Ilona Švihlíková: Veřejná a participativní ekonomika

Ukázka: Jaký je hospodářský význam lokalizace ekonomiky vysvětluje mimo jiné kniha Ilony Švihlíkové Veřejná a participativní ekonomika.

 Pokud existuje jeden jediný typ správné hospodářské politiky, která vymezuje „prostor“, jak postuluje li­beralismus, pak se není potřeba s něčím jako demokratická diskuse, která ze své podstaty musí být o alternativách, vůbec obtěžovat. Tento důvod v sobě kumuluje řadu předchozích problémů a koncentruje je v obzvláště zásadním důvodu, který může vést k ohrožení legitimity demokracie. Zejména u daní vidíme velmi zřetelně neochotu/neschopnost států zdanit bohaté jednotlivce i korporace. Místo toho je patrný trend přenášení daňového břemene na chudší členy společnosti přes degresivní daně, jako je DPH⁷³.

Může lokalizace pomoci při řešení výše uvedených obtíží? Ze své podstaty je lokální princip spojen s místem, na kterém se koncentrují ekonomické čin­nosti, výroby a spotřeby. Spojuje tedy výrobce a spotřebitele, snižuje nutnost přepravy a závislost na vzdálených trzích. Lokální princip se vylučuje s vel­kou nadnárodní firmou, neboť předpokládá zesílený vliv místních firem, které mohou být i vlastněné komunitou, např. ve formě družstva. Oproti výhodám úspor z rozsahu stojí možnost výroby statků na míru spotřebiteli, respektování místních zvyklostí a tradic při výrobě i spotřebě.

Lokalizace navíc předjímá také finanční koloběh (podpořený místními fi­nančními institucemi, příp. lokální měnou), která zeslabuje závislost na zahra­ničních, často destabilizujících vlivech. Udržení finančních zdrojů v ekonomice se pak odráží v udržení lidí v místě, což vytváří lokální cyklus. Tito lidé mají zájem na co nejlepším vývoji své lokality. Místní ekonomické struktury mohou být navíc podpořeny participativními technikami rozhodování. Neuvažujeme přímo o tom, že je možné komunitně nahradit stát, nicméně participace má větší naděje na úspěch, jak koneckonců uvádí i Elinor Ostromová, v homogen­ních menších společenstvích. Rozhodování a kontrola výsledků jsou snazší. Navíc, jak si ukážeme dále, je možné využít moderních technologií, které mo­hou participaci pomoci, i když je potřeba si dávat pozor na možné odcizení mezi lidmi či zneužití technologií.

Spojujícím heslem lokalizace je vlastně zodpovědnost vůči místu, což je silně v rozporu s tím, jak se chovají nadnárodní korporace, neboť pro ně je „místem“ jejich činnosti celá planeta a pokud jim nějaké místo přestane vyhovovat (např. z důvodu zavedení minimální mzdy) prostě se přesunou do místa jiného.

Zodpovědnost vůči půdě, krajině, tradici, vůči postojům občanům, vůči so­ciální stabilitě a smíru, to vše spojuje lokalizaci jako princip. Je potřeba ov­šem zdůraznit, že lokalizace neznamená, jak se někdy mylně uvádí, ani návrat do zidealizované minulosti a la feudální statky a už vůbec ne jakési živobytí v rámci nějaké sekty, která se rozhodla izolovat (viz film The Village). Jak si ukážeme dále, podobně jako globalizace i lokalizace a její realizace a úspěš­nost ve smyslu naplňování potřeb a očekávání občanů nutně souvisí s aplikací moderních technologií. Stejně tak lokalizace neznamená autarkii⁷⁴. Ne vše je možné či žádoucí vyrábět lokálně, stejně tak není prozřetelné uzavírat se před jinými idejemi a technologiemi. Rozlišme v této fázi stránku hmotnou (jež se dominantě drží na místě) od té intelektuální, jejíž sdílení a prohlubování v glo­bálním měřítku je naopak žádoucí a moderní technologie je usnadňují.

