Recenze Poco F4 GT: herní telefon, který budou chtít i nehráči

• Poco F4 GT přináší svěží vítr do stále se rozvíjející nabídky herních telefonů
• Zaujme Snapdragonem 8 Gen 1, doplňkovými tlačítky nebo bleskovým 120W nabíjením
• Největší pozornost přitahuje cena, která v akci činí příjemných 14 990 Kč

Segment herních telefonů zdaleka není tak rozvinutý, jako je tomu například ve světě notebooků. U mobilů jsou herní stroje často jen obyčejné vlajky převlečené do extravagantního oděvu. Poco F4 GT, které lze v Asii pořídit také jako Redmi K50 Gaming, však přináší i něco navíc – magnetická vysunovací tlačítka na boku. Nabízí se tedy otázka: rozpoutá Xiaomi, pod nějž značka Poco spadá, s tímto modelem masový zájem o herní telefony? A zaujme novinka i takové zákazníky, kteří kapesnímu hraní neholdují?

Jediná prodávaná konfigurace má 12 GB RAM a 256 GB interního úložiště. Xiaomi nasadilo cenovku 16 990 Kč, avšak se speciálním promo kódem klesne na 14 990 Kč. To může působit jako smělá cena, minimálně na telefon s takto úzkou cílovou skupinou. Jak si ale v této recenzi řekneme, kromě herních schopností jde o všestrannou vlajku.

Obsah balení

Prodejní balení představuje téměř naprostý ideál. Najdeme v něm samotný telefon (s displejem rovnou z výroby opatřeným ochrannou fólií), průhledné silikonové pouzdro, tužší 1,5metrový kabel s USB-A na jednom a USB-C na druhém konci (to je ergonomicky zahnuté do 90° pro nabíjení během hraní), dále sponu pro vyjmutí Dual SIM slotu, nezbytnou literaturu a naštěstí také nabíjecí adaptér. Tady Xiaomi neponechalo nic náhodě a zákazníkům rovnou dopřálo nabíječku o výkonu 120 W.

Příjemným překvapením je také redukce z USB-C na 3,5mm audio jack. Tou výrobce kompenzuje absenci tohoto staršího portu na zařízení samotném, což má při hraní, kdy se bolestně projevuje citelné zpoždění Bluetooth sluchátek, zásadní význam. Sluchátka – ať už s drátem či bez – chybí, ale to je tak jedinou kaňkou na jinak dokonalém prodejním balení.

Design pro hráče? Tak napůl

I když první ohledání Poco F4 GT odhalí, že „něco je jinak“, za ukázkové herní náčiní byste jej co do designu asi neoznačili. Extravaganci pobrala snad jen agresivní žlutá varianta – zbývající dvě, černá a námi testovaná stříbrná, vypadají poměrně tuctově. Od konkurence je odlišují jen motiv písmena „X“ na zádech a také herní ovladače, o nichž ještě bude řeč.

Za dominantu lze vzadu označit kontrastní černý fotomodul, který pokrývá lesklé krycí sklo. Ten nabízí pohled na tři svisle umístěné objektivy a chlubivé nápisy „FREEZING“ a „SPEEDIEST“. Kovové ohraničení „foto-batůžku“ by mohlo být kvalitnější, neboť se již po týdnu používání začalo obrušovat. Do mysli se mi vryla velmi netradiční forma integrace přisvětlovací diody, která se schovala do průhledu ve tvaru blesku. Samotná záda jsou pak z matného skla. Že by ale tato úprava chránila před otisky prstů, to se říct nedá.

Konstrukce je z hliníku a poznáte to hlavně na tvrdosti rámečku, případně při pokusu o ohnutí. Mobil je pěkně pevný a zlomit jej holýma rukama není snadný úkol. Hodí se ale spíše do větších rukou, neb rozměry činí 162,5 × 76,7 × 8,5 milimetru a hmotnost 210 gramů. Za obra bych jej sice nepovažoval (mně se dolní polovina displeje ovládala relativně pohodlně i jednou rukou), nicméně v něžné dámské ruce by působil minimálně nepatřičně. Zvýšená odolnost proti vodě a prachu bohužel chybí.

