Hity devadesátek: V roce 1995 přišla nová Fiesta, dvojčata od Fiatu i Renault Mégane
V polovině 90. let přezbrojovaly automobilky mezi kompakty a malými vozy, ale nejen tam. Střídání stráží proběhlo opravdu hodně.
Rok 1995 byl automobilových novinek plný. Na IAA se představil nový Ford Fiesta. Do značné míry vycházel z předchůdce, módně se však zaoblil – zvenčí i uvnitř. V České republice byla v prodeji ovšem až do podzimu 1996 předešlá generace. To už Mazda nabízela model 121, vzhledem ke spolupráci obou automobilek šlo o badge-engineering.
Lancia se v červnu pochlubila zajímavě stylizovaným třídveřovým hatchbackem Ypsilon se základem ve Fiatu Punto. Zajímavým stylistickým prvkem palubní desky se staly centrálně umístěné přístroje. „Ypsilonka“ oslovovala hlavně ženy, stejně jako předešlá hranatá Y10 i oba nástupci... Zajímavou novinkou bylo i Suzuki Baleno, toho jména první. Třídveřový hatchback měl o deset centimetrů kratší rozvor než sedany a kombíky. Wagon byl dokonce homologován pro závody a soutěže!
Mezi kompakty Fiat nahradil hranaté Tipo modernějšími dvojčaty Bravo a Brava. Hatchbacky s trojicí, respektive pěticí dveří se od sebe lišily i délkou karoserie a zadními partiemi. Renault přichystal elipsovitého nástupce R19, první generaci řady Mégane. Pětidveřové hatchbacky a třídveřová Coupé postupně doplnily sedan Classic, minivan Scénic a kabriolet. Kombi Break přišlo až po modernizaci na konci dekády.
Společnou prací byly Mitsubishi Carisma a Volvo S4/F4. Vyráběly se ve společném podniku NedCar nizozemském Bornu. Označení nástupce čtyřstovkové řady Volva není překlep, skutečně pod těmito názvy byly sedan a kombi představeny. Jenže zkratka S4 se pranic nelíbila Audi – a tak se změnila na S40, respektive V40.
Honda představila na podzim 1995 šestou generaci Civicu, Třídveřové hatchbacky, sedany a kupé velkými předními světly připomínaly Citroën DS. Ještě dříve měl premiéru v anglickém Swindonu vyráběný Civic Fastback alias 5D. Ten se lišil nejen vzhledem, ale i technikou, vycházel totiž z předešlé řady, respektive japonského modelu Domani. Existovalo i kombi Aerodeck a Rover z této řady odvodil svou sérii 400. Toyota sice uvedla novo Corollu E110, ale pouze doma v Japonsku. Evropané si na svou „okatou“ verzi museli počkat.
To Nissan zvolil pro nástupce modelu Sunny nové jméno: Almera. Pouze doma v Japonsku pokračovala i série N15 pod názvem Pulsar. Hlavní konstrukční novinkou se stala víceprvková zadní náprava, která zajistila vynikající ovladatelnost. Tvary byly u Nissanu tradičně zdrženlivější, ale klientelu oslovovaly. Milovníky hot-hatchů zaujal dvoulitr GTI, který se stal základem vozů pro rallye.
Střední třídu reprezentoval Peugeot 406, nástupce obrovsky oblíbené 405. Sedany a Breaky doplnilo překrásné kupé, které ovšem nemělo jediný shodný karosářský panel. Opel zakulatil Vectru, generace B se vyráběla od srpna. Na rozdíl od předchůdce se objevilo kromě sedanu a liftbacku i kombi Caravan. Vrcholem nabídky se později staly šestiválce i500 a i30.
U BMW proběhlo v závěru střídání stráží v pětkové řadě, generaci E34 vystřídala oblejší E39. Později se objevilo také kombi Touring. Už na jaře ji předběhl konkurent z největších – Mercedes-Benz E W210. „Masařka“ ale dokázala nepříjemně zamávat s dosud neotřesitelnou prestiží automobilky. „Čtyřoká“ příď se nelíbila konzervativní klientele a sedany i kombi T-Modell postupně sžírala koroze. Ve vyšší střední třídě zbrojili i Japonci. Nissan sice vyráběl doma Maximu A32 už od února 1994, evropská verze si ale dala načas.
