Kdy jste naposledy skákali v kaluži? Dětskou hravost, spontaneitu a úžas potřebují i dospělí
„Dětství je formativní, utvoří naši osobnost. Ale k vlastní dětskosti bychom se měli vracet pořád,“ říká v Balancu psycholog, psychoterapeut a lektor Michal Petr. Naši osobnost můžeme dělit na různé části, jednou z nich je vnitřní dítě. Má své potřeby i přání, chce si hrát, objevovat, smát se a být spontánní. Udržet a kultivovat vnitřní dítě je dobré pro spokojený život. Co nám brání?
„Vždy stojí za to se zeptat, zda něco z mého dětství stále poutá mou pozornost.“ Během vyrůstání děti velmi rychle začnou chápat, že se něco smí a něco by se nemělo. Chtějí být přijímané rodiči i celým světem. Tak se podle toho začnou chovat. Někdy ale dojde k přílišnému svázání naší fantazie, potřeb a přání. Zapomeneme na to, jaké to je být dítětem. Dívat se na svět s úžasem, vidět ho barevný, zkoumat a blbnout. Když si budeme dětskou část upírat a nedovolovat, o mnohé se připravíme a třeba nás to dovede i do psychoterapie nebo nepříjemných stavů.
Podpořte Balanc v anketě Podcast roku! Hlasujte pro něj do 5. června v kategorii Veřejnoprávní podcast na webu podcastroku.cz.
„Spontaneita je pro mne i odpovědnost. Otevřít se světu a umět reagovat adekvátně.“ Být stále někdy někde dítětem neznamená chovat se nezodpovědně. Ale proč by si dospělý člověk nemohl na ulici zpívat, skočit do kaluže nebo se usmát na kolemjdoucí? Co si o nás lidé ale pomyslí?! A není to jedno? Podle Michala Petra je člověk v jistém ohledu dospělý, když je mu jedno, co si o něm myslí jeho rodiče.
Poslechněte si celý rozhovor o vnitřním dítěti, spontaneitě a dospělosti.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