Ergonomie jde ruku v ruce s umístěním funkčních kláves po obvodu. Na levé straně najdeme kolébku pro regulaci hlasitosti. Ta poskytuje jistý pocit ze stisku a také bezproblémové umístění pro ukazováček pravé ruky. Pak už okupuje levý bok jen slot pro dvě nanoSIM a jeden ze tří mikrofonů. Pravá strana nabízí v tomto ohledu více zábavy. Najdeme zde odemykací tlačítko kombinované se čtečkou otisků prstů a konečně i dvojici magnetických posuvníků. Jimi vysunete doplňková herní tlačítka, o jejichž využití ještě bude řeč.

Po obvodu dále zaujme USB-C port dole, sada plastových anténních předělů a infraport určený k ovládání domácí elektroniky navrchu. Příjemným překvapením jsou stereo reproduktory umístěné za mřížkami v horní a dolní části. Ty se snaží o kvalitní zvuk a jde jim to dobře. Pokud navíc máte při hraní prsty umístěné na vysunovacích tlačítkách, nezakrýváte si je.

Na displeji se nešetřilo

Herní telefony kladou velký důraz na displej a Poco není výjimkou. Na přední straně se tak rozprostírá 6,67″ AMOLED obrazovka s dostatečným rozlišením Full HD+ (1 080 × 2 400 pixelů, poměr stran 20:9, jemnost 395 ppi), krytím Gorilla Glass Victus a obnovovací frekvencí až 120 Hz. Tu si můžete vyžádat manuálně, avšak ve výchozím stavu je aktivován automatický režim, v jehož rámci telefon sám vybírá, kolikrát za sekundu se displej obnoví.

Jinak displej nabízí vskutku sympatické podání barev, umí HDR10+, maximální jas 800 nitů stačí na čtení na slunci a máme tu nahoře i maličký, centrálně umístěný průstřel. Neschází ani funkce Always-On s upravitelným vzhledem a také možnost naplánovat tmavý nebo čtecí režim podle západu/východu slunce.

Na obrazovce se chyby nehledají snadno. Mrzel mě snad jen proximity senzor, který nefungoval dobře – po přidržení telefonu u ucha někdy i 10 sekund odmítal zobrazovač zhasnout.

Až moc senzitivní čtečka otisků

Se zdejší biometrií jsem si okamžitě rozuměl – obecně mám čtečku otisků prstů na boku mnohem radši než v displeji. A to hned z několika důvodů: je to praktičtější, ergonomičtější a také levnější řešení. Rychlost i spolehlivost senzoru je na vysoké úrovni a poradí si i s trochu vlhkými či špinavými prsty.

Trápí ho však jiný neduh, který mi značnou část testování znepříjemňoval život. Může se vám jednoduše stát, že si telefon v kapse odemknete omylem. Co se pak děje na displeji, to je lepší nedomýšlet. Doporučuji tedy sáhnout po opatření, a sice příslušnou volbou v menu přinutit telefon, aby se odemkl až po stisknutí zámku.

Opomenout nesmím ani zbývající možnosti odemykání. Nabízí se klasický 4místný PIN, delší alfanumerický kód, řízený tah prstu na displeji a nakonec ještě jednoduchý 2D sken obličeje. Poslední však nelze doporučit – jeho spolehlivost bývá diskutabilní a bez většího snažení jej oklamete zvětšenou fotografií.

