Armování betonu – typy výztuží

V tomto článku si přiblížíme typy výztuží, vlastnosti armovaného betonu a technologie provádění vyztužení a betonáže a další doporučení, které se vám při armování betonu mohou hodit.

Co je to armovaný beton?

Armovaný beton neboli železobeton (ang. reinforced concrete), je beton s přidanou výztuží pro zlepšení pevnosti betonu v tahu, protože je všeobecně známo, že beton jako takový má vynikající pevnost v tlaku, ale zaostává z pohledu tahových vlastností, z toho důvodu se v místech namáhaných tahem vkládá výztuž.

Postup armování betonu

Pokud se jedná o menší konstrukce typu základy pod zahradní domek nebo menší opěrná zídka či betonová konstrukce pod plot, můžete si to rozvrhnout sami, pokud se však jedná o větší konstrukce, obraťte se na odborníka.  Když už se však rozhodnete zhotovit železobetonovou konstrukci, měli byste mít alespoň nějak rozvrženo, co budete armovat. Jako vždy je nejlepší začít nákresem, jak by konstrukce měla vypadat a jaké bude mít rozměry.

Dále je potřeba vybrat typ výztuže do betonu, například pokud budete zhotovovat základovou desku, využijete nejspíš KARI sítě, naopak pro vyztužení základů nebo překladů musíte zhotovit tzv. kostru konstrukce. Jedná se o pruty výztuže svázané se smykovou výztuží nejčastěji třmínky, popřípadě ohyby. To tvoří tuhou konstrukci, která přenese větší zatížení než samotný beton. Tuto kostru, popřípadě jednotlivé pruty, byste si měli před betonáží nastříhat na požadovanou délku a neohýbat.

Když se chystáte ohýbat výztuž, musíte dodržovat určité zásady, hlavní je zvolit si výztuž, která se dá lehce ohýbat, aby to nebylo tolik pracné. Dále také musíte myslet na to, že ohyb armatury by měl mít určitou délku, tzv. kotevní délku (minimálně pět průměrů výztuže).

Šalování betonu

Pokud máte připravenou výztuž, můžete začít šalovat (jak udělat šalování základů). K tomu můžete použít dřevěné bednění nebo profesionální systémové bednění na více použití. Pokud se jedná o základy, většina lidí sáhne po ztraceném bednění, které velice usnadní práci a nemusíte si tak připravovat složité koše armatur, naopak u sloupu byste měli využít systémového bednění, které zajistí preciznost a kvalitu po odbednění. 

Beton

Nyní už se dostáváme k samotnému betonu, máte hned několik možností. Tou první a nejlevnější je již připravená suchá betonová směs, kterou seženete v každém hobby obchodě, druhou možností je si namíchat beton svépomocí. Nejedná se o příliš složitý proces, ale musíte si dávat pozor kolik čeho do směsi dáváte.

Hlavními složkami betonu jsou:

• cement,
• štěrk,
• písek
• a voda.

Případně pro zkušenější se nabízí i využití například plastifikačních přísad či urychlovačů/ zpomalovačů procesu tuhnutí. Nejlepší je začít výběrem cementu. Většinou se používá cement CEM 42,5 nebo CEM 32,5 (může tam být i označení R jako rychle tuhnoucí cement nebo N jako normální), číslo nám udává, jakou pevnost by měl mít po 28 dnech. V praxi pro stavebníky, kteří chtějí stavět svépomocí se doporučuje využívat CEM 32,5 R, který je portlandský směsný, což znamená, že kromě slinku jsou tam i další přísady.

Písek se používá říční písek s frakcí 0-4 mm a pro štěrk se většinou využívá 8-16 mm (záleží také na velikosti ok mezi výztužemi, proto byste měli volit kamenivo tak, aby se dostalo skrz). Poslední složkou je voda. Vždy byste měli dbát na dobrou kvalitu vody, proto volte buď vodovod nebo studnu, dešťová voda není vhodná. Než začnete míchat beton vždy navlhčete míchačku, aby se nám nepřichytávalo kamenivo na bocích, poté začněte přidávat písek a štěrk, a nakonec cement, podle konzistence přiléváme vodu.

Poměr složek betonu

Optimální dávkování je v poměru 1:5 (většinou pro základy, základové desky), což v praxi znamená, že na 1 díl cementu připadne 5 dílů kameniva, které si můžete rozdělit jako 3 díly písku a 2 díly štěrku, pro nosné konstrukce se využívá poměr 1:4, na jeden díl cementu připadají 4 díly kameniva (2 díly písku a 2 díly štěrku). 

