Známou kauzu Vidkun bude řešit Vrchní soud v Olomouci. Exhejtman Jiří Rozbořil, bývalý olomoucký krajský policejní náměstek Karel Kadlec a vlivný podnikatel Ivan Kyselý, kteří byli prvoinstančně odsouzeni k podmíněným trestům, se proti rozhodnutí nalézacího soudu odvolali. Znám už je senát odvolacího soudu, datum veřejného zasedání zatím ne. Aktéry případu si podle obžaloby měli sdělovat informace z trestních spisů a využívat je dle obžaloby je k posílení svého vlivu.
Kauzu Vidkun dostal na stůl senát Vrchního soudu v Olomouci, vedený Martinou Kouřilovou, s Jiřím Zouharem a Alešem Rýznarem.
Všichni tři prvoinstančně odsouzení k podmíněným trestům se odvolali. Termín veřejného zasedání zatím podle informací Ekonomického deníku znám není.
Případ realizoval za mimořádného nasazení lidských sil a financí na policejní procesy Útvar pro odhalování organizovaného zločinu pod taktovkou dnešního šéfa neúspěšného politického hnutí Přísaha Róberta Šlachty.
Případ, který měl být výkladní skříní ÚOOZ a detektivové v něm predikovali tvrdé tresty, obžalovaní byli i vazebně stíháni, nakonec skončil udělením podmíněných trestů.
Jak vychází postupně najevo, na zatýkání a předvádění původně šesti podezřelých se podílelo 190 policistů a policii případ „stál“ desítky miliónů korun.
Exhejtmana Jiřího Rozbořila, bývalého olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece a vlivného podnikatele Ivana Kyselého Krajský soud v Olomouci je dnes potrestal podmíněnými tresty, přestože obžaloba u Kadlece požadovala například pětiletý trest za mřížemi. Uložil jim i peněžité tresty.
Exhejtman Rozbořil dostal trest 2 roky vězení s podmíněným odkladem na tři roky a peněžitý trest 180 tisíc korun. Podnikatel Ivan Kyselý odešel od soudu s trestem 18 měsíců vězení, s podmíněným odkladem na tři roky a peněžitým trestem ve výši 2,1 milionu korun. Bývalý policejní policejní náměstek Karel Kadlec pak od soudu vyslechl trest 2 roky vězení s podmíněným odkladem na 4 roky, peněžitý trest 144 tisíc korun a zákaz výkonu práce u bezpečnostních sborů na čtyři roky.
Smyšlené úřední záznamy
Zatýkání v kauze, v níž má podle detektivů ÚOOZ a žalobců jít o údajné úniky informací od policie směrem k podnikatelům, započal 13. října 2015 ráno protimafiánský útvar pod vedením Róberta Šlachty. Práci detektivů dnes už bývalého ÚOOZ dozoruje olomoucké vrchní státní zastupitelství Ivo Ištvana, konkrétně žalobce Miroslav Stoklásek, ale podílelo se na ní hned několik olomouckých prokurátorů.
Operace dostala krycí název Vidkun podle norského nacistického kolaboranta Vidkuna Quislinga. Podle dokumentů, které předložilo státní zastupitelství soudu, když se rozhodovalo o vazbě obviněných, se v kraji měly údajně „ohýbat“ kauzy pět let zpátky. U soudu se nakonec žádné ohýbání případů neprokázalo.
Zátah odstartovalo podezření, že někdo z vedení policie v Olomouckém kraji poskytuje informace z vyšetřování místním podnikatelům. A že určitá skupina lidí společně domlouvá postup, jak některé kauzy ovlivnit. Jak se postupně ukázalo, vyšetřování odstartovalo několik úředních záznamů šéfa ostravského ÚOOZ Jiřího Komárka. Podle výpovědí několika svědků ovšem smyšlených.
Dalším paradoxem kauzy Vidkun pak je, že dozorující žalobce Miroslav Stoklásek měl na starosti jako dozorující státní zástupce jednu z kauz, kvůli které obvinění z celkem devíti trestných činů padla. ÚOOZ v minulosti vyšetřoval prostějovského podnikatele a politika ČSSD, bývalého příslušníka Státní bezpečnosti, Jaroslava Králíka kvůli podezření z dotačního podvodu.
