Pablo G. na Hané. Jakou stopu zanechal první španělský fotbalista v Olomouci?

Nejen tak budou vzpomínat na Andrově stadionu na agilního Španěla. Nešlo o tuctového hráče, mohl být rozdílovým tahounem, jenže potenciál naplno neprodal. Dojem kazí i zahozené penalty... V první sezoně po přestupu z druholigové Dukly Praha se rozkoukával; ve 22 zápasech si připsal jeden gól a jednu asistenci.

Ve druhé za to však už vzal: 30 zápasů, sedm tref a jedna přihrávka.

Letošní bilanci, kdy měl po odchodu Davida Housky být hlavním motorem hry sigmáků, ovlivnila i zranění: 22 zápasů, pět gólů a znovu jediná asistence.

Čísla neřeknou vše, leč u ofenzivních hráčů napoví dost. González uměl, ovšem jeho vliv na tým nebyl tak velký, jak se očekávalo.

Ať už kvůli kolísavější formě, zraněním, nebo limitům parťáků.

Pokaždé však dával do hry zápal. „Hlavně v minulé sezoně jsem se po osobní stránce cítil opravdu dobře. Dařilo se mi dávat góly, čtyři měsíce jsem si udržoval velmi dobrou formu,“ ohlédl se v rozhovoru pro klubový web. „Snažil jsem se ukázat to nejlepší. Dával jsem do toho všechno, co bylo v mých silách, proto jsem spokojený. I když jsme mohli být úspěšnější.“

Penaltové minusy

Ačkoli od zimy bylo zřejmé, že v Sigmě pokračovat nebude, trenér Václav Jílek na drobného šikulu sázel dál, neboť přinášel kvalitu, především vyhlášenou španělskou techniku s míčem. „Odlišoval se od české školy. Měli jsme možnost s ním pracovat denně na tréninku a kvalita prvního doteku je na jiné úrovni,“ vypíchl Jílek. „Pokud by byl v optimální formě a nebyl tak často zraněný, atakoval by hranici sedmi gólů jako v minulé sezoně. Bohužel neměl příležitost naplnit potenciál.“ A tak když se řekne Pablo, většině sigmáků se spíš vybaví zahozené penalty – v minulém ročníku proti Spartě za stavu 2:2 a Olomouc v závěru inkasovala na 2:3. V téže sezoně nedal penaltu také Baníku.

17 fotografií

Jílkovi zůstane v paměti jeho poslední neproměněný pokutový kop letos ve čtvrtfinále poháru proti Slovácku, pozdějšímu celkovému vítězi. Stačilo málo a dál šla Sigma.

Jenže González tři minuty před koncem za nerozhodného stavu znovu selhal.

„Nechci, aby to pro něj vyznělo zle, ale první situací, kterou si vybavím, je neproměněná penalta v utkání se Slováckem v poháru,“ připouští Jílek.

„Pochopitelně tu bylo i několik horších chvil. Byli jsme tak blízko postupu a třeba i velkého úspěchu. To mě hodně mrzí,“ lituje González i po čase. „Zápas se Spartou byl úžasný. Dal jsem gól, hráli jsme skvěle, vedli jsme 2:0, ale pak na konci jsem neproměnil penaltu. To bylo smutné. Ty dvě penalty, to bylo určitě moje minus.“

Uvolněná Olomouc ukazuje i příslib. Nasadila už devatenáct odchovanců

Je to kaňka za jeho působením na Andrově stadionu. Odpouštět se však bude fanouškům lépe, protože González dal do hry pokaždé srdce, emoce, drajv. Často tak sbíral karty. V uplynulém ročníku, ve kterém Sigma skončila osmá, viděl šest žlutých a jednu červenou, což není na technického střeďáka málo. Jižanský temperament nezapře, pusu na hřišti nezavře. „Byl jsem tady rád a celkově si myslím, že můžu být docela spokojený.

Moc si vážím, že mi Sigma dala šanci za ni hrát a dál se rozvíjet. Klub má krásný stadion, velmi dobré tréninkové podmínky. Byli tu výborní trenéři i všichni lidé okolo. Určitě Sigmě budu dál fandit a budu ji sledovat,“ rozloučil se.

V Česku si našel přátelé i oblíbená místa, zamiloval si Čeladnou.

Na soubojovou ligu se mu zvykalo těžce, ale zvládl to.

