Kodýtek: Nejisté MS? Věděl jsem, že chci jet! Cením si férovosti
Foto: Jan Beneš, Český hokej
(TAMPERE, od našeho zpravodaje) Útočník Plzně Petr Kodýtek prožil s národní týmem celou přípravu na mistrovství světa. Dokonce odletěl také do finského Tampere, ale po příjezdu posil z NHL letěl zpět domů. V rozhovoru pro hokej.cz popisuje, jak prožíval své vyřazení.
S jakými pocity jste odlétal z Finska domů?
(zapřemýšlel se) Samozřejmě jsem byl trošku smutný, rozpačitý z toho, že to nevyšlo. Ale na jednu stranu jsem věděl, že tam je malá šance nastoupit. Ale já byl šťastný, že jsem se tam vůbec dostal.
Vydržel jste u národního týmu celou přípravu.
Po mé sezoně jsem to moc nečekal, že se dostanu takhle daleko. Užíval jsem si každý den. Je super koukat na kluky, kteří tam byli – Davida Krejčího, Romana Červenku nebo hráče z NHL. Jen s nimi trénovat byla pro mě skvělá zkušenost.
Takže jste reálně nepočítal s tím, že budete u týmu takhle dlouho?
Když mi volal Petr Nedvěd, tak to byl zrovna první kemp v Plzni. Říkal jsem, že chci jet a že se mnou může počítat. Pak to šlo týden po týdnu. Ale že bych to měl nějak v hlavě, že se dostanu až do Finska? To vůbec. Myslím, že takhle to má hodně málo kluků. Někde vzadu v hlavě to máte, ale já jsem se soustředil vždy na další den. Stál jsem nohama na zemi.
„Za mě to byla super zkušenost. Nejlépe se koukalo na Davida Krejčího."
V týmu jste se potkal na chvíli také s hráči z NHL nebo Davidem Krejčím. Bylo to pro vás hodně motivující?
Já jsem osobně ani jednoho neznal. Musím říct, že bylo skvělé na ně jenom koukat. A vidět jak trénují… Za mě to byla super zkušenost. Nejlépe se koukalo na Davida Krejčího. (směje se) Bylo super tam být.
Posily z NHL byly poměrně očekávané. Sledoval jste výsledky z play off?
Ale jo, nějak jsem to sledoval. Po posledním zápase Švédských her si nás zavolal Kari Jalonen a řekl nám, že na mistrovství odjedeme, ale bude se čekat na kluky z NHL, co vypadnou v prvním kole. Takže lehce jsem koukal, jak to vypadá, ale nějak extra zase ne. Spíše jsem počítal s tím, že někdo dojede. Nakonec to tak i dopadlo.
„Já si nemůžu dovolit odmítnout nějakou nominaci. Okamžitě jsem věděl, že chci jet."
Když vám tohle oznamoval trenér, váhal jste, zda odletíte vůbec do Finska?
On nám to řekl na rovinu, jak to je. Když to řeknu: Já si nemůžu dovolit odmítnout nějakou nominaci (směje se). Okamžitě jsem věděl, že chci jet. I když to bylo za takových podmínek. Nelituju toho! Kdybych měl rodinu nebo malé dítě, tak samozřejmě by to bylo možná něco jiného. Takhle to bylo jasné. Na druhou stranu si vážím toho, že mi to Kari takhle řekl dopředu a bylo to od něj férové jednání.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Dá se říct, že místo v sestavě vám vyfoukli David Pastrňák nebo David Kämpf. To s nadsázkou nezní tak blbě…
(rozesmál se) Jako Kodýtek, nebo Pastrňák, jo? (směje se) Vím, jak to myslíte. Jako takhle to bylo a já to až tak neprožíval. Nebyl jsem nahořklý. Říkal jsem si, že je super, že dojedou. Pasta i David Kämpf jsou skvělí hráči a doufám, že týmu co nejvíce pomůžou.
Vaše číslo 88 tak na světovém šampionátu za Česko nakonec bude. David Pastrňák je velkou posilou, že?
No jasný, to je samozřejmý. I kdybych tam byl já, tak číslo 88 by měl on. A je to pochopitelné.
„Nebyl jsem nahořklý. Říkal jsem si, že je super, že dojedou. Pasta i David Kämpf jsou skvělí hráči."
Vy jste odjížděl od reprezentace po porážce s Rakouskem. Jaký jste měl pocit z týmu?
Ano, je to tak. Druhý den po porážce jsem odletěl. Pocit z týmu tedy nebyl úplně dobrý – každý byl v kabině naštvaný sám na sebe i celkově… Snažil jsem se kluky povzbudit, aby přepli. Sám vím, že po zápase je špatné poslouchat takové řeči, s klukama jsem soucítil. Mrzelo mě to taky. Já doufám, že jsou už kluci naladěni zase jinak.
A co říkáte na finského trenéra Kariho Jalonena a jeho realizační tým?
Musím říct, že jsem neměl s nikým problém. Se všemi jsem si sedl v pohodě a bylo to jiné. Kari byl můj první trenér z jiné země. Bylo to super v tom, že jsem se přesvědčil, jak je důležité umět anglicky. Potom vám to pomůže. On má jasný plán, který chce dodržovat a mě to vyhovovalo. Jsem typ hráče, kterému tohle sedí.
Takže vám to pomáhá, když znáte přesně pokyny?
Cítím se pak komfortně. Je to také o talentu a o tom, co v sobě máte. Ale v některých situacích je dobré vědět, co dělat. Tam to věděl každý – obránci i útočníci. I Martin Erat a Libor Zábranský jsou skvělí lidi. Dobře to doplňují – vnáší tam novou energii a jsou to Češi, takže to je něco jiného.
„Je to asi sen každého hráče, aby si zahrál na velké akci za Českou republiku. Třeba mi to pomůže a povede se to příště.
Myslíte, že když jste byl několik týdnů u reprezentace, že vám to pomůže i směrem do budoucna?
Doufám, že jo. Je to asi sen každého hráče, aby si zahrál na velké akci za Českou republiku. Třeba mi to pomůže a povede se to příště. Když si vezmete Matěje Blümela nebo Honzu Ščotku, tak ti si tím také párkrát prošli. Někdy to tak je – někdo to musí odnést. (směje se) Ale takhle to bylo a teď to házím za hlavu. Budu na to rád vzpomínat – mám dobré zážitky a vzpomínky. Teď chci ale hokej nechat být a odpočinout si.
Teď si užijete konečně také volno…
Ano, chtěli bychom jet s přítelkyní na dovolenou k moři. Snad to vyjde a vypadnu odsud. Těším se na to, bylo to dlouhé. Loni jsem to měl ale podobně.
A kdy se připojíte k týmu v Plzni?
Martin Straka s trenéry mi dovolili, abych mohl trénovat individuálně. Těším se na to, bylo to vždy moje přání. Je to super od nich, že mi to povolili a můžu mít trošku volnost. K týmu se pak připojím asi koncem července.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
