Modré, černé, zelené i hnědé.
Všechny dokážou snít.
Opravdově, z hloubi duše,
romanticky, pošetile.
Jen málokteré
dokážou své sny žít.
Jsou lidé, kteří světem chodí
s očima dokořán.
A jiní, kteří mají v očích
spousty černých vran.
Nevidí nic, co by mohli
srdcem obejmout.
Přitom stačí vlastně málo.
Zbavit se svých pout.
Oči snílků vyprávějí příběh
tuláků.
Svobodní jsou, mají křídla.
Vzlétnou do mraků.
Oči, které neztratily
nic ze svého jasu.
Září něžně i po setmění.
A navzdory času.