ROZHOVOR | David Žbirka: Písničky na album Posledné veci jsme vybírali s tátou i mámou

S tvým otcem Mirem Žbirkou jsem dělal rozhovor minulý rok na Žebříku, krátce před jeho smrtí. Byl plný elánu a nadšeně hovořil o přípravě nového alba, na které nakonec stihl nazpívat všechny písničky. Jakou roli jsi měl hrát v souvislosti s připravovaným albem v době, kdy ještě žil? A změnila se ta role nějak po jeho nečekané smrti?
My jsmě začali s přípravou nového alba necelý rok před tím, než táta umřel. Já začal dělat první dema v prosinci 2020 a tenkrát byla idea taková, že já zkusím udělat pár aranží a uvidí se, nicméně v té době se ještě nepočítalo s tím, že bych celou tu desku produkoval. Původně šlo pouze o to zjistit, jestli můžu přijít s nějakými novými nápady. První demo se líbilo, tak jsem udělal další, to se také líbilo, tak to šlo tak nějak dál, dokud se táta definitivně nerozhodl, že bych tu novou desku měl produkovat celou já, s čímž jsem samozřejmě souhlasil. Pak se na tom dál pracovalo do jisté míry stále, od prvního dema až do teď.

Kateřina Žbirková: Pro Mekyho byla hudba nejvíc. Nechal se propustit z nemocnice, aby dozpíval písničky na album

Na albu Posledné veci se nachází dvanáct písniček, ale zaznamenal jsem, že jich Meky složil mnohem více, že by snad vydaly na celé dvojalbum. Kdo měl hlavní slovo při výběru těch, které se nakonec objevily na desce?
Vybírali jsme je společně, já s tátou i mámou. Nejprve se vyfiltrovaly ty tátovy ještě nezaranžované demonahrávky, pak se do určité míry nahrálo či vyprodukovalo asi patnáct písniček, a poté jsme ještě dodatečně s mámou rozhodli, které songy se na album nevejdou. Nebylo to ani tolik o kvalitě jako spíše o tom, že náladou neseděly na desku, nebo proto, že by album bylo už moc dlouhé.

Vím, že jste album realizovali převážně v Londýně v legendárním studiu Konk, které založili už na konci 70. let The Kinks. Mohl bys přiblížit celý proces nahrávání, ať už v Anglii, tak u nás?
Ano, máš pravdu, že většina zásadního nahrávání probíhala ve studiu Konk, ale také se určitá práce dělala i v jiných menších studiích, kde já pracuji na svých písničkách společně s koproducentem Patrickem Fitzroyem, u něj ve studiu jsme nahrávali určité pasáže, a pak jsme to tam také mixovali. Ve studiu Konk se nahrávaly hlavní základy a pasáže, které se natáčejí naživo, kdy spolu musí například hrát muzikanti v jedné místnosti, nebo nástroje, které jsou drahé a nemáme k nim přístup.

Nahrávaly se tam i tátovy zpěvy?
Zpěvy byly nazpívané ještě dříve, než jsme do Konku přišli. Táta je nazpíval v takovém našem malém improvizovaném studiu v Praze.

Jak jste například vybírali hudebníky, kteří na desce hostují?
Muzikanty jsem vybíral spolu s Patrickem, většinou šlo o naše kamarády a známé, o kterých víme, že jsou skvělí hudebníci, ale nejsou to žádná slavná jména. Také jsem pár z nich viděl naživo a líbilo se mi, jak hrají, aniž bych je předtím znal, tak jsem jim pak osobně napsal. A z těchto lidí jsme to pak společně poskládali. Různé songy měly odlišný line-up, podle nálady písničky, třeba na jednu tam byla taková více punkovější sestava, na druhý zase více jazzová, něco jsme s Patrickem nahrávali sami dva mezi sebou, takže taková kombinace všeho, nicméně jsme se hlavně drželi lidí, se kterými jsme už měli nějakou zkušenost a se kterými jsme už dříve pracovali.

Můžeš jmenovat některé z těch významnějších muzikantů?
Nevím, jestli tam jsou zrovna nějaká velká jména, která by byla dohledatelná. (úsměv) Měli jsme na jednu písničku bubeníka Jamieho Staplese, který nás zachránil, protože zaskakoval za původního bubeníka, kterým měl být Morgan Simpson z kapely Black Midi. Ten ale tři dny před nahráváním onemocněl, nevím, zda to byl covid... Nicméně tenhle už by asi dohledatelný byl. Jinak všichni ostatní muzikanti pocházejí z indie kapel, nesnažili jsme se tam cpát nějaká velká jména, spíše šlo o to, aby to byli ti správní muzikanti.