Honda stihla na podzim představit první generaci SUV CR-V, nejprve ale pouze v Japonsku, Mezi velkými MPV měla premiéru dvojčata Ford Galaxy a Volkswagen Sharan, který se v prototypové fázi prezentoval už v Paříži 1994. Na „třetího do party“, Seat Alhambra si veřejnost počkala až do jara 1996, respektive byla pořádně překvapena. Trojčata ovšem postrádala posuvné zadní dveře.
Velké vany obohatila nová generace Chrysleru Voyager (NS), Evropská produkce probíhala v rakouském Štýrském Hradci (Grazu) u Eurostaru, joint venture americké automobilky a společnosti Steyr-Daimler-Puch. Chrysler ale na starý kontinent dovážel také sedan Stratus, což bylo dvojče severoamerického Cirrusu, v USA toto jméno nesl sesterský model Dodge. Název Stratus dostal pro Evropu i kabriolet řady Sebring.
Vysoká pětidveřová krabička Daihatsu Move L600 byla v Japonsku kei carem, pro Evropu dostala větší tříválcovou osmsetpadesátku. Japonci si jen 3.3 m krátké, 1,4 m úzké a 1,62 m vysoké autíčko nechali navrhnout v Turíně u I.DE.A. Bylo mrštné, lehounké a všude se protáhlo. Daihatsu bohužel později z českého trhu zmizelo (a nakonec i z Evropy), ale Move bylo možné na našich silnicích potkat ještě nedávno... Rumunská Dacia uvedla na trh pětidveřový liftback Nova. Ten prošel dvěma modernizacemi (SupeRNova a Solenza) a pomohl automobilce, od roku 1999 ve vlastnictví Renaultu přežít.
K BMW 5 přibyl od září v Jižní Karolíně vyráběný sexy roadster Z3. Ten doplnila v lednu 1998 neméně půvabná uzavřená verze. Oba měly základ v řadě 3 E36, Sporťáky byly sice okrajovou záležitostí trhu, ale vyrábělo se jich tenkrát dost. Ke klínovitým Alfám GTV a Spider se přidal roadster Fiat Barchetta s unikátním otevíráním dveří. A zašlou slávu malých britských sporťáků se pokusil obnovit MGF, který měl zase pro změnu motory před zadní nápravou. Bentley Azure, otevřenou verzi kupé Continental R z roku 1991 si mohli dovolit jen boháči. O striktně limitované dvoumístné formuli 1 pro běžné silnice Ferrari F50 nemluvě...
Český trh
V roce 1995 se na českém trhu prodalo už 112.104 nových osobních aut. Značkám pochopitelně vládla domácí Škoda. Stále jí patřilo těsně nad 60 % trhu s odbytem 67.598 vozů. Opelu se vyplatila agresivní cenová politika, skončil druhý s 6.658 auty. V polovině 90. let byl také vnímán jako automobilka, která dbá na bezpečnost svých výrobků. Volkswagen o 57 kusů překonal šestitisícovou metu. „Bramborovou“ medaili získal španělsky Seat (5.507) a do první pětky se vešel ještě Ford (4.131).
Druhou načínal Renault s 3.315 novými vozy. Velkou popularitu si udržovala japonská Mazda (2.796), následoval Fiat (2.290). Deváté místo patřilo ruské Ladě (1.833) a do první desítky se vešel ještě Hyundai (1.649). Přes tisícovku se dostali ještě Asiaté: Toyota, Honda, Daewoo a Nissan, Z českého trhu naopak zmizela Alfa Romeo, ale pouze na dva roky.
Fiat Bravo/Brava
Výsledek projektu 182 vystřídal už poněkud zastaralé Tipo v říjnu 1995. Fiat se rozhodl vyřešit novinku v nabité nižší střední třídě originálně: obě karosářské verze se od sebe lišily více bylo obvyklé, A zdaleka nešlo pouze o poslední písmenko ve jméně. Třídveřový sportovnější hatchback Bravo měřil sotva 4,03 m. 4,19 m dlouhá usedlejší Brava zaujala odlišnými rozdělenými koncovými světly na tři části. O design se postaralo firemní Centro Stile vedené Ermanem Cressonim. Oproti třídveřovému Bravu nabídla také o 100 litrů větší základní objem zavazadelníku (380 oproti 280 l).