Detektivové ÚOOZ ale případ nedotáhli do konce (dnes se ukazuje, že zřejmě účelově – pozn. red.) a předali jej olomoucké policii. Ta případ dokončila a Králík je souzen u šumperského soudu. Případ dozoroval právě žalobce Stoklásek, který se pak převzetím kauzy Vidkun vystavil podjatosti vůči olomouckým policistům.
Stoklásek Králíkův případ dozoroval přes půl roku v letech 2014 a 2015, ale zároveň nechal sledovat odposlouchávat olomoucké policisty a podnikatele Ivana Kyselého. Žalobce tedy prokazatelně znal faktický stav kauzy a zároveň poslouchal, co si o případu náměstek olomoucké policie Karel Kadlec a Kyselý říkají, za což byli mimo jiné 13. října 2015 oba obviněni. Stoklásek musel tedy prokazatelně vědět, že si oba muži povídají o Králíkově kauze drby, které by za standardních okolností nemohly v trestním řízení před soudem obstát. Policie začala později o zapojení Kadlece do kauzy Králík distribuovat do novinářské obce informace, že chtěl Králíka stíhat za „každou cenu“.
Jak se postupem času ukazuje, celá kauza Vidkun je v jádru vyvrcholením střetu mezi dvěma skupinami policistů v Olomouci.
Ti primárně neúspěšní odešli na ÚOOZ a následně svoje kolegy přijeli pozatýkat a obvinit z trestné činnosti. Nějaký čas po realizaci Vidkunu pak lidé z této skupiny obsadili manažerská křesla v Olomouckém kraji, jako například šéf prostějovské policie Tomáš Adam nebo šéf odboru obecné kriminality olomoucké krajské policie Jan Lisický. Ten zároveň v souběhu s touto funkcí vyšetřoval pod Národní protidrogovou centrálou další podobně laděnou kauzu z Prahy s krycím názvem Bereta.
Ekonomický deník kauzu Vidkun podrobně sleduje a z tohoto pozorování už delší čas vychází, že jde o velmi nestandardní případ.
Špatní kamarádi?
Primární cíl detektivů ÚOOZ – exministr vnitra Ivan Langer nakonec zasažen nebyl, Langer nebyl nikdy obviněn. Policisté přesto jeho jméno znovu zmínili v návrhu na obžalobu. Detektivové na zatčené tlačili a za jednu větu, která by Langera „dostala do hry“ nabízeli jednomu z podezřelých jeden milión korun. Sám Róbert Šlachta měl zatčenému policistovi Kadlecovi říci větu: „Doba se změnila Karle, máš špatné kamarády.“
Bývalý šéf ÚOOZ a dosluhující náměstek Celní správy Róbert Šlachta odmítá, že by jeho útvar případ „přefoukl”. Serveru Neovlivní.cz například řekl, že důkazní situace tehdy byla taková, že stačila k obvinění čtyř výše jmenovaných a zadržení Langera.
To, že se nepodařilo usvědčit celou údajnou chobotnici, jde podle Šlachty na vrub reorganizaci policie, která přišla po kauzách Vidkun a Beretta. Kvůli ní ÚOOZ skončil a detektivové, kteří kauzu Vidkun připravovali, podle serveru Neovlivní.cz od policie odešli. Což není tak úplně pravda (viz výše), se Šlachtou odešel víceméně jen hlavní architekt Vidkunu – Jiří Komárek.
„Já samozřejmě nesu odpovědnost maximálně za věci, které jsem dělal a kde jsem byl jako ředitel. A tam si za tím plně stojím. Po půl roce od Vidkunu jsme museli odejít a vím, že ti lidé, svědci, odmítali potom komunikovat, protože začali mít obavu toho, co se s útvarem stalo. Začali nedůvěřovat, jak se s jejich informacemi bude dál pracovat, ke komu přijdou, takže si myslím, že se to přetrhlo,” sdělil Neovlivní.cz Šlachta.