Podíleli se na albu i něktěří čeští hudebníci?
Ano, z Čech to byli Petr Marek z Midi Lidi, který se mnou koprodukoval jednu písničku, a můj kamarád Oliver Torr, který byl letos nominovaný i na Anděla za alternativu a elektroniku, a také produkoval například album Celibát slovenské písničkářky Katarzie. Ten se mnou produkoval dvě písničky.

Tito muzikanti z Čech se tedy podíleli na albu produkčně. Nicméně, ty osobně hraješ na kytaru ve všech písničkách?
Většinou ano, záleželo to na písničkách. Ale dá se říct, že v každé písničce hraju nějakou kytaru, někdy více, někdy méně, někdy hrál na kytary Patrick, jindy také přizvaní muzikanti. Já jsem kytarový samouk, takže více muzikantsky náročné party jsem přenechal jim. Zároveň ve všech písničkách hraju na bicí, tedy kromě těch, kde jsou elektronické, a kromě songu Kým skončím púť, kde hraje právě již zmiňovaný Jamie. Občas tam hraju i na keyboard a synťáky.

V průběhu února vyšel první singl a klip Nejsi sám, kde zpíváš společně s tátou. Je to jediná písnička na albu, kde zpíváš?
Je to jediná písnička, kde jsem fakt slyšet. (smích) Já zpívám i v jiných, ale to jsou jen doprovodné zpěvy a vokály v pozadí, takové doplňky aranžmá. Ale já jsem původně na tom albu neměl v plánu zpívat vůbec, ani tu písničku Nejsi sám – původně to měl být klasický duet táty a nějaké zpěvačky, mezi mužem a ženou. Až nějak ke konci jsme zjistili, že nám do té písničky žádný jiný hlas neseděl, tak jsme zkusili ten můj.

Podle všech ohlasů, kdy se písnička Nejsi sám stala například za měsíc duben nejhranějším songem v českých rádiích, to byla dobrá volba.
Takhle s odstupem to dopadlo dobře. (úsměv)

Ve středu 18. května by měl být křest alba. Budeš na něm?
Ano, přiletím. Konat se bude v Galerii Lucerna, ale nic bližšího o něm popravdě nevím. Snad jen, že by album měla pokřtít Katarína Knechtová, a deska se tam určitě bude pouštět.

Jak se daří tvým kapelám, které máš v Anglii? Slyšel jsem, že hraješ ve více projektech, ale osobně znám jen skupinu Sunnbrella, u níž mě zaujal hlavně vtipný název.
Sunnbrella je můj sólo projekt, který vyrostl z domácího nahrávání a stalo se z něj postupně něco více „ambiciozního“, takže jsem k tomu postavil i live kapelu a budem hrát například v červnu na festivalu Metronom v Praze. Se Sunnbrella už pár nahrávek vyšlo a těsně před tím, než jsi mi zavolal, jsem se vrátil ze studia, kde jsme dělali finální mix našeho prvního alba. Takže někdy v blízké době by mělo vyjít.

Co se týká mé vlastní tvorby, tak se věnuji hlavně Sunnbrella. Ale v Londýně jsem hrál ještě s kapelou Human Pet, což je více punkovější skupina, s tou jsme ale v poslední době nic moc neudělali. Ne, že bychom se rozpadli, ale spíše máme takovou menší pauzu. A pak ještě můj kamarád z Austrálie Gabriel Winterfield, který dříve bydlel v Londýně, ale nyní bydlí v Los Angeles, má skupinu Golf Alpha Bravo, tak s ním hrávám kdykoliv to jde. V prosinci jsem za ním byl v USA, kdy jsme hráli v LA, v New Yorku nebo  v San Diegu. V téhle jeho kapele hraju na bicí, nemám tam žádný velký kreativní input, nicméně velice mě to baví. Nahrál jsem s ním i album The Sundog. Takže tohle jsou moje hlavní projekty, kterým se teď věnuju, ovšem nejvíc se se momentálně soustředím na ten vlastní projekt, na Sunnbrella.

Zpět k albu Posledné veci, respektive k tátovi. Na podzim plánujete k poctě Mekyho Tribute turné. Kolik bude koncertů a kde se odehrají?
Vím, že jeden bude v říjnu v Praze v O2 universum a druhý by měl být v Londýně. Na Slovensku by měla proběhnout Tribute show na Pohoda festu v Trenčíně, kde budou Midi Lidi a Laco Lučenič a další lidi.

A v Londýně to bude kde?
Myslím, že by to mělo proběhnout v 229 The Venue, kde promotér Pišta už dlouho dělá koncerty českých a slovenských umělců pro místní imigranty.

Text: Aleš Materna, foto: archiv Davida Žbirky, Lukáš Knoll, Jaroslav Noska, Šárka Preslová, Jakub Urbanec, Veronika Zimová, archiv Miro Žbirka, archiv iREPORT
Témata: David Žbirka, Miro Žbirka, Kateřina Žbirková, album, Posledné veci, rozhovor