Technický základ byl ale stejný. Rozvor 2540 mm, přední vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, zadní vlečená s torzní příčkou i teleskopické tlumiče a vinuté pružiny na obou nápravách. Základním benzinovým motorem byl čtyřválec 1,37 l, který doplnily větší 1,58 a 1,75 l. Diesel 1,93 l přežil z Tipa. Špičkou nabídky bylo Bravo HGT s dvoulitrovým pětiválcem. Turbodiesely měly od března 1996 objem 1,91 l. Dvojčata získala prestižní titul evropského Automobilu roku 1996.
Při decentním faceliftu na konci roku 1998 Fiat oba kompaktní zástupce odlišil i na přídi, Bravo dostalo černé orámování, Brava chromované: Benzinovou čtrnáctistovku nahradil nový motor 1,24 l. Novému common-railovému turbodieselu JTD zůstal objem 1,91 l. Od října 2000 se montovala nová zážehová šestnáctistovka.
Výroba obou dvojčat dosáhla do října 2001 takřka 1,24 milionu kusů. Poté převzalo štafetu hranatější Stilo. V Latinské Americe přežila Brava ještě další dva roky.
Ford Fiesta
Ford Fiesta (kód BE91) se začal vyrábět v srpnu 1995. Využíval skelet předchůdce z konce 80. let, ale auto bylo nutné zaoblit dle tehdejšího vkusu, to platilo pochopitelně také o vnitřku. Tří- i pětidveřové hatchbacky měřily na délku 3,83 m. Obzvláště na pětidveřové verzi byl patrný původ, dal by se přirovnat ke změnám na Škodě Felicia ve srovnání s Favoritem.
Podvozek s rozvorem 2445 mm představoval konstrukční klasiku: vpředu McPhersony a spodní příčná ramena, vzadu pak vlečená. Vinuté pružiny a teleskopické tlumiče byly taktéž samozřejmostí. Fiesta debutovala s benzinovým čtyřválcem OHV Endura-E 1.3 a dieselem 1,75 l. Moderní zážehové motory Zetec-SE s rozvodem DOHC zastupoval zpočátku jen agregát 1,24 l. Později se přidala čtrnáctistovka.
Mazda 121 byla vzpomenuta výše. Pro Evropu Ford odvodil z Fiesty užitkový Courier s „batohem na zádech“. V Brazílii se tak jmenovaly pick-upy. Fiestu Ford modernizoval v září 1999 ve stylu New Edge. Agregát Zetec-SE 1.6 měl zhruba stejný výkon jako předchozí Fiesta XR2i, vyloženě sportovní varianta ovšem této generaci chyběla (o RS Turbo nemluvě). Diesel ještě v roce 2000 získal turbodmychadlo.
V listopadu 2001 měla premiéru nová generace. Předchůdkyně vydržela v Evropě až do prosince 2002. V Jižní Africe a Brazílii se vyráběla ještě déle. Mimoevropskou specialitou byl čtyřdveřový sedan Ford Ikon, jehož produkce skončila až v roce 2011. Odvozené vozy vyráběly v Číně Landwind a Chang'an. Ve stejné době vyběhly i jihoafrické pick-upy Bantam. Odlišné latinskoamerické Couriery ale pokračovaly ještě dva roky, do sezóny 2013,
Opel Vectra
Vectra B vystřídala v říjnu 1995 „áčko“, premiéru si odbyla na IAA. Vyznávala úhledné tvary. Poháněly ji benzinové čtyřválce 1,6, 1,8 a 2,0 l, vrchol představoval dvouapůllitr V6. Diesely zastupoval jen 1.7 TD. Základní karosářské varianty (pětidveřový liftback a klasický čtyřdveřový sedan) doplnilo po dalším roce konečně i kombi Caravan, které v první generaci chybělo. Všechny karosářské varianty měřily těsně pod 4,5 m.
Podvozek s rozvorem 2640 mm přinesl modernu: zadní klikovou nápravu nahradila víceprvková se dvěma příčnými a jedním podélným ramenem na každé straně, vpředu byla klasika v podobě vzpěr McPherson a spodních příčných ramen. O vinutých pružinách a teleskopických tlumičích nemluvě.
Majitelé si stěžovali na příliš malá zpětná zrcátka. Vypadala sice efektně, ale mnoho v nich vidět nebylo. Dvoulitrový diesel DI (od září 1996) měl turbo a přímý vstřik, ale mezichladič a dvojici vyvažovacích hřídelů dostal až 2.0 DTI v srpnu 1997. S ostrým limitovaným modelem i500 pomohl Irmscher, byl k dostání od prosince 1997. Záhy se objevil ještě silnější třílitr i30.