Dnes advokát Ivan Langer se nechce s tím, jakým stylem se případ dostal do finále, smířit. Snažil se proto dostat se k informacím, proč si na něj lidé Róberta Šlachty, který byl ještě v době, kdy byl Langer ministrem vnitra ke svému nadřízenému až servilně podřízený, tak drsně vyšlápli. Jeho podněty ale například Nejvyšší státní zastupitelství permanentně shazovalo se stolu. Langer se za pomoci žádosti o informace pokusil dostat do kauzy hlouběji. Po mocné přetahované mu policie přepustila alespoň část informací.
Zatýkání v kauze Vidkun předcházely stovky hodin odposlechů a sledování, na kterých se podílela řada policistů. Další stovky hodin trvalo vyhodnocování, analýza, příprava obžaloby. Samotnou realizaci akce Vidkun provedlo 189 detektivů ÚOOZ, který byli k zásahu stahování z celé republiky a jeden specialista s Kriminalistického ústavu Praha.
Langer se také dotazoval, na kolik celá obří operaci ÚOOZ vyšla. Podle kvalifikovaných odhadů policistů, které Ekonomický deník oslovil, na desítky miliónů korun.
„Stovky hodin odposlechů, stovky hodin sledování, poslouchání, přepisování, analýza, obří nasazení na zatýkání. To nejsou jednotky miliónů, to jsou rozhodně desítky miliónů korun,“ řekl pod prosbou zachování anonymity jeden z oslovených policejních šéfů.
Jenže policie odmítla informaci, kolik celá monstrakce, jejímž výsledkem je mocenské přeskupení v rámci ozbrojeného sboru, vydat.
„Informaci o celkových finančních nákladech spojených v této souvislosti se služebními příjmy jednotlivých policistů nemá policie k dispozici. Tato částka nemůže být hodnověrně vyčíslena, neboť jednotliví příslušníci policie se trestního řízení v této kauze účastnili různou měrou a v různých časových obdobích, která nebyla přesně časově vymezena. Tito policisté se rovněž nevěnovali pouze trestní kauze Vidkun, ale plnili také další služební úkoly,“ napsal v odpovědi Ivanu Langerovi šéf nástupce ÚOOZ – Národní centrály proti organizovanému zločinu – Michal Mazánek. Řadě Langerových otázek se policie loni snažila vyhnout, a jak je zřejmé z dokumentu, který Ekonomický deník získal, také se jí to povedlo.
Válka policajtů
Podle obžaloby olomoucký podnikatel Ivan Kyselý řídil jiného, aby jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu, anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobil takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy. Tak začíná text obžaloby.
Žalobce olomouckého Vrchního státního zastupitelství Miroslav Stoklásek podal obžalobu na čtyři podezřelé v takzvané kauze Vidkun po třech a půl letech.
Případ podle žalobců odkrývá korupční vztahy mezi policií, podnikateli a státní správou, včetně například manipulace s trestními spisy. Obžalovaní, z nich někteří strávili několik týdnů ve vazbě, svoji vinu odmítají tvrdí, že jde o spiknutí části olomouckých policistů, kteří si „s nimi“ odešli vyřídit účty z pozice detektivů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jak bývá u státních zástupců v poslední době zvykem, obžalovaní měli dle prokurátora Stokláska páchat trestnou činnost „v dosud přesně nezjištěné době, nejpozději ode dne 29. 7. 2014 do 13. 10. 2015 v Olomouci a na dalších místech České republiky“.
Ekonomický deník přinesl před časem rozhovory hned se dvěma přímými aktéry a pozorovateli kauzy Vidkun zde a zde, kolegy obviněných policistů. Ekonomický deník později vydal i rozhovor se šéfem olomoucké Generální inspekce bezpečnostních sborů Tomášem Uličným, který byl podobně jako exministr vnitra Langer zatčen, ale obviněn už ne. Všichni shodně tvrdí, že kauza Vidkun má kořeny ve válce policistů na olomoucké krajské kriminálce a zatýkáním vyvrcholila osobní msta znepřátelených ochránců pořádku.
