Zážitků, příhod a vzpomínek na legendárního Jiřího Zídka staršího má Zdeněk Hummel (75), jeho bývalý spoluhráč z Dukly Olomouc i reprezentace, nepřeberně. „Jirka byl hvězda,“ říká Hummel, který v reprezentaci vedl i Zídkova syna Jiřího. „Ve své době výborný, nejlepší pivot v Evropě. Vzpomínám, že jsme hráli zápas v Antverpách, vyhráli jsme a byli pozvaní na recepci. Vešli jsme dovnitř, Jirka první a všichni vestoje tleskali. To vypovídá za všechno.“
Jak vzpomínáte na Jiřího Zídka?
„Nejdřív mi naskočí, jak jsme spolu hrávali v Dukle Olomouc. Společně jsme získali titul, první pro Olomouc. A dodnes si pamatuji i zápas, ve kterém Jirka nasázel rekordních 68 bodů. Hráli jsme proti Orbisu a pořád slyším Jirkův hluboký hlas, jak na mě přes půl hřiště volá: ‚Počkej! Počkej na mě.‘ Tak jsem počkal, přihrál mu, on zavěsil. Tehdy jsme pak šli vyloženě na rekord. Střelu měl vynikající. Přes hlavu, levá, pravá, uměl všechno.“
Spolu jste hrávali i v reprezentaci?
„Ano, byli jsme spolu třeba na mistrovství světa v Portoriku. Skončili jsme tam devátí. Zápas o postup do čtvrtfinále jsme prohráli úplně zbytečně s Kubou o bod. Ale těch zážitků...“
Povídejte.
„Na vojně v Olomouci jsme bydleli s boxery. Jirka jednomu z nich vynadal, že plive na zem. Borec měl asi 160 centimetrů, nějak se ho to dotklo, nebo co. Počkal si, dal si ke dveřím židli, a když se Jirka vracel z oběda, tak mu jednu vrazil a zlomil mu nos. Jirka pak strávil skoro měsíc v nemocnici, jak byl otřesený. Nebo jsme se vraceli ze soustředění do Prahy, zastavili nás policajti, že prý jedeme moc rychle. Jirka vylezl z auta a říká, pánové, já jsem Zídek. My víme, že jste pan basketbalista, ale máte to za čtyři sta. Znali ho všichni, ale občas mu to platné nebylo. (usmívá se) Pak jsme toho proti sobě i dost odehráli jako trenéři. On vedl Spartu, já Nový Jičín. A měli jsme sem tam i konflikty klasické.“
Čím to? Byli jste oba bouřliváci?
„Spíš nemohl přežít, že jsme je poráželi (usmívá se). Škádlil jsem ho, že i když je člověk jedním z nejlepších hráčů v Evropě, tak to neznamená, že je i nejlepší trenér. Ale ne, dobrou práci odváděl i jako trenér. Já trénoval i jeho syna v nároďáku.“
Na něm se jistě jako trenér a táta taky podepsal, je to tak?
„Samozřejmě, Jirka mladší měl taky svoji hlavu. Geny po tátovi měl určitě, hrál podobný basket a měl obrovskou vůli něčeho dosáhnout. Stejně jako Jirka starší.“
