V čem spočívá jemné rodičovství? Zjistěte to

S blížícím se létem si mnoho rodičů klade otázku, jak udržet své děti (a sebe) šťastné a zdravé, a to nejen v tomto období. Po dvou letech rodičovské pandemie vyhoření se cítí mnoho z nás v koncích, má obavy z výbuchů vzteku v interakci se svými dětmi a přemýšlí, jestli neexistuje lepší způsob, jak spolu být, píše Slice.

Když jsem měla tři děti mladší čtyř let a partner pracoval na směny, byla jsem neustále vyhořelá a balancovala jsem na hraně svých psychických sil. Bylo to všechno, jen ne jemné rodičovství. Vlastně jsem se té myšlence často vysmívala a domnívala se, že „jemné rodičovství“ znamená nikdy neříkat ne – nebo nechat děti řádit. Ukázalo se však, že o tom jemné rodičovství vůbec není.

Co je to „jemná výchova“?

„Děti potřebují hranice, protože hranice jim zajišťují bezpečí nutné proto, aby mohly objevovat,“ říká Kristene Geeringová, ředitelka společnosti Parent Lab, přední vědecky podporované aplikace založené rodiči. „Pokud svým dětěm nestanovíte jasné hranice, je to pro ně rušivé a ve skutečnosti to nepodporuje jemnost. Udržování těchto hranic respektujícím, jemným, ale pevným způsobem ukazuje dětem, že je ochráníte.“
Co přesně ale myslíme jemným rodičovstvím kromě nadsázky? Jemné rodičovství je výchovný přístup, který stojí na čtyřech pilířích: empatii, respektu, porozumění a hranicích. Tento přístup vychází z vědeckého výzkumu založeného na důkazech, který ukazuje, že pokud využíváme tyto čtyři pilíře, naše děti (a rodiče) vyrůstají s pocitem bezpečí, jistoty a lásky.

Jaký je rozdíl mezi jemnou a permisivní výchovou?

Moje původní myšlenka, že permisivní a jemná výchova jsou synonyma, se rychle rozplynula, když jsem se dozvěděla, jaký je mezi nimi rozdíl. Permisivní rodiče od svých dětí zpravidla nic nevyžadují – nedávají jim mnoho povinností a nechávají je, aby samy regulovaly své chování i způsob, jakým se rozhodují. Může to připomínat téměř rodinnou anarchii, kdy se vztah mezi rodiči a dětmi stírá nebo úplně odstraňuje.

Na rozdíl od permisivní výchovy znamená jemná výchova disciplínu, soustředění a trpělivost – ale na úrovni vašeho dítěte.

„Pokud máte v kuchyni zásuvku, ve které jsou všechny ostré nože, zajistěte, aby se do ní dítě/malé dítě nedostalo,“ vysvětluje Geeringová, která je sama matkou dvojčat a odbornicí na vývoj dětí. „Může to být dětský zámek, dětská branka nebo dospělý, který dítě neustále odsouvá a přitom říká: ‚Ta zásuvka pro tebe ještě není bezpečná, zlato. Tady je šuplík na servírování – tam si můžeš hrát!‘“

Druhou stránkou věci je pochopení toho, kdy a jak tyto hranice posouvat s tím, jak dítě roste: ‚Teď, když je ti __ let, můžeš začít pomáhat s přípravou večeře! Tady je návod, jak používat ostrý nůž …‘ Tímto způsobem dáváte dítěti najevo, že jste flexibilní a že hranice se posouvají podle toho, jak se zvyšují jeho dovednosti – dovednosti, které ho můžete přímo učit.

Existuje věková hranice pro jemnou výchovu?

Jemné rodičovství není vyhrazeno jen pro rodiče kojenců a batolat. I když jsou vaše děti již za hranicí batolecího věku, s jemným rodičovstvím můžete začít naprosto kdykoli a s jakoukoli věkovou skupinou. Chce to jen trochu trpělivosti a praxe (jak dětí, tak nás samotných).

Jak se respekt podílí na jemném rodičovství

Část jemného rodičovství, do které jsem se však opravdu těžko vžívala, byl pilíř respektu. Vyrůstala jsem v rodině, kde nás učili respektovat starší – a ne naopak – a upřímně řečeno, bylo pro mě náročné respektovat přání a potřeby svých dětí, protože jsem měla pocit, že mě to zatáhne do permisivní výchovy.

Jedním ze způsobů, jak si můžeme respekt k dětem osvojit, je dovolit si věnovat více času sami sobě a cvičit se tak ve všímavosti.

„Jakmile se cítíte pohodlněji, když jste obecně všímaví, je mnohem snazší také rozpoznat, co se v danou chvíli děje s vaším dítětem. A pokud si pak (nebo i později) všimnete, že ho nevychováváte tak, jak byste chtěli, přiznejte si to,“ navrhuje Geeringová.

Klíčové podle Geeringové je, abyste si pak dovolili odpustit sami sobě. Nosit v sobě pocit viny nepomůže ani vám, ani vašemu dítěti – pomůže vám model, jak se vypořádat se situací, když se neudržíte.

Jemné rodičovství je cesta

Jakmile začnete své děti respektovat a budete ochotni se do nich vcítit, bude mnohem snazší být chápavý a nastavit jim ony zdravé hranice. Stejně jako na všechno v životě se však ani na cestu jemného rodičovství nemůžeme dívat jako na hru „všechno nebo nic“, ale spíše jako na něco, co se od sebe mohou naučit jak rodiče, tak děti.

Geeringová říká, že i u malých dětí může pouhé pojmenování emocí postav v obrázkových knížkách pomoci připravit půdu pro to, aby z nich vyrostli mladí dospělí, kteří budou schopni otevřeně mluvit o svých emocích a hranicích. Poučení, které by si mnozí dospělí (včetně mě!) mohli dobře zapamatovat.

„Být k sobě laskavý je velmi důležitou součástí tohoto procesu,“ připomíná Geeringová. „Pokud se snažíte být ke svému dítěti laskaví, ale přitom se před ním neustále peskujete, dostává se mu dost smíšeného poselství.“

Nemůžete také očekávat, že se vám podaří přepnout na jemné rodičovství během okamžiku. „Nezapomeňte, že ke změně nedojde přes noc. Po letech praktikování tohoto přístupu k vlastním dětem, i když moje vnitřní kritika byla dost negativní, jsem si všimla, že se můj vnitřní hlas postupně začal měnit,“ vysvětluje Geeringová s tím, že praktikování laskavého rodičovství na našich dětech nás často vede k tomu, abychom se laskavě chovali i sami k sobě.

Jak začít s jemným rodičovstvím

Jakmile pochopíte principy jemné výchovy, může být začátek stejně snadný jako změna způsobu, jakým reagujete na své děti, pokud se mezi sebou hádají. Místo toho, abyste zakřičeli: „Jděte od sebe!,“ když se vaše děti perou, můžete vstoupit doprostřed jejich hádky a říct něco jako: „Dnes se mi nechce do nemocnice nebo k zubaři, tak pojďme vymyslet jednodušší způsob, jak tento problém vyřešit.“ Tento nenápadný posun může pomoci přihrát míč na stranu vašich dětí. Jemná výchova koneckonců neznamená, že nemůžete být drzí.

Zdroj: Slice