Začnu trochu fiktivně: co by byla Čáslav bez Formana a Forman bez Čáslavi?
Bez Formana, ale také třeba bez scénografa Josefa Svobody by byla převážně jen vojenským městem. Díky nim jsme ale jedním z nejkulturnějších ve středních Čechách.

A Forman bez Čáslavi?
Tak to je záludná otázka. Formana totiž hodně formulovalo jeho dětství, které u nás prožil, ač ho tedy neměl zrovna ideální. Do Čáslavi se ale vždycky moc rád vracel a tato jakási potřeba návratu ke kořenům a současně ztráta jisté osobní svobody se pak často otiskovala do jeho tvorby. Patrné je to třeba ve filmech Vlasy nebo Přelet nad kukaččím hnízdem.

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé setkala s dílem Miloše Formana a jestli vás hned jeho filmy zaujaly?
Jako první jsem někdy v pubertě narazila právě na Vlasy (film natočený v roce 1979 podle stejnojmenného broadwayského muzikálu – pozn. red). Ten zážitek byl pro mě tak intenzivní – navíc v době dospívání – že se to pak už se mnou vezlo (úsměv). Později jsem zhlédla celou Formanovu tvorbu, od filmů natočených ještě v Česku až po ty „americké“. Každý z nich je originální a nese silné sdělení. Víte, všichni se mě ptají, jaký film od Formana je můj nejoblíbenější, ale já prostě nemohu říct jen jeden…

Tak já se ptát nebudu a zaměříme se na samotný festival, který dnes v Čáslavi začíná. Jak vznikl nápad na jeho pořádání?
Už v roce 2020 jsme s Divadlem bratří Formanů připravovali velkou akci, ale kvůli covidu jsme ji zrušili. O rok později jsme zase zamýšleli spolupráci s Dejvickým divadlem, jenže ji opět zhatila pandemie. Až teď nám to vyšlo. Byli jsme ale opatrnější a nechtěli plánovat monstrózní akci, abychom zase „nepohořeli“. Přesto si myslím, že festival nabízí zajímavý program.

V něm logicky nemohou chybět Formanovy filmy. Na jaké snímky se mohou lidé těšit?
Nebudou chybět filmy, které Forman natočil ještě v Československu, ani ty světově známé. Už v pátek promítneme v komorních kulisách Dusíkova divadla Amadea. V sobotu potěšíme děti animovaným filmem Barevný sen, jehož postavám propůjčili svůj hlas Antonie Formanová a Petr Forman (vnučka a syn režiséra – pozn. red.). V neděli odpoledne pak uvedeme „klasiku“ Hoří, má panenko, které bude předcházet poutavá přednáška. A chybět nebude ani Černý Petr, který se natáčel v nedalekém Kolíně.

Mě v programu ale možná nejvíc zaujala premiéra nového dokumentu Forman a Čáslav. Prozraďte o něm více.
Jedná se o zčásti časosběrný dokument, který zachycuje Formana a jeho rodinu při návštěvách Čáslavi a místa, jež byla pro režiséra v našem městě zásadní. Vše doplňují vzpomínky pamětníků. Dá se tedy říct, že je to ucelený obraz vztahu Miloše Formana k Čáslavi.

Festival dnes vpodvečer slavnostně zahájí komorní koncert pražské Filmové filharmonie. Předpokládám tedy, že zazní muzika z Formanových filmů…
Nejen z nich. Tento symfonický orchestr si pro náš festival upravil repertoár. Kromě skladeb z Formanových snímků zazní i notoricky známé pasáže z velkofilmů, jako například Star Wars nebo Vinnetou .

Kromě workshopů či výstav proběhne v rámci festivalu i happening Čáslavská tramvaj. O co vlastně půjde?
Miloš Forman v dětství miloval tramvaje a vždycky si přál, aby v Čáslavi také jezdily. A tehdy mu někdo řekl, že když bude Čáslav dlouhá alespoň pět kilometrů, bude moci ve městě vzniknout tramvajová trať. No a tak tu trasu od značek vymezujících začátek a konec Čáslavi jako kluk často krokoval, jestli se nezvětšuje (úsměv).

A nezvětšovala?
Ať si kroky zkracoval, jak chtěl, nikdy mu to nevyšlo na víc než čtyři a půl kilometru. Později se o něm v nadsázce tradovalo, že Čáslav opustil proto, že se nedočkal vysněných tramvají. Během festivalu tak mohou lidé absolvovat pěšky cestu od budínské cedule přes náměstí ke značce na východním konci města a pak vložit lístek s počtem kroků do krabičky v kině. Na závěr festivalu tak zjistíme, zda by už v Čáslavi mohly jezdit tramvaje (smích).

A co Formanovy proslulé doutníky, také je nějak připomenete?
Ty nemohou chybět. Na sobotu večer chystáme jejich degustaci. A jen na okraj: herec Danny DeVito, který si zahrál v Přeletu nad kukaččím hnízdem, po smrti Formana radil, dokonce zčásti česky, jak uctít jeho památku. Říkal: „Milos, the magnificent! Čest k jeho památce, light a good cigar, raise a drink and shout (Miloš velkolepý! ... zapalte si dobrý doutník, zvedněte drink a křičte – pozn. red.).