Tam, kde je ekonomická síla, roste možnost státu plnit efektivně své role, aniž by přitom podléhal tlaku nadnárodních aktérů (přičemž do této kategorie nepatří jen nadnárodní firmy, ale třeba také MMF). Volba vlastní cesty rozvoje a zodpovědnosti za ní zesiluje význam lokalizace.

U zastánců lokalizace můžeme vypozorovat různé hlavní cíle, které si od lokalizace slibují i v závislosti na tom, jak silně se staví proti neoliberální glo­balizaci a jak široce lokalizaci definují⁷⁵.

Jedním z cílů je získat vývoj ve svém okolí pod svou kontrolu. Tento důvod se stává politicky velmi relevantním. Připomeňme, že heslem těch, kteří usilovali o odchod Británie z EU, bylo „take back control“. Toto heslo geniálně a v kostce vystihovalo to, že lidé zažívají ztrátu kontroly nad svým životem kvůli tomu, co se děje tisíce kilometrů od nich – ať se to již týká ztráty pracovních míst, destrukce krajiny výstavbou logistických center, seškrtáním sociálních výdajů, aby země byla „konkurenceschopná“ atd. Kolaps sounáležitosti s místní ko­munitou/národem může vyvolat řadu patologických jevů, prohlubovat nejis­totu, nemluvě o snaze hledat řešení mimo demokratický režim. V některých přístupech se objevuje nejen „únik“ do lokální ekonomiky, ale i návrhy na in­stitucionální změnu týkající se např. Světové obchodní organizace a zavedení nějaké formy protekcionismu (podpora lokálního/národního) proti konkurenci využívající např. dětské práce atd.

K dalším cílům, zejména u ekologicky laděných ekonomů, patří menší eko­logická zátěž, jež je s lokalizací spojena. Koncentrace na místní výrobu a spo­třebu je zdůrazněna i recyklací a znovuvyužitím materiálů, samozřejmě opět v daném místě.

Další přístupy zvýrazňují faktor odolnosti, který se v pandemii ukázal být zásadním. Odolnost znamená schopnost odrazit externí šoky, případně je ka­nalizovat způsobem, kdy ekonomiky a společnost nebudou vážněji zasaženy, naopak budou schopny je zpracovat tak, že získají později výhodu.

Odolnost (resilience) je jedním z dominantních témat 21. století, neboť se rozhodně ne­lze domnívat, že pandemie Covid-19 byla poslední vážnou krizí. Odolnost spo­lečností a jejich schopnost „táhnout v krizi za jeden provaz“ byla v pandemii vážně testována. Západní země, které stály u zrodu globalizace, z tohoto testu odolnosti vyšly dosti špatně. Tento přístup, který akcentuje vyšší odolnost lo­kalit a místních komunit, je často spojován s tzv. transition movement.

Podobné přístupy, spojené s jednou z hlavních postav lokalizačního hnutí, Richardem Douthwaitem, akcentují udržitelnost komunit. Dále je možné uvést přístupy směřující k větší vyrovnanosti mezi nadnárodním, národním a lokál­ním. Přičemž lokální je chápáno jako cesta ke zvýšení diverzifikace ekonomik. Nejde tedy o „boj“ mezi státem a komunitou, ale spíše o vzájemné doplňování se a spolupráci.

Uveďme nyní pracovní definici lokalizace. Lokalizace znamená ukotvení v místním prostředí a je vyjádřením zodpovědnosti vůči místu. Neznamená od­říznutí se od světového vývoje, izolaci či autarkii. Lokalizace přispívá ke zvý­šení odolnosti ekonomik, pomáhá narovnat vychýlenou strukturu ekonomik příliš závislou na zahraničních trzích (případ ČR), vrací kontrolu nad životy místním občanům, oživuje demokracii díky participaci občanů. Lokalizace je postavena na využití moderních technologií, zejména těch, které mají decen­tralizační charakter a umožňují účast občanů na veřejném dění a uchovávají specifika dané lokality.

