Příběh oživlé synagogy
FOTO: Poskytnuto z archivu Společnosti pro obnovu synagogy ve Čkyni

Příběh oživlé synagogy

21. 5. 2022

Rozhodnutí opravit synagogu spadá do euforie posametových let. A to je už dávno. Přistěhovala jsem se na Šumavu z Prahy. Jezdili jsme s rodiči na podnikovou chatu mého táty na Filipově huti v zimě v létě.

Táta byl jazykový a odborný expert, pořád někde v zahraničí, my jako rukojmí mohli alespoň na Šumavu. A tady ve mě uzrálo jasné rozhodnutí - jednou se sem odstěhovat a založit rodinu.

Je to nádherné Pošumaví bez turistů, do Vimperka kousek, tak jsem často jezdila nahoru do srdce Šumavy vlakem. A na nádraží se jde právě kolem bývalé synagogy. Městečko Čkyně bylo nejen malé, ale šedivé a oprýskané, tato budova se ovšem již pomalu měnila v ruinu. To bylo koncem osmdesátých let. Zhruba do roku 1980 tam žila poslední položidovka, paní Špáningerová, pak jí byla cesta do patra již příliš a roku 1984 zemřela u příbuzných v Březnici. Budova bývalé synagogy byla přestavěna roku 1922 na obytný dům. Židé odešli do měst kolem roku 1895, zdejší komunita postupně ztrácela členy až zcela zanikla. Byla prodána a za stržené peníze postavena nová synagoga ve Vimperku. Ve Čkyni byly do ulice vysekány výlohy, hlavní modlitebna přetnuta příčkou a nahoře v patře vznikly byty. Dole pak truhlářská dílna. V osmdesátých letech už byl dům téměř prázdný, roku 1988 ho koupila Jednota Vimperk na sklady...

Naštěstí přišel Listopad 89, a tak tento původně velmi výstavní objekt neskončil ani jako sklad, ani odstřelem, jako tomu bylo v blízkých Strakonicích, Táboře, Českých Budějovicích. Pro svou velikost byla a je poměrně dominantní budovou, okna v přízemí pobitá starými prkny, pustá zahrada kolem, jen na oprýskaných zdech se nahoře ve štítu se podivně vyjímalo Boží oko... Chodila jsem kolem na nádraží a lámala si hlavu, co je to zač. Krásný kostelík ze 13. století je na kopečku nad Čkyní, obklopen hřbitovem běžně používán, tak co je tohle?

ckyne1.png

                                                       Takto vypadala synagoga v osmdesátách letech. FOTO: Silovský

 

A dostala jsem odpověď až od dr. Jana Podlešáka. Požádal nás jako tehdejší organizaci Ochránců přírody o pomoc při opravě zdi  židovského hřbitova. Tak jsem se poprvé dozvěděla o bohaté historii zdejších Židů i o jejich bývalém pokladu - synagoze, vystavěné tehdejším majitelem panství jako náhrada za budovu ve svém hospodářském dvoře. Docházela jsem pak za panem profesorem často, drhli jsme spolu pomníky na hřbitově a pomáhali stavět pokácené náhrobky. Hned roku 1990 jsme sehnali dostatečnou podporu, založili Spolek pro obnovu židovské synagogy a začali shánět peníze. První bylo přesvědčit starostu, aby budovu od Jednoty odkoupil. Tu noc jsem nespala, věděla jsem, kolik oprav je v obci potřeba, a teď by měli zastupitelé odsouhlasit koupi ruiny... Ale v euforii porevolučních let se to podařilo. Starosta měl naštěstí na kraji švagra, tak jsme se po našich počátečních úspěších v podobě hotového projektu a střechy ze střešního fondu obrátili na obec s přislíbenou sumou milionu korun na opravu. Místní firma získala zakázku, začala se vyrábět nová okna - velká a atypická - přesné kopie těch starých. Nakoupil materiál - a začaly opravovat chodníky a dlažby ve městě z těchto peněz. Okna naštěstí dorazila. Zbytek prostředků se musel vrátit a firma alespoň sundala příčku s byty, a poněkud neodborně opravila domeček kde kdysi parkoval pohřební kočár. Místnosti jsme si pak spolu s místní mládeží a materiálem od obce upravili natolik, že se mohly spustit první výstavy, přednášky, divadlo, koncerty...

ckyne2.png
      Budova byla v zoufalém stavu. FOTO: Poskytnuto Společností pro obnovu synagogy ve Čkyni

 

Prvotním popudem tedy byla zvědavost a poté touha vrátit do života celé jedny dějiny zdejších obyvatel. Nikdo z nich se nevrátil živý, ale zůstaly tu jejich jména na zdi, fragmenty životů a historie synagog, jimž jsme věnovali naši hlavní a stálou expozici v bývalé velké modlitebně. Nechali jsme vyrobit jejich kovové kopie, aby zůstaly alespoň obrysy a příběhy. A místo k setkávání - což je prvotním účelem synagogy. Abychom ji vrátily do života, uspořádali jsme k výročí Čkyně velkou fotografickou výstavu ve všech jejích prostorách. Měla takový úspěch, že bývalá ženská galerie zimní modlitebny zůstala této historii věnována jako další stálá expozice.

