V play-off odehráli čtrnáct utkání z patnácti možných. Od titulu Lvy dělily dva míče a definitivně je o něj připravilo „prasátko“ Karlovarska. „Bylo to náročné. Únava se hromadila. Měl jsem problémy usnout a nemyslet stále na volejbal,“ líčí už s úsměvem trenér Pražanů Tomáš Pomr.
V pondělí večer byla jeho nálada na bodu mrazu. „Zklamání bylo obrovské. Je hrozné přijít takovým způsobem o titul. Pak jsme ale šli slavit. Měli jsme přece stříbro, předváděli skvělý volejbal a vlastně neměli důvod být smutní,“ doplnil kouč, jenž odtajnil i změny v kádru českých vicemistrů.
V sobotu 26. března jste zahájili play-off. Čekal jste v tu dobu, že budete ještě za 44 dnů bojovat o titul?
„Tak daleko jsme se nedívali, ale všichni jsme si to samozřejmě přáli. Do posledního kola základní části se rozhodovalo, s kým budeme hrát. Vyšlo na nás Kladno a my to vzali jako fakt.“
S Kladnem jste prohrávali 1:2 na zápasy a 0:1 na sety. Vzpomínáte si na ty chvíle?
„Kladno mělo vynikající tým, který hrál ve velmi dobré formě. V tu dobu nás zvedli naši nejzkušenější hráči. Tomáš Kriško hrál fantasticky. Zvládli jsme to, ale probrali se za pět minut dvanáct.“
Kdy jste si uvědomil, že bude sezona úspěšná?
„Když jsme přešli čtvrtfinále a věděli, že budeme hrát o medaile. Navíc jsme si dokázali, že umíme otočit i nepříznivě se vyvíjející sérii. Na klucích byla vidět ohromná vnitřní síla.“
Nicméně do semifinále s Českými Budějovicemi jste šli jako outsider. Pomohla vám tato pozice?
„Za outsidera nás možná považovala veřejnost, my sebe rozhodně ne. Věděli jsme, že se bude hrát jiný volejbal a plně využili našich předností. Mám pocit, že nám vyhovuje styl Jihostroje, i když jsme s ním před play-off měli pasivní bilanci.“
Po úvodní porážce 1:3 jste nicméně přehráli Jihostroj 9:0 na sety…
„Výsledek byl pro České Budějovice krutý. Tak jednoznačné zápasy nebyly. Každý bod nás stál moc sil. Naštěstí jsme byli silnější v obraně a na útoku. Měli jsme vážně fazonu.“
Finálovou sérii máme všichni v živé paměti. Jak jste ji vnímal vy?
„Hrál se skvělý volejbal. Jsem rád, že hodně lidí na sérii dlouho nezapomene. Ohlasy byly jen pozitivní a přicházely i od lidí, kteří náš sport běžně nesledují. Zajímavé bylo, jak se stále řešilo, že vyhrávají hosté a po vítězství 3:0 přijde prohra 0:3.“
Čím si to vysvětlujete?
„Kdykoli se jeden tým dostal do vedení, utkání dominoval. Jakmile jeden druhého chytil do kravaty, už mu nedal šanci. A vyvrcholilo to tiebreakem v pátém střetnutí.“
Vedli jste 1:0 a 2:1 na zápasy. Proč jste sérii nedovedli do vítězného konce?
„Ve čtvrtém utkání vsadili volejbalisté Karlovarska na totální agresivitu. My jsme chtěli hrát přesně jako oni, ale vlítli na nás dříve, než jsme stačili reagovat. Největším důkazem toho bylo, když se nám podařilo otočit třetí set a je to stejně nezlomilo. Naopak přidali na důrazu.“
A pátý duel?
„V něm se nakumulovalo všechno z předchozí série. Jen jsme se nestřídali po utkáních, ale po setech. Nejprve dominovaly Vary, pak my... Po ztraceném třetím setu jsem byl přesvědčený, že čtvrtý získáme. A tiebreak byl jen o štěstí.“
Skutečně jen o něm?