Můžeme definovat několik stupňů vyspělosti lokální ekonomiky, podle toho, jak propracované vztahy zahrnuje. Jedná se tedy o příklady toho, jak propojený je lokální cyklus. Čím je komplexnější, tím bude větší i lokální multiplikátor a tím bude také pestřejší a odolnější struktura lokální ekonomiky.

Základní, nejprimitivnější podoba zahrnuje spojení mezi místní výrobou a spotřebou. Graficky můžeme jednoduše znázornit takto:

Poněkud propracovanější je další schéma, které zahrnuje využití místních pra­covníků i zdrojů (surovin) a místní odbytové struktury (například družstevní prodejny). Vidíme zde, že se již posouváme k mnohem sofistikovanějším vaz­bám.

Ještě vyšší stupeň lokální ekonomiky počítá také s výrobou energie a s recy­klací odpadů. Takováto ekonomika se již začíná podobat soběstačné a odolné jednotce. Samozřejmě můžeme zahrnout i místní dopravu atd.

V dalším stupni zahrneme do schématu i místní finanční toky (kterým je věno­vána speciální kapitola).

Nejvyšší stupeň pak zahrnuje participaci občanů na rozvoji lokality, aktivní roli municipality v ekonomické aktivitě, např. v místním družstevním pod­nikání.

Schémata vazeb v lokální ekonomice nutně otevírají otázku, jaká je geogra­fická dimenze lokálního? Předem je třeba uvést, že neexistuje jedna definice. „Lokální“ může ve velkých zemích jako USA znamenat podstatně něco jiné­ho než v ČR. Zároveň nelze automaticky tvrdit, že lokální nemůže přesahovat hranice států, sousedící regiony mohou naopak vykazovat znaky propojené lokální ekonomiky. Pro precizaci geografické dimenze⁷⁶ je třeba vzít v úvahu faktory historické (společně vnímané tradice, vazba k místu, ukotvenost a péče o místo), které bychom mohli stručně shrnout jako přehled o daném místě (vím, co se tam děje, kdo podniká) a zároveň mohu mít na rozvoj v místě určitý vliv. Dalším faktorem je bezesporu ekonomické měřítko. Globalizace těží z úspor z rozsahu, které se projevují u moderních průmyslových výrob. Využití úspor z rozsahu vede ke snížení nákladů na jednotku.

Poznámky:

⁷³ Podrobněji k tématu ztráty demokratické legitimity, změny v daňovém mixu a politických souvislost, viz Švihlíková, I., & Tejkl, M. (2017). Kapitalismus, socialismus a budoucnost, aneb, Mikeš už přišel. Rybka Publishers.

⁷⁴ Autarkií rozumíme zcela uzavřenou ekonomiku, která si přeje být plně soběstačná.

⁷⁵ Tato část volně podle Lokální ekonomiky v souvislostech aneb Produkce a spotřeba z blízka. (2015). Masarykova univerzita.

⁷⁶ Eva Fraňková cituje Douthwaita, který navrhoval cirkulaci místních novin jako jedno z pomocných kri­térií.

 

Ilona Švihlíková: Veřejná a participativní ekonomika, Praha 2021

Význam lokální ekonomiky podtrhla pandemie, která zvýraznila negativa spjatá s globalizací.

ČR je do světové ekonomiky zapojena ne zrovna nejšťastnějším způsobem a rozvoj lokální ekonomiky by pomohl zmírnit celou řadu problémů, rozvíjet strategickou autonomii, oslabit závislost na zahraničních firmách, udržet kupní sílu i ve strukturálně slabších regionech a vrátit alespoň část rozhodování blíže k občanům.

Vysoká škola obchodní nabízí nový studijní program Lokální a globální ekonomika, více informací k nalezení ZDE!

Psali jsme:

• Velkou šancí pro Česko je lokální ekonomika, říká ekonomka Ilona Švihlíková