„Hra je tu více fyzická a také jsou rozdíly v taktickém pojetí. Ve Španělsku se snažíme více kombinovat a být trpěliví s míčem při vytváření šancí. Tady je hra rychlejší od jedné šestnáctky ke druhé, to jsou největší rozdíly mezi českým a španělským fotbalem,“ srovnával odchovanec Atlétika Madrid, na jehož akademii rád vzpomíná. „Byla to pro mě první zkušenost poté, co jsem opustil domov, to mi bylo čtrnáct. Velká změna, hodně jsem se během těch dvou let naučil.“

Být šťastný každý den

Více zkušeností nabral za šest let ve Villarrealu. „To bylo pro můj život také velmi důležité, hrál jsem za první tým, takže to byly nejlepší roky mé kariéry. Ve Villarrealu jsem se naučil hodně po fotbalové stránce, ale i po osobní. Byli jsme jako rodina, je to malé město a v takovém prostředí se mi pracovalo velmi dobře.“

Teď by rád poznal další kulturu a soutěž. Podobně jako bratr Carlos, který v listopadu vedl v Olomouci v přípravném utkání kuvajtskou reprezentaci proti Česku, se nebojí výzev. „Má velkou ambici uspět dál, rozvíjet se. To je jeho největší hnací motor,“ říká Jílek.

Olomoucký záložník Pablo González nesouhlasí s výrokem rozhodčího.

O novém působení ještě González jasno nemá. „Budu si chtít počkat a důkladně zvážit všechny možnosti. Jsem otevřený různým nabídkám. Myslím, že je celkem jasné, že nejsem ten, kdo by se bál vyrazit daleko od domova,“ usměje se. „Důležité pro mě budou všechny aspekty – ať už ambice klubu, nebo aby to bylo dobré místo pro život. Chci se zase něco nového naučit i být spokojený po osobní stránce. To všechno bude hrát roli. Na Olomouc ale nezapomenu.“

A Pablův sen? „Když jsem byl malý, chtěl jsem hrát v první lize. Ale dnes je můj sen stále se zlepšovat a hlavně být šťastný každý den. Protože když jste šťastní a tvrdě dřete, je všechno možné.“

To by mohl být ten správný odkaz prvního Španěla v Sigmě, nikoli špatně kopnuté desítky.

Tři sigmáci, kteří vyčnívali z průměru Osmé místo. Střed tabulky. Fotbalová Olomouc byla kousek od postupu do mistrovské skupiny, ale nepovedlo se a za sebou má opět jen průměrnou sezonu. Přesto se našli sigmáci, kteří zaujali celou ligu. . Mojmír Chytil, útočník Hubený čahoun má za sebou bláznivou sezonu. Na jejím začátku se po posílení Růskem a Vaněčkem nevešel překvapivě ani do kádru, a tak za nelibosti fanoušků musel nadaný odchovanec putovat na hostování do Pardubic, kde zářil. Dal pět gólů a v zimě se vrátil ve skvostné formě. Na číslech to úplně nepoznáte, neboť přidal jen tři trefy, ale i tak je s osmi zásahy nejlepším střelcem v Sigmě. Vyniká krytím míče na top úrovni, příkladné má morální vlastnosti. I to z něj ve 23 letech dělá jednoho z nejzajímavějších útočníků ligy. Upřímně, letos zaujal víc než talent Kryštof Daněk, jehož kupuje Sparta. Matúš Macík, brankář S průměrnou známkou 2,37 od reportérů MF DNES nejlépe hodnocený sigmák sezony. Vyhlášen byl třetím nejlepším brankářem ligy po prvním Staňkovi a druhém Mandousovi. Ve 26 zápasech vychytal devět nul. Včera oslavil 29. narozeniny a také vzbudil pozornost klubů, smlouva v Sigmě slovenskému obrovi končí za rok. Olomouc se na jeho případný odchod připravuje, podle informací MF DNES by z Opavy mohla přivést dalšího slovenského gólmana – pětadvacetiletého Tomáše Digaňu, jemuž končí kontrakt. Ze začátku by měl krýt Macíkovi záda, dvojka Stejskal se vrací z hostování do Slavie. Ondřej Zmrzlý, levý obránce Ondřej Zmrzlý (vpravo) oslavuje se spoluhráčem Janem Sedlákem. Na levého obránce se chlubí parádními čísly, které třiadvacetiletého odchovance Sigmy řadí k ligové špičce: pět gólů a tři asistence. I když se potýkal s propadem výkonnosti především ve výstavbě hry, potenciál má značný. Prospěla mu krátká pauza a povýšení na halfbeka. V posledních pěti zápasech patřil k nejlepším. Vyniká i fyzickým fondem a odběhanými kilometry. Na druhém kraji obrany zaujal také Juraj Chvátal sedmi asistencemi.