Pořád lezete někam k výšinám, ocitl jste se někdy na dně?
Zažil jsem spoustu pádů i nějaké úrazy, ale nikdy nic zásadního. Obrazně si dokážu představit, že by se něco dělo mým blízkým a já s tím nedokázal nic dělat, ale i tohle se mi vyhýbá. Mám takovou vnitřní mantru: říkám, že dokud se hruď zvedá a kyslík se žene do plic, je čas na dýchání a na život. Negativní věci se mi samozřejmě dějí, ale naučil jsem se na ně dívat optimistickou optikou.
Lezení mě samo o sobě neživí, když někam vylezu, nic za to nedostanu. Mě živí ta „prostituce“ kolem, jak já tomu v dobrém říkám.