„Byly tam situace, kdy se Karlovarsko dostalo do vedení 10:5 a my si stále věřili. Vary čekala slabší rotace a zároveň jsme měli připravené střídání Pliasetského a McCarthyho na podání. Za stavu 13:13 jsme bohužel nevyužili dobře nahraný balon na mečbol. A za chvíli přišlo zlomové eso o pásku.“
Bude vás Indrovo „prasátko“ strašit dlouho ze spaní?
„Nebude. To patří k volejbalu. Bylo až symbolické, že vyrovnané finále skončilo takovým míčem a navíc ho dal Indra, jeden z nejlepších hráčů série.“
Kdo byl nejlepší na straně Lvů?
„Všichni. V každém zápase zahrál někdo lépe a druhý hůře. Mluvím i o postech. Jednou byli skvělí blokaři, podruhé smečaři, pak zářili nahrávač s účkem a liberem. I kluci, co naskakovali z lavičky, nikdy nezklamali.“
A proběhla oslava, která byla zároveň rozlučkou se třemi hráči. Byla hodně emotivní?
„Vždycky je emotivní. Rozlučka měla všechno, co si zasloužila. Vzájemně jsme si děkovali, viděl jsem i slzy. Aleks Nedeljkovič slavil jen první večer a po druhém sedl do auta a odjel na sraz srbské reprezentace. A Matej Mihajlovič se loučil po úžasných třech sezonách.“
Co říci k Nedeljkovičovi?
„Sehrál za nás excelentní dva roky. Skutečný profesionál, který se neuvěřitelně zlepšil a moc mu přeji, aby se nyní prosadil do užšího kádru reprezentace. Má na to a zaslouží si to. Už jde o hráče evropského kalibru. I z toho důvodu u nás končí. Rád by pokračoval, ale zároveň si je vědom svojí hodnoty na trhu.“
A Mihajlovič?
„Pro klub udělal moc a vždycky byl lídrem. Vedle něj rostl Jirka Toman. Tím, že se učil, tak byl Matej dva roky v pozici, že na něm vše stálo. On si s tím vždy poradil a nikdy neměl velké výkyvy. V průběhu sezony jsme mu chtěli odlehčit, proto přišel v lednu Kay van Dijk a tento krok se ukázal jako správný.“
Van Dijk nyní také odchází. Jak hodnotíte jeho působení?
„Ano, ale to jsme věděli od podpisu smlouvy. Kay dohrával finále na hraně vyčerpání. Říkal, že si teď bude hlavně lízat rány. Je to profesionál s výjimečnými zkušenostmi. S takovými lidmi mě baví spolupracovat. Půl roku s ním je pro mě víc, než kdybych přečetl dvě volejbalové učebnice.“
Schází vám tedy univerzál a blokař. Už víte, kdo díry zacelí?
„Na postu univerzála jsme domluveni s Casey Schoutenem, kterého všichni dobře znají z působení v Jihostroji. Hledali jsme univerzála, který je silný na servisu a dominantní na útoku. Casey stále roste, reference jsou na něj výborné. Bude to velká posila. Blokaře doplní Martin Tibitanzl z Ústí nad Labem. Toho dlouhodobě sledujeme. V pětadvaceti dozrál na extraligovou úroveň, stal se z něj komplexní hráč. My ale věříme, že má navíc a může s námi hrát o medaile.“
Tu jste získali poprvé v klubové historii. Kam by vás to mohlo posunout?
„Důležité bylo, že se nám během play-off podařilo zvětšit fanouškovskou základnu. Věřím, že na nás tito lidé nezapomenou a budou na nás chodit od začátku příští sezony. Vzájemné napojení nám ohromně pomohlo, kluky nabudilo. V Praze chodí na utkání zejména širší volejbalová veřejnost. A to doslova. Bylo složité nalákat příznivce „z ulice“. Jsem rád, že jsme je dokázali propojit a ze všech diváků udělali opravdové fanoušky. Všichni najednou bubnovali a hlasitě nás povzbuzovali.“
Cesta VK Lvi Praha ke stříbrným medailím |
|
Čtvrtfinále VK Lvi Praha - Kladno volejbal cz 3:2 na zápasy |
|
Semifinále VK Lvi Praha - VK Jihostroj České Budějovice 3:1 na zápasy |
|
Finále VK Lvi Praha - VK ČEZ Karlovarsko 2:3 na zápasy |
