Psí láska

Hned druhý den potkávám na procházce rodinku s roztomilým štěnětem. Hlavní hrdina příběhu se chtěl s každým člověkem na cestě sblížit, očuchat ho, pohrát si a předat trochu té psí euforie, která nešla přehlédnout. 

Děti se samozřejmě nebránily veselým nápadům svého nového parťáka a ochotně zapojily i kolemjdoucí. 

To byste koukali, kolik mělo najednou jedno nadšené mládě, kamarádů! Mělo radost, která se okamžitě přenesla na všechny, co přicházeli. 

Na usměvavých tváří bylo znát, jak jim Kim, tak se ten strakatý pejsek jmenoval, zlepšil náladu. 

Zůstala jsem s rodinkou sama a povídali jsme si, jak to všechno začalo...

Měli jsme psa už dlouho, toho samého, ale před rokem odešel do psího nebe, vypráví maminka. 

Byl úžasný. Narodily se děti a já jsem k nim  vůbec nepotřebovala chůvičku. Plemeno je lovecké, tak byl Andy neustále ve střehu a bránil děti svým tělem.

Lehl si vedle miminek a hlídal každý jejich pohyb. Bylo dojemné vidět, jak usínají všichni tři společně. 

Dávalo mi to klid. Byl to náš rodinný poklad. Když v tichu odešel, volala jsem jeho původní majitelce. 

Víte, ona je opravdová chovatelka, věnuje se od dětství myslivectví, dává tomu srdce a to jsme chtěli, aby to nebyli pejsci, které mají lidé jen pro peníze. 

Proč vám to povídám? To mi nebudete věřit, paní lesní nebyla ani překvapená. Tři sourozenci, mezi kterými byl i náš Andy, zemřeli ve stejný den. 

V tu chvíli se nám doma zastavily hodiny. 

Malý si mne kdysi vybral, skočil mi do klína a tento, přesně  po roce, zrovna tak.

Hned jsme věděli, že je náš.

Mrkla na mne hezká tmavovláska a s úsměvem se rozloučila. 

Musím se přiznat, že mne příběh úplně pohltil.

Dotklo se mne velmi silně partnerství psích duší i lidí, které potkávají, a že není vůbec náhodné. 

Přemýšlela jsem nad kouzelným setkáním cestou domů a v noci se mi zdál ještě krásnější sen...