V březnu 1999 přišel na řadu decentní facelift, který vyhladil vrásky a přidal více chromu na masku. Na trh byla uvedena nová benzinová osmnáctistovka. V srpnu 2000 nahradil dvoulitr nový agregát 2,2 l, šestiválec povýšil na 2,6 l. Objevily se také moderní turbodiesely 2.2 DTI. Dvoulitrové Vectry byly úspěšné v německém poháru cestovních vozů STW Cup (Super Tourenwagen). Britové měli vlastní verzi s logem Vauxhallu (už se nejmenovala Cavalier), u protinožců se tradičně používala značka Holden a v Brazílii Chevrolet. Vauxhally závodily nejen v BTCC, speciály poháněly i šestiválce. V dubnu 2002 Vectru B vystřídala generace C, mnohem větším méně hezká a hlavně poslední tohoto jména.
Renault Mégane
Elipsovitý Mégane nahradil na podzim 1995 elegantní, ale už poněkud vysloužilou R19, Renault se rozhodl k pětidveřovému hatchbacku vyvinout i verzi Coupé. A skutečně se jednalo spíše o kupé než tradiční hatchback třídveřový. Tým stylistů vedený Patrickem le Quémentem odvedl dobrou práci. Běžnější karosářská varianta měřila 4,13 m, ta sportovnější jen 3,93 m.
Mégane se od konkurence lišil i podvozkem. Vpředu měl sice spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, vzadu ale ramena podélná a rovněž „teleskopy“ doplňovala čtveřice zkrutných tyčí. Obě nápravy od sebe dělilo 2580 mm, u kupé pak jen 2468 mm. Začínal se zážehovými motory Energy 1.39 a 1,6 l, respektive dvoulitrem řady F. Coupé či Coach dostalo výkonnější DOHC verzi z Clia Williams. Diesely měly objem 1,87 l a ve verzi dT i turbodmychadlo. Základní výbava měla už airbag řidiče, vyšší stupně dostaly do vínku třeba elektrická přední okna, rádio i klimatizaci.
Projekt X64 měl ale mnoho podob. V roce 1996 přibyl nejprve 4,4 m dlouhý sedan Classic a minivan Scénic. Ten si okamžitě vydobyl obrovskou popularitu, tvořil 60 procent odbytu celé řady a získal titul evropského Automobilu roku 1997. Kabriolet z podzimní Paříže byl odvozen z kupé a měl klasickou plátěnou střechu a byl prodloužen na 4,02 m, pro zavazadla se natáhl zadní převis. Zadní místa bylo možné opatřit efektním krytem a otevřený Mégane se tak proměnil v roadster. Prodávat se začal až na přelomu jara a léta sezóny 1997. Nově se také nabízel přímovstřikový turbodiesel 1.9 dTi (ještě bez common-railu), a to i v kupé.
Modernizace z Ženevy 1999 bohužel dala sbohem originální přídi se „zobákem“. Scénic ztratil jméno Mégane, marketingové oddělení Renaultu mu nalinkovalo samostatnou kariéru včetně zajímavé oplastované verze RX4 s pohonem všech kol a náhradním kolem na zádi. Kvůli MPV se původně vůbec nepočítalo s kombíkem, ale takřka 4,44 m dlouhý Grandtour či Break nakonec přišel, poptávka si jeho vývoj vynutila. Zlepšily se výbavy, základ už měl dva přední airbagy, ABS, přední elektrická okna a centrál, vyšší stupně pak kupříkladu mlhovky, rádio s CD, elektrická okna i vzadu a litá kola. Benzinovým motorům řady K zůstaly nezměněné objemy, ale nově se čtyřventilovou technikou, šestnáctistovka jezdila i na zemní plyn. Dvoulitry IDE dostaly přímý vstřik.
V roce 2000 přišly nové agregáty: zážehový 1.78 l pro kombík a turbodiesel 1.9 dCi s common-railem. Produkce byla postupně ukončována od závěru roku 2002 (hatchbacky) do června 2003. V Latinské Americe se sedany vyráběly až do roku 2010. První Mégane včetně Scénicu překročil pět milionů vyrobených kusů. Kitové speciály Maxi byly úspěšné v soutěžích.
Zdroje: Auto World Press, Wikipedia, Svět motorů, Data SDA
Foto: Fiat, Ford, Opel, Renault
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat