„Něco nám schází. Máme den na to, abychom zjistili, co to je,“ soukal ze sebe po úterní ostudě s Rakouskem (1:2sn) Matěj Blümel, jeden z mála, kteří snesou přísnější měřítko, s pěti body je druhým nejproduktivnějším hráčem týmu. Před ním je už jen kapitán Roman Červenka s body sedmi.
Češi dali na šampionátu zatím devět branek, vedle třígólového Blümela se trefili už vždy jen jednou Červenka, David Jiříček, Jiří Černoch, Jakub Flek, David Krejčí a Tomáš Kundrátek.
Všichni tito hráči působí v Evropě, krom „kápa Červuse“ pak dokonce všichni hrají v domácí nejvyšší soutěži!
Ten, co má rozzářit mizérii. Pomůže českému týmu přílet útočníka Pastrňáka? |
Do pole zatím na turnaji zasáhlo šest hráčů ze zámoří – Lukáš Dostál a Karel Vejmelka jsou v týmu především kvůli chytání puků – bodík za asistenci má na svém kontě jen bek Radim Šimek ze San José.
Přesto do Tampere s velkou pompou přicestují ještě Davidové Pastrňák a Kämpf. Bezesporu špičkoví hokejisté. Prvně jmenovaný je momentálně nejlepším českým hokejistou vůbec, o tom není třeba spekulovat, druhý má za sebou hodně povedenou sezonu v Torontu. Nejspíše nejlepší zámořskou.
Jenže má v nohou 89 zápasů. Pastrňák o něco méně, což ale způsobily zdravotní problémy. S těmi měl vstupovat také do bojů o Stanley Cup. Někdo si řekne, že poloviční Pastrňák je lepší než zdraví a momentálně „černí Petrové“ Holík s Kodýtkem.
Je ale třeba připomenout, že oba prošli celou přípravou. Byli aktivní součástí týmu, který se sžíval s novým systémem kouče Jalonena a po skvělých výkonech opanoval České i Švédské hry. Mimochodem v Ostravě se oba podíleli i na výhře 4:1 nad Rakouskem, které do úterního souboje na MS nastoupilo v téměř totéž sestavě jako na prvního máje.
Češi měli na domácí půdě pouze evropský výběr. Dravý, hladový, bojující o nominaci na světový šampionát.
Následně generální manažer Petr Nedvěd začal postupně oznamovat zámořské posily. A zástupci evropského jádra si moc dobře umí spočítat, že pokud někdo přiletí z NHL, má místo téměř jisté.
Vezměte si, že pracujete na nějakém velkém projektu, ale před jeho finalizací za vámi šéf přijde a řekne: Hele, vezme to někdo jiný. Přijel ze zahraniční firmy, má zkušenosti, sice neví, jak to funguje tady u nás, nedělal na tak velkých věcech, jako ty tady, ale prostě je to kluk z velké zahraniční společnosti. Sorry, chlape.
Jistě, první, co vás napadne: Dříve to tak bylo přece také a fungovalo to.
Hnilička: Kandidaturu na prezidenta svazu jsem zvažoval, ale zatím pro to není vhodná doba |
Ano, fungovalo. Není ale náhoda, že to přestalo fungovat zhruba v poslední pětiletce. Zatímco dříve jezdili opravdu špičkoví hráči z prvních pětek týmů NHL, teď je situace jiná. Není prostě náhodou, že lepšími výsledky na draftech se v posledních letech mohou chlubit nejen Finové, Švédi, Rusové, ale už i Švýcaři, Němci a letos se k nim přidají také Slováci.
Když se totiž podíváte na aktuální „posily“ ze zámoří, tak jsou mezi nimi dva gólmani – jeden chytá na farmě (kvalitně), druhý v jednom z nejhorších týmů soutěže (opět kvalitně, ale přece jen, z 52 zápasů letos Vejmelka zapsal jen 13 výher).
Začněme obránci. Michal Kempný, proti Rakousku chybující (a nejspíše i nevyspalý), odehrál letos za Washington jen 15 zápasů, poslední 28. března. Do play-off nenaskočil. Radim Šimek jich stihl za San Jose nakonec 36, opět – v jeho případě pochopitelně – bez play-off. Filip Hronek sice nasbíral 78 duelů a solidních 38 bodů, v nově se tvořícím Detroitu ale u jeho jména svítí číslo -29 v kolonce účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných gólů.
A útočníci? O Pastrňákovi a Kämpfovi už byla řeč. Hronkův parťák Jakub Vrána letos naskočil do sezony později, protože dával dohromady „zlobivé“ rameno. Tomáš Hertl měl v San Jose bodově skvělý ročník, ani jeho kvalitní výkony ale klubu do play-off nepomohly, což vám na pohodě jistě nepřidá. Dominik Simon, který už na turnaji není, v Anaheimu taktéž nezářil, málokdy se dostal nad 10 odehraných minut za zápas.
Jsou tito hráči skutečně o tolik lepšími hokejisty než kluci z evropských výběrů, kteří si prošli třeba i kompletní přípravou a kteří jsou často lídry svých týmů? Nebo jde jen o to, že jsou prostě hráči NHL, kam má Nedvěd – toho času hlavní osoba zodpovědná za výběr – skvělé a blízké vazby?
Ano, je to alchymie, může se vše otočit, Češi přivezou medaili a Nedvěda budou všichni plácat po zádech, jak to skvěle vymyslel. Jenže pokud se ukáží spekulace o kontroverzi mezi Simonem a Hronkem pravdivými, tak se jen potvrdí výše popsané – kluci ze zámoří, byť chtěli týmu pomoct, mu zatím spíše uškodili. A je otázka, zda uzavření soupisky pomůže uklidnění a tím i zkvalitnění výkonů na tamperském ledě.
Jestli poslední dva covidové roky k něčemu byly, tak k tomu, že se do národního týmu zapracovali hráči z evropských soutěží, kteří se otrkali, posbírali zkušenosti a minimálně v přípravě na letošní MS působili kompaktně. Vážně do něj bylo nutné zasahovat jen kvůli tomu, že někomu chodí výplatní páska s dolarovým symbolem u vydělané částky?
