila; prokládání scén anglickými písničkami mi nesedělo a nepochopila jsem smysl.

10% za Pavla Čeňka Vaculíka v roli sluhy Sosieho. Začátek inscenace mi připomínal Sen noci svatojánské, inscenace se hrála bez přestávky, přesto byla první polovina lepší, protože ta druhá byla méně propracovaná. Dole pod jevištěm seděl perkusionista v černé kapuci s dlouhými zlatými rukavicemi a z téhož prostoru přihlíželi sluhové Sosie a Kleanta jednání panstva (Kleanta jedla popcorn, ale Sosiemu nedala). Před příchodem Jupitera začal na scénu padat zlatý déšť. - Nepochopila jsem význam mladíků, čas od času pobíhajících po jevišti a zpívajících anglické písně (Moliere byl přece Francouz).

Málo hrané Moli?rovo dílo dostalo slušný spád. Děj osvěžený hudebními vstupy od popu až po rap jde hladce kupředu. To je důležité, protože komedie je postavená na omylech nebo přímo na záměnách identit. Od té doby mnohokrát využitý motiv byl oživen celkovým hereckým nasazením i vtipným překladem, který určuje rytmus díla. Božské postavy jsou tu pozoruhodně lidské. Nejenže prahnou po pozemšťankách, ale když jim někdo stojí v cestě, dostane bez cavyků "boží" nakládačku.

Ta hra nemá dnešnímu divákovi co říct a režijní pojetí to jen zdůraznilo. Příjemné bylo poslouchat moderní veršovaný text, ale kde chybí obsah, ani forma nepomůže. První polovina je totální nuda, druhou oživily skromné režijní nápady, závěr je nelogický. Hraje se na nezajímavé scéně, a tak poměrně slušné herecké výkony přicházejí vniveč. Pokud by to chtěl ještě někdo inscenovat, musí najít nosnou aktualizaci a opravdu zajímavou režii.

Jsem rád, když se můžu v divadle seznámit s nějakou méně známou hrou od věhlasného autora. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a proto jsem byl příjemně překvapen, jak živou, svěží a hravou komedii jsem viděl. Moderní prvky mi sem skvěle zapadly, herecky to bylo nejen skvěle zvládnuté, kdy především P. Č. Vaculík si svou roli dokázal patřičně vychutnat, ale i perfektně odrecitované, na čemž má zajisté svůj podíl kvalitní překlad V. Mikeše. Trochu jsem měl problém s hudebními vložkami, ale pokud to beru jako ozvláštnění, tak proč ne. Myslím, že se povedla i scénografie a celkově nemám moc co vytknout. Já se bavil, já si to užil. /16.6.2023/

Bohužel, ani režijní zpracování, které mělo možná dnes už trochu fádní komedii oživit nepřispělo k tomu, aby samotná látka byla zajímavá. Zajímavé je slyšet činoherce zpívat. To je ovšem jiná "písnička". Herecky představení drží P. Č. Vaculík, který se vedle Terezy Grozsmannové stává svým osobitým a přesným herectvím zajímavým členem souboru. Jinak mě ale hra nezaujala ničím. Jen hereckými výkony.

10% za Pavla Čeňka Vaculíka v roli sluhy Sosieho. Začátek inscenace mi připomínal Sen noci svatojánské, inscenace se hrála bez přestávky, přesto byla první polovina lepší, protože ta druhá byla méně propracovaná. Dole pod jevištěm seděl perkusionista v černé kapuci s dlouhými zlatými rukavicemi a z téhož prostoru přihlíželi sluhové Sosie a Kleanta jednání panstva (Kleanta jedla popcorn, ale Sosiemu nedala). Před příchodem Jupitera začal na scénu padat zlatý déšť. - Nepochopila jsem význam mladíků, čas od času pobíhajících po jevišti a zpívajících anglické písně (Moliere byl přece Francouz).

Rádoby vtipná nuda.

Mně to vůbec nepřišlo vtipné.
Starý text, nechápu dramaturgickou volbu, od Národního divadla abych čekala víc.

Naprosto skvělý překlad Vladimíra Mikeše, současný, živý jazyk, přitom dodržující strukturu alexandrinu. Perfektní herecké výkony, na prvním místě Pavel Čeněk Vaculík jako sluha Sosie, který táhne celou inscenaci. Jinak není až tak divu, že se tahle Moli?rova hra příliš často neuvádí a ani režie to úplně nezachránila; prokládání scén anglickými písničkami mi nesedělo a nepochopila jsem smysl.

Málo hrané Moli?rovo dílo dostalo slušný spád. Děj osvěžený hudebními vstupy od popu až po rap jde hladce kupředu. To je důležité, protože komedie je postavená na omylech nebo přímo na záměnách identit. Od té doby mnohokrát využitý motiv byl oživen celkovým hereckým nasazením i vtipným překladem, který určuje rytmus díla. Božské postavy jsou tu pozoruhodně lidské. Nejenže prahnou po pozemšťankách, ale když jim někdo stojí v cestě, dostane bez cavyků "boží" nakládačku.