Po problému s vrácením jsme už žádné další větší finance nedostali. Naštěstí nám zůstala firma z blízké Volyně s polupracující jako první na opravě střechy příznivě nakloněna. A tak jsme obcházeli s prosbou a posílali žádosti, ročně získali několik desítek až sto tisíc korun a sedávali po večerech se stavbyvedoucím a vymýšleli, jak je nejlépe využít. To trvalo nakonec celých dvacet let. Roku 2010 jsme ale byli se vším natolik připraveni, že jsme mohli nabídnout přeshraniční spolupráci bavorskému zámku Wolfstein ve Freyungu. V letech 2011 začaly dokončovací práce podle původního projektu. Roku 2012 vznikl nový, celkový projekt interiérů pro využití budovy jako víceúčelového kulturního zařízení. Od počátku se renovace zúčastňovali potomci bývalých uživatelů synagogy, zejména z Ameriky, v čele s panem Alexandrem Woodlem. Ten i několikrát přijel, organizoval ve státech pomoc a podařilo se tak zrekonstruovat iluzívní oltář hlavní modlitebny. Roku 2013 pak pozval dostupné potomky zdejší komunity na slavnostní znovuzasvěcení, sjelo se jich osmnáct z celého světa. V březnu 2014 byl celý projekt dokončen a též slavnostně předán veřejnosti. Stálý provoz byl spuštěn 1. června 2014.

ckyne3.png
Rekonstrukce budovy se povedla. FOTO: Poskytnuto Společností pro obnovu synagogy ve Čkyni

 

Kromě hlavní stálé expozice věnované synagogám jako takovým a příběhům těch okolních, které zmizely, a fotografické expozice Historie Čkyně. Je zde i informační centrum obce věnované kromě života bývalých židovských obyvatel také současným lidem a jejich řemeslům, místům kolem, které si zasluhují naši pozornost. Celý projekt se jmenuje Krajina spojuje... Cílem bylo zrušit hranice česko-bavorské také kulturně, na obou místech tak vznikly expozice informačního charakteru nabízející i pohled z druhé strany. Každoročně také otevíráme dvě až tři výstavy na bývalé ženské galerii hlavního sálu. Pokud máme fotografie a dokumenty využíváme stěny dochované modlitebny. Ta jako jediná v Jižních Čechách nabízí funkční a zasvěcený oltář i s restaurovanou tórou, jež zázrakem přečkala válku i komunisty za trámem na půdě, a v letech renovačních prací pečlivě zastlaná v chalupě doktora Podlešáka. Původní dřevěná schránka na Tóru se zachovala ve zdi bývalé zimní modlitebny zcela neporušena, a původní věčné světlo zase u mne na půdě, dnes skvěle zrekonstruované naší členkou Lucií Růžičkovou.

Kromě výstav se věnujeme přednáškám, koncertům, čtení poezie, promítání a spoustě činností spojených s běžným životem obce. Židovský hřbitov představujeme v nově vydané brožuře a život Židů popularizujeme vydanými knížkami i každoročním kursem hebrejštiny. Nabízíme bohatou knihovnu z pozůstalostí a databázi v pracovně. Poslední místností je promítací a přednáškový malý sál. Bývalá garáž pohřebního vozu se stala kancelářským zázemím a skladem.

Letos již proběhla vernisáž výstavy V babiččině pokoji a několik dalších akcí, připravujeme povídání i čtení, budou i koncerty - máme zrenovované piano z roku 1835. V hlavní modlitebně je nádherná akustika. Jinak dnešní rok věnujeme výročí našeho bohužel již zesnulého dr. Podlešáka, chystáme přednášky k svátkům. Také k nám zajíždí Klub hebrejštiny z Vimperka a občas další návštěvníci například k oslavě židovských svátků. Velká výstava k židovské minulosti začne o prázdninách, vzpomeneme tam všechny, k nimž máme nějaké materiály.

V okolí je zajímavostí mnoho, od unikátního vyřezávaného včelína v Krušlově přes jedno z největších keltských hradišť na blízké hoře Věnec. Všechny okolní vesničky nabízí ukázky českého venkovského baroka. Městečko Husinec má velmi zajímavé muzeum Jana Husa, ještě starobylejší tvrz s mnoha tématickými výstavami ve Volyni - kde je i původní prvorepublikové koupaliště, či ne zas tak daleké Hoslovice s mlýnským skanzenem.

Množství dalších zajímavostí pak najdete v našem infocentru nebo na stránkách synagoga-ckyne.cz či stejnojmenné na stránce Facebooku.

 

Jindra Bromová, ředitelka Společnosti pro obnovu synagogy ve Čkyni

 

 

 

architektura historie kultura
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.