Výkon a výbava

V popředí technických specifikací je pochopitelně 4nm čipset Snapdragon 8 Gen 1 od Qualcommu. Jeho maximální takt dosahuje až na 3 GHz. O graficky náročné operace se stará čip Adreno 730. Kapacita operační paměti činí 12 GB, úložiště UFS 3.1 zase 256 GB (systém si ukousne rovnou 16,9 GB). Zájemci nebudou mít starost s rozmýšlením, jestli jim paměť stačí. Jiná varianta v Česku dostupná není a microSD kartou ji rozšířit nelze.

Z další výbavy by byl hřích nezmínit NFC pro bezkontaktní platby, GPS, družicové polohové systémy Glonass a Beidou, dále Bluetooth 5.1, Wi-Fi 6, 5G a již zmíněný infračervený senzor.

Jak se na něm hraje?

Nejnovější telefon od čínského Xiaomi zvládá takřka každou výpočetní operaci s grácií. Aplikace spouští rychle a orientace v nich je blesková, a to hlavně díky 120Hz obnovovací frekvenci. Občas jsem se však setkal se záseky v MIUI, tedy grafické nadstavbě nad Androidem 12. Za to viním spíš nedostatečnou optimalizaci operačního systému než nedostatek výkonu. Výsledek v testu AnTuTu mluví jasně – 950 tisíc bodů.

Aktuální vlajkový Snapdragon je totiž ideální volbou pro hraní mobilních her, třebaže těch nejnáročnějších. Ať už jsem zkoušel Call of Duty Mobile, PUBG Mobile, Brawl Stars nebo pár méně známých, leč graficky vcelku náročných titulů, omezení se prakticky neobjevilo. Zklamala mě ale obnovovací frekvence, která ve zmíněných hrách stejně dosahuje maximálně 60 Hz.

Herní tlačítka a režim Game Turbo

Velkou posilu v oblasti hraní představuje dvojice dedikovaných herních tlačítek. Po vysunutí je můžete mačkat různou silou, avšak mají pouze jednu polohu stisku. Ve hrách nefungují nativně – musíte jim přiřadit oblast na displeji, kde mají suplovat dotyk prstu (například spoušť zbraně nebo akcelerátor u závodů). Žel bohu, na pokročilejší haptiku musíte zapomenout.

Částečně tím tedy můžete uvolnit prostor, který byste si při hraní na běžném telefonu zakrývali. Počítat však musíte s tím, že jak budete v herním záchvatu tlačítka mačkat, mobil se vám bude v rukou trochu mrskat. Zároveň podotýkám, že tenká konstrukce mi při procházení virtuálních světů nijak nevadila. Hraní na Poco F4 GT je díky těmto extra prvkům mnohem větší zábava než u konkurence. Samotným tlačítkům pak můžete v nastavení namapovat jednu ze sedmi funkcí, kterou budou plnit mimo hraní. Doporučuji třeba dvojstisk pro svítilnu, nebo rychlý přístup k fotoaparátu.

Za zmínku pak stojí nastavení optimalizace a také rozhraní zvané Game Turbo. Tam si můžete prohlédnout nápor na CPU i GPU či počet snímků za sekundu a také nastavit ona doplňková tlačítka. Kromě toho umožní rychle přistoupit k režimu Nerušit, regulaci jasu nebo jedním dotykem udělat snímek obrazovky. Existuje i možnost otevřít nad běžící videohrou plovoucí okno s jinou aplikací, třeba YouTube nebo WhatsApp pro odepsání na zprávu.

Baterie a nabíjení

Novinka zrovna dvakrát neexceluje ve výdrži. Výrobce do těla zabalil 4700mAh akumulátor, který zvládne s přehledem jeden celý náročnější den. Čas od času jsem se dostal na jeden a půl dne, pak už šla výdrž rapidně dolů. Nutno však poznamenat, že jsem od 7 do 23 hodin používal Always-On zobrazení času i notifikací.

