Jak si poradit s energetickými upíry na pracovišti

S energetickým upírem se pravděpodobně někdy v životě setkal každý z nás a je jedno, zda z nás dotyční vysávali životní energii kvůli svému egocentrismu, manipulacím či přílišné upovídanosti.

Všichni tito lidé mají společné, že se v jejich přítomnosti necítíme dobře a každé setkání s nimi je velmi stresující záležitost. Bohužel ne vždy lze před těmito lidmi utéct či je alespoň vytěsnit ze své mysli. Děje se tak nejčastěji na pracovišti.

Většina lidí se už při pouhé představě kontaktu s energetickým upírem necítí dobře, a proto se mu snaží v reálném životě raději vyhýbat.

Jedná se často o extroverty, kteří se rádi zviditelňují na všech důležitých schůzkách a dobrovolně se hlásí o úkoly, kde se budou moc zviditelnit a získat uznání svých nadřízených. Přičemž ke splnění úkolu často využijí dobroty svých kolegů, jelikož sami toho nejsou úplně schopní.

Občas ale může jít o pravé opaky těchto lidí, například věčné pesimisty a negativisty, kteří se rádi situují do role oběti.

Energetickými upíry ale mohou být i nadřízení, kteří přidělují práci ostatním, aniž by jim za to cokoliv nabízeli, či vymýšlí problémy tam, kde nejsou.

„Jakmile při kontaktu s tímto člověkem cítíte, jak máte zrychlený tep, potí se vám dlaně a celkově jste napnutí a ve stresu, máte skutečně velký problém, který musíte řešit,“ upozorňuje psycholožka Tessy Westová ve své knize Toxičtí kolegové a jak na ně.

Obvykle se jedná o introverty, kteří v druhých vidí to nejlepší. „Jednoduše ti, co na druhé nepohlížejí jako na hrozbu a jsou přesvědčeni, že jim nikdo nemůže ublížit,“ upozorňuje Tessy Westová.

Energetičtí upíři totiž dokážou vycítit slabosti dotyčného a pak také jeho averzi vůči konfliktům, tudíž u něj ani nehrozí, že by se jim postavil.

„Naopak se vyhýbají těm kolegům, kteří jsou velmi aktivní na sociálních sítích a mají i spoustu sledujících, na které pohlížejí jako na metaforickou skupinu bodyguardů,“ dodává Westová.

Prvním krokem je tohoto jedince včas odhalit a odmítnout s ním hrát jeho hru.

Vždy je lepší se vyhnout interakcím s tímto člověkem. Do sporu s ním jít až v okamžiku, kdy už je to skutečně nevyhnutelné.

Jako úhybný manévr je dobré používat věty ve stylu: „OK, je čas, abys odešel, tahle konverzace je u konce.“

Podle Westové dobře funguje i to, aby se v okamžiku, kdy bude chtít, aby dotyčný odešel, při komunikaci s ním postavil. Pokud zůstane sedět u svého stolu, energetický upír nezachytí neverbální signál, že by měl odejít, a zůstane.

„Když stojíte, vytváří to u druhého pocit naléhavosti a nepohodlí. Je tak větší naděje, že interakce s dotyčným brzy skončí,“ vysvětluje Westová.

Chcete-li ukončit konverzaci s upírem, řekněte mu, že musíte jít, a opusťte svůj pracovní prostor. Můžete zajít na toaletu, do kuchyňky, ale i kamkoliv jinam mimo pracovní stůl.

Buďte pozitivní. Pokud jste přirození optimisté, pak se vám upíři budou vyhýbat a své oběti hledat mezi jinými slabšími kolegy.

Samozřejmě, že můžete. Jedním z indikátorů může být, když na vaše pracovní e-maily budete dostávat zkratkovité odpovědi či vám mnozí lidé vůbec neodpoví. Místo toho, aby vůči vám byli negativní, tak raději mlčí.

Upozornit vás na to mohou i situace, když se vám spolupracovníci začnou vědomě vyhýbat na chodbě, otáčet se jiným směrem či při vstupu do místnosti pocítíte, že jsou lidi ve stresu.

Pokud získáte pocit, že vás zřejmě někteří lidé tak berou, pak zhodnoťte svůj styl komunikace s nimi a stanovte si hranice, které vůči nim budete respektovat.

Například jim budete posílat jen třikrát denně velmi krátké e-maily, a pokud na ně nebudou reagovat, necháte to být. Stejně tak omezte i osobní setkání s těmito lidmi. Snažte jim dát dostatečný prostor k tomu, aby vám sami dali zpětnou vazbu a pak se podle ní zachovejte.

„Bohužel mnozí lidé často signály dlouhou dobu ignorují, a to i v okamžiku, kdy jim odvážní kolegové dají zpětnou vazbu. Je to dáno tím, že sami nedokážou přijmout fakt, že je někdo může považovat za negativní osobu,“ upozorňuje Westová.

„Ve skutečnosti naprosto všichni můžeme být někým vnímáni negativně a je jen na nás, jak k sobě dokážeme být upřímní a přiznat si to,“ uzavírá psycholožka.