SZÚ: Lékaři by u lidí s příznaky měli při diagnostice zvažovat i opičí neštovice

Podle SZÚ se opičí neštovice projevují horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů, zad, vyčerpáním, zduřením lymfatických uzlin a vyrážkou. Onemocnění trvá dva až čtyři týdny, inkubační doba je 6 až 16 dní, může být až 21 dní. Většina lidí se uzdraví, podle studií z Afriky činí smrtnost asi 3,6 %.

Odborníci považují pravděpodobnost přenosu bez sexuálního kontaktu za nízkou. "Je nutné informovat odbornou a laickou veřejnost o potenciálním riziku šíření opičích neštovic, zejména u osob komunity mužů majících sex s muži nebo osob, které mají příležitostný sex nebo více sexuálních partnerů," uvedl SZÚ.

Vyrážka se často objeví nejprve na obličeji, poté se šíří na další části těla. U pacientů z komunity mužů majících sex s muži, kde se onemocnění v zahraničí vyskytlo, byla nejčastěji na genitáliích. Před nákazou opičími neštovicemi chrání i očkování proti pravým neštovicím.

"Pokud jsou v zemi dostupné vakcíny proti pravým neštovicím, mělo by se (...) po zhodnocení poměru rizika a přínosu zvážit očkování vysoce rizikových blízkých osob. U závažných případů lze zvážit léčbu registrovaným antivirotikem, pokud je lék v zemi dostupný," píše SZÚ.

Zhruba před týdnem oznámila první případy Velká Británie, prozatím jich má sedm, Španělsko osm a Portugalsko 25 podezření. Odborníci označují frekvenci přenosu z člověka na člověka za neobvykle vysokou. Pravděpodobně tak dochází ke komunitnímu přenosu bez předchozí cesty do oblastí, kde se opičí neštovice vyskytují.

Poprvé bylo onemocnění člověka nahlášeno v roce 1970 v Demokratické republice Kongo, následně v dalších zemích střední a západní Afriky. Případy mimo Evropu jsou spojeny buď s cestováním, nebo dovozem zvířat. Ze zvířete na člověka se nemoc může přenést kousnutím, poškrábáním, přípravou masa divokých zvířat nebo kontaktem s jejich tělními tekutinami, ale také například z kontaminované podestýlky.

Témata:  lékaři,  nemoci,  Státní zdravotní ústav (SZÚ)