Abyste s telefonem vydrželi bez nabíječky i o víkendu na chatě, doporučuji hrát maximálně hodinu denně, neřkuli vůbec. S tím, jak se telefon maximálně orientuje na výkon, přece jenom rychleji klesá „palivo v nádrži“. Kolem a kolem není Poco F4 GT v oblasti výdrže žádný propadák – umožní vám používání celý den, nebo hraní několik hodin v kuse. U herního telefonu bych ale raději viděl větší akumulátor. A když už byla řeč o zahřívání, baterie i procesor topí dost a nepomáhá ani generacemi prověřené vodní chlazení, jak tvrdí Xiaomi.

Kouzelná je ovšem rychlost nabíjení. S maximálně výkonným 120W adaptérem, který tvoří součást balení, se za doslova pár minut dostanete na 30 i 50 % stavu baterie, jak ukazuje naše tabulka. Nové Poco je prostě v tomto směru splněný sen a také signálem, že velkým bateriím pravděpodobně odzvonilo. Otázkou zůstává životnost baterie při takovém zacházení. Na to bychom ale našli odpověď až během několikaročního testování. V nastavení se nachází pouze možnost optimalizovaného nabíjení, které zamezí dobíjení do 100 %, což sice životnosti prospěje, ale hodila by se i možnost rychlost nabíjení uměle zpomalit.

Android 12 a MIUI 13

Hned po vybalení z krabice najdeme v Poco F4 GT Android 12 (přislíben byl ještě minimálně jeden velký update) s únorovou bezpečnostní záplatou a obligátní grafickou nadstavbou MIUI 13. Ta je graficky velmi hravá, na můj vkus místy až moc. Důležitá je plná podpora aplikací i funkcí Googlu. Rovnou tu máte i Netflix, Spotify či TikTok. Trošku zbytečné se během testování jevily aplikace Poco Store a Poco Community, které v Česku nejspíš nevyužijete. Naštěstí se ale dají v pohodě odstranit.

Jiné nativní aplikace, jako jsou třeba vlastní přehrávač hudby a videí, galerie, skener, poznámkový blok nebo třeba kompas se rozhodně mohou hodit. Zamrzí však absence nějakých výchozích herních motivů, které by systém MIUI odlišily od toho, který najdeme kupříkladu v Xiaomi 12 Pro.

Z funkcí Androidu 12 nechybí gesta, tmavý režim, duální prostor, již naťuknutý pokročilý multitasking v podobě plovoucích oken nebo rozdělené obrazovky se dvěma souběžně otevřenými aplikacemi. Abych ale jen nechválil: Nastavení je rozděleno jinak, než bývá zvykem, takže to bude chtít zvykání. Potěší však přehledné ovládací centrum s velkými ikonami a posuvníky, které jakoby si Xiaomi vypůjčilo z konkurenčního iOS.

Fotoaparátem neoslní

Fotovýbava herního telefonu Poco dává snad ze všech specifikací nejvíce tušit, že někde se muselo šetřit. Zájemci se mohou těšit na trojčlenný tým složený z 64Mpx hlavního fotoaparátu s clonou f/1.9 a fázovým ostřením, pak sekundární 8Mpx širokoúhlé kamery se záběrem 120° (clona f/2.2) a nakonec ještě 2Mpx makra (clona f/2.4). Vepředu pak ještě nesmím zapomenout na 20Mpx selfie kameru s clonou f/2.4.

Z tohoto výčtu si největší pozornost zaslouží primární objektiv, který produkuje 16Mpx snímky (umí ale fotit i v plných 64 Mpx). Jeho kvalita je znát hned po pár testovacích fotkách. Pochválit si zaslouží hloubka ostrosti, smysl pro detail a až na výjimky i barevné podání. Extrémně jej však brzdí absence optické stabilizace, kterou se konkurence chlubí i u levnějších modelů.

Makro a „širokáč“ plní svou úlohu jak nejlépe mohou, ale není jim to moc platné. Kamera pro zachycení světa zblízka má nízké rozlišení a taktéž trpí na chabou stabilizaci. Ta širokoúhlá slibuje dostatečný záběr, chybí jí ale patřičné rozlišení a fotky tak zrovna nepřekypují ostrostí, v interiéru se navíc často objevuje šum. Na selfíčka v rozlišení 20 Mpx si nemohu stěžovat, celkový dojem z fotovýbavy však nezvedá.

