Zavřel zadní vrátka. Jakub Holuša, nejlepší český běžec nového tisíciletí, končí kariéru. Evropský šampion v hale z roku 2015 už se věnuje svému trenérskému angažmá na Dukle a oficiálně se rozloučí 6. června při Memoriálu Josefa Odložila. Do budoucna má svůj plán, jak český běh vrátit na vrchol.
S Odložilovým memoriálem je kariéra Jakuba Holuši spojená. S třinácti starty je rekordmanem, před rokem právě tady závodil naposledy. Víc mu zdravotní potíže s patou nedovolily a teď už nosí v kapse trenérské stopky. „Myslím, že se hodí moji kariéru definitivně uzavřít,“ říká Holuša.
Jak probíhalo vaše rozhodování?
„Hlavní důvod je můj zdravotní stav, nedovolí plnohodnotný trénink. I kdybych chtěl, tak ta noha, pata... Nejde to. Já jsem si myslel, že bych se tady ještě postavil na start a naposledy vyběhl. Ale na rovinu řeknu, asi by mi úplně nedělalo radost, kdybych vyběhl a doběhl pět metrů za posledním. Radši říkám na rovinu: Ne, nejde to. Dohodli jsme se, že to tady ukončíme. I tím, že mám tři kluky, těm se začínám věnovat naplno. Čas není, abych se mohl připravovat.“
Bude pro vás rozlučka hodně emotivní?
(usmívá se) „Jsem z toho nějaký naměkko, aniž bych chtěl… Rád bych se rozloučil s domácím publikem, stadionem, na rovinu řekl, že je konec, že mě nikdy na domácí dráze neuvidí. Tady to všechno začalo, tady to všechno skončí. Chtěl bych poděkovat lidem, byl bych rád, aby všichni přišli. Budou to pěkné závody, pěkný mítink. Je to spojené s Pepíkem Odložilem, který byl velký mílař přede mnou. Bude to pěkné.“
Trénujete už od halové sezony, bylo ještě ve hře, že byste se loučil přímo na dráze?
„V hale jsme nechtěli celkově uzavírat kariéru, nechali jsme si otevřená zadní vrátka. Nechci říkat bohužel, ale situace se vyvrbila tak. Juliska je můj domácí stadion, jsem tady každý den, odtrénoval jsem tady nejvíc, odzávodil jsem tady nejvíc, na memoriálu mám třináct startů. Myslím si, že se hodí tady definitivně moji kapitlou uzavřít.“
Je náhoda, že váš poslední závod jste před rokem běžel právě na Odložilově memoriálu?
„To bylo neplánované, kdybych to věděl, udělal bych z toho větší show. Ale někdy si osud řekne takhle. Na druhou stranu je vlastně pěkné, že jsem poslední závod běžel tady.“
V trenérské skupině teď máte špičkového mílaře Filipa Šnejdra, půlkaře Hakima Saleha a talentovaného Damiána Vícha, co od nich čekáte?
„Teď to za mě budou dělat i jiní. Nechci na ně dělat tlak, kluci to nemají úplně jednoduché, že se očekávají výsledky, což ale není pravidlo. Já si přeju, aby běhali dobře. Jedna kapitola se uzavře, začne nový život, který už nějak jede. Doufám, že se mi podaří trošku hnout s českým během.“
Jaká je vaše vize?
„Český běh měl nejlepší roky v sedmdesátých a osmdesátých letech, byl tady trenér pan (Jan) Liška, který byl na svém místě. Měl skupinu deseti, patnácti lidí, z nich pět světových běžců uděláte. Já jsem přesvědčený, že v České republice jsou talentovaní běžci, ale v poslední době je to o tom, že do Prahy lidi nechodí. Já i svým klukům říkám, že napsaný trénink je úplně to poslední. Výsledky dělá skupina. Když je kluků hodně, soutěží mezi sebou na tréninku, je dobrá atmosféra. Já bych hrozně rád vytvořil nějakou skupinu, která bude soběstačná, kluci by si pomáhali.“
Je v Česku dost talentů, aby taková skupina vznikla?
„Absolutně nesouhlasím s tím, že v Česku nejsou talentovaní atleti. Je to o práci. Český systém vrcholového sportu je nastavený tak, že jsou v Praze vrcholová střediska, do kterých by měli chodit ti nejlepší lidé, měli by trénovat pod trenéry, de facto ve velké skupině. V každém větším městě máte univerzitu, nějakou možnost rehabilitace, masáží, lidi mají podmínky i ve svém domovském městě, už toho není tolik, co jim Praha dá navíc jako před deseti lety. Tím pádem spíš zůstanou doma. Myslím, že to je chyba. Pokud sem ti nejlepší lidi nepřijdou, postrádá to logiku.“
Jak je na tom současná mladá běžecká hvězda Jakub Davidík?
„To se musíte zeptat jeho trenéra. Je zapsaný ve středisku pod Duklou, zůstává doma…“
Jak využijete zkušenosti z působení u úspěšného polského trenéra Tomasze Lewandowského?
„Dalo mi to hrozně moc. Viděl jsem Tomasze, jak funguje lidsky, jak se chová, jak umí stmelit skupinu, aby pracovala. On měl lidi z celého světa, skupina šlapala, opravdu jsem trénoval s jedním nejlepších trenérů na světě, strašně moc jsem si toho do budoucna vzal. Závodník musí být arogantní, sobec, trošku takový prasátko, ale to neplatí v trenérské práci. Jste pro lidi, musí je člověk nějak vést a nesmí upřednostňovat sebe.“
Témata:
atletika, sport, Česko, Praha, běh, Jakub Holuša, trenér, kariéra, Josef Odložil, Memoriál Josefa Odložila, Sport na Heureka.cz
Související články