Trestní senát olomouckého Krajského soudu vedl specialista na korupci – soudce Martin Lýsek. Média přitom Šereda o podání obžaloby informoval ještě před tím, než text získali sami obžalovaní nebo jejich právní zástupci.
Detektivové bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (případ měla vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale zcela bezprecedentně jí byl odňat Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci – pozn. red.)
Podezírali jsme a stále podezíráme
Jak už bylo zmíněno, před soudem nestanul primární cíl detektivů – bývalý ministr vnitra za ODS Ivan Langer. Jak vyplývá z policejních dokumentů, po Langerovi šli detektivové od začátku celé kauzy.
„V rámci zadokumentovaných schůzek jsou zaznamenány rozhodné skutečnosti, které policejní orgán vedly k provedení řady operativních a procesních úkonů ve vztahu k řadě podezřelých osob a následnému vyhotovení usnesení o zahájení trestního stíhání,“ stojí například v návrhu na podání obžaloby.
Detektivové v následné větě zmiňují ony podezřelé osoby konkrétně. Jsou jimi už zmiňovaný Ivan Langer, brigádní generál a někdejší náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, šéf celorepublikové kriminálky Milan Pospíšek, náměstek protikorupční policie Jiří Jach, šéf olomoucké Generální inspekce bezpečnostních sborů Tomáš Uličný nebo náměstek olomouckého primátora za ODS Martin Major.
„Byť byly tyto podezřelé osoby v průběhu vyšetřování a při jeho ukončení vyslechnuty v procesním postavení svědka, policejní orgán uvádí, že tyto osoby podezíral a podezírá i nadále ze stejné, navazující trestné činnosti. Lze se důvodně domnívat, že tyto osoby byly účastné na předmětné věci, ucelený řetězec přímých i nepřímých důkazů zde však chybí a v průběhu dosavadního vyšetřování se nepodařilo získat dostatek důkazů, aby tyto osoby bylo možné důvodně obvinit a zahájit vůči nim trestní stíhání pod shora uvedeným číslem jednacím,“ napsali do návrhu na podání obžaloby detektivové Jiří Fycýk a David Bernfeld.
Trestní řízení ovlivněna nebyla
„Nebylo prokázáno, že by mezi Kadlecem a Kyselým zmiňovaná trestní řízení byla fakticky ovlivněna. Nemáme důkaz o tom, že cílem jednání bylo ve prospěch někoho něco reálně ovlivnit. Racionálně prokázáno je z jádra obžaloby to, o čem Kadlec s Kyselým mluvil,“ uvedl soudce Martin Lýsek.
Předseda senátu poukázal na to , že v případu prohrála hlavně policie – kauza podle soudce ukázala svět obžalovaných, kteří tyto informace využívali pro své účely.
„Hlavní bylo být zadobře se skupinou lidí, kteří mě zajistí, kdybych měl problém. Je to jednoznačně prokázána motivace,“ vysvětlil rozhodnutí soudce.
Exnáměstěk olomoucké krajské policie Karel Kadlec tvrdil, že se ničeho protiprávního nedopustil. Hájil se tím, že šlo o operativní činnost, kdy naopak získával informace on. Jeho tvrzení odmítl krajský soud, když rozhodoval o Kadlecově žalobě proti propuštění z policie.
Kauza byla postavena důkazně především na odposleších. Zachycují schůzky hlavních aktérů případu v olomouckých kavárnách a restauracích, ale i z kuřárny olomouckého pracoviště GIBS a Kadlecovy kanceláře v budově krajského policejního ředitelství. Právě tam podle žalobců obžalovaní diskutovali o věcech z trestních řízení a předávali si informace či pokyny.
Dohromady jde o 130 CD s hodinami záznamů. Například jen Kadlec s Kyselým měli od července 2014 do září 2015 nejméně 45 schůzek, na kterých podle žalobců řešili kauzy ale třeba i personální obsazení vysokých policejních funkcí.
Kauza začala 13. října 2015, kdy tehdejší Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) zasahoval v Praze a Olomouckém kraji, soud jednání otevřel loni v únoru. Kyselý se jich neúčastnil, omlouval se ze zdravotních důvodů.
Jan Hrbáček