Dále můžete přilít i plastifikátor, který se využívá jako redukce vody. Pro hydrataci cementu je potřeba vody asi 25-35 % hmotnosti cementu, další vodu přiléváme pouze kvůli konzistenci a lepší zpracovatelnosti. To ale může zajistit právě plastifikátor, který omezí množství vody, a navíc nesnižuje pevnost betonu. Po namíchání betonu vložíte výztuž do připraveného bednění, musíte si ale ohlídat krytí výztuže, které můžete zajistit distančními podložkami, a pak už jen zalijete betonem, uhladíte, případně zhutníte vibrátorem (ponorným nebo příložným), a dále už beton jen ošetřujete vodou, aby nedocházelo k popraskání během procesu tvrdnutí (jak dlouho kropit základovou desku, aby nepopraskala).

Armování betonu – co na to použít?

Při armování betonu byste se měli zaměřit na správný výběr výztuž. Pokud se chystáte dělat armovaný beton svépomocí, tady se dozvíte vše potřebné, ale pro větší konstrukce byste měli využít služeb autorizovaného statika, který navrhne vyztužení podle norem a bude ručit za funkčnost a životnost konstrukce.

Pro vyztužení betonu se využívá tzv. betonářská ocel. Betonářská ocel zahrnuje především žebrované dráty a tyče, které se dají svářet a jejich žebrování zajistí soudržnost výztuže s betonem a zároveň má podobnou tepelnou roztažnost, takže při správném návrhu vyztužení beton nepraská. Jedná se většinou o ocel 10 500 nebo 10 550.

Pro začátek byste se měli orientovat v základním rozdělení armatur:

1. lokální – jednotlivé pruty betonářské ocel (tzv. ROXORY)
2. plošné vyztužení – KARI SÍTĚ
3. konstrukce z armatury – tzv. kostra konstrukce
4. smyková výztuž – třmínky

Roxory

Jedná se o ocelové dráty/tyče s žebrováním, díky němuž výztuž spolupůsobí s betonem a zajišťuje skvělou soudržnost. Tyto výztuže se dodávají ve svitcích a dále se rovnají na požadovanou délku, která se většinou pohybuje od 6 do 12 metrů. Tyto armatury se vyrábějí v různých průměrech – nejčastěji se můžeme setkat s průměrem od 6 do 40 mm. Samostatné tyče se vkládají do míst, kde je největší tah a může docházet k trhlinám a následnému porušení konstrukce. Jedná se většinou o místa jako je dolní část desky/trámu/překladu – tam dochází k největšímu průhybu konstrukce anebo například u okenních otvorů, kde konce překladů leží na stěně. Když budete stavět dům svépomocí, většinou budete sahat po průměru 10, 12 nebo 14, ale záleží, jakou konstrukci plánujete dělat.

Pokud se jedná o nějakou zídku nebo chodník na zahrádce, pravděpodobně nebudete muset využít pomoci statika, ale když se jedná o dům, vždy si sjednejte statické posouzení, které vám statik spočítá a navrhne jaké průměry a délky výztuží musíte použít, a také do jakých míst se musí ukládat. Další důležitá informace, kterou vyčtete z návrhu vyztužení, je jaká bude rozteč mezi jednotlivými výztužemi a jaké musí být krytí výztuže, aby se zajistilo správné a dostatečné spolupůsobení betonu a výztuže. Krytí výztuže můžete zajistit například použitím distančních podložek pod výztuž. Roxory se také dají svařovat nebo svazovat a vytvořit tak celistvou kostru například sloupu nebo svařené do plošných sítí tzv. KARI sítí.

KARI sítě

Sítě svařované z roxorů se používají jako plošná armatura stropů, litých podlah, základových desek a jiných betonových ploch. Tloušťka drátu kari sítě se pohybuje od 4 do 8 mm a nejběžnějším rozměrem je plocha 2×3 m (6 m²).

Smyková výztuž

Smyková výztuž neboli třmínky zajišťují, aby se netvořily smykové trhliny a nedošlo k porušení konstrukce. Třmínky by neměly být pod úhlem 45°- 90°, aby působily v místě tzv. tlačené diagonály, což znamená, že vlivem zatížení může dojít k drcení betonu vlivem tlaku a začnou tak vznikat diagonální trhliny. Druhá situace, která může nastat, že vlivem zatížení může dojít k namáhání tahem a konstrukce se může odtrhnout. Průměry smykové výztuže se pohybují od 5 do 8 mm.