Fotky ve dne

Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde

Fotky v noci

Focení ve zhoršených světelných podmínkách (neřkuli rovnou v úplně tmě) není modelu F4 GT úplně zapovězeno. Pokud se v okolí nachází byť malý zdroj světla, rozsvítí se díky němu celá fotka. Když je ale světla jen minimum, čarovat trojice kamer neumí a výsledek se hodí tak maximálně na kvíz, kdy budou ostatní hádat, co se na fotce nachází.

Fotoaplikace

Aplikace určená k pořizování snímků je přehledná, umí rychle měnit režimy v závislosti na umělé inteligenci a nechybí zde ani klasiky jako režim Pro, portrétní focení či vlogovací mód se simultánním výstupem z přední i zadní kamery. Kromě samotného fotografování pak láká i na video, a to hned v několika úrovních kvality: HD při 30 fps, Full HD při 30/60 fps a 4K při 30/60 fps. Hračičky jistě potěší možnost zrychleného či zpomaleného záběru, případně kreativní filmové efekty.

Tvorba videí pak opět představuje problém zejména kvůli absentující pokročilé stabilizaci. Ta digitální se snaží hodně, ale bez stativu pěkné video neuděláte. Barvy nezklamou, ale ani se z nich neposadíte na židli. Nakonec tak za uznání stojí pouze rychlé přeostřování z popředí na pozadí a naopak.

Závěrečné hodnocení

Navzdory jasnému zaměření si troufám říct, že hlavní uplatnění Poco F4 GT nespočívá v hraní. Především jde o telefon s až na výjimky výbornou, takřka vlajkovou výbavou, ovšem za cenu výrazně nižší než konkurence. Za 14 990 Kč jde o jeden z nejlevnějších telefonů se 120W nabíjením a rozhodně ten nejlacinější se Snapdragonem 8 Gen 1.

To znamená, že cílová skupina vlastně nebude tak úzká, jak si mnozí zprvu mysleli. Jenomže pak je tu ještě ono herní zaměření, které symbolizují zejména vysunovací tlačítka na pravém boku. Nutno uznat, že bez nich by to byl typický Pocophone – nemastný neslaný, ale za málo peněz hodně muziky.

Pokud vám jde primárně o poměr ceny a kvality, můžete se poohlédnout i jinde. Mohu jmenovat například Realme GT 2 nebo Xiaomi 11T Pro. Oba stojí o pár tisíc korun méně, byť nabídnou stejně vyvážené specifikace a jistě i lepší fotoaparát. Vzdát se ale budete muset unikátních ovládacích prvků, které by vám ovšem neměly chybět, pokud na telefonu rádi paříte.

Poco F4 GT

8

Design a zpracování

7.8/10

Výkon a optimalizace

8.4/10

Hardwarová výbava

9.0/10

Kvalita fotografií a videa

7.2/10

Výdrž baterie

7.4/10

Klady

• vysoký výkon
• unikátní herní tlačítka
• extrémně rychlé 120W nabíjení
• povedený displej
• dostatek paměti
• bohaté prodejní balení
• dobrý poměr cena/výkon

Zápory

• místy horší optimalizace
• průměrné fotoaparáty
• zahřívání při hraní a nabíjení
• výdrž při hraní her
• absence zvýšené odolnosti
• chybí 3,5mm audio jack
• neposlušný proximity senzor

Koupit Poco F4 GT

Autor článku

Jakub Fišer

Novinář, fanoušek moderních technologií, letních měsíců a asijského jídla. Mám rád filmy od Lynche, obrazy od Pollocka, french house a fotbalový klub Arsenal. Ve volném čase hraju na PlayStationu a chodím běhat.