Lidé uvidí dosud nepřístupnou kryptu s obřadní síní, rakve hrabat však zůstanou za mříží. Na prudce točitém schodišti do podzemní hřbitovní kaple ve Střílkách se dva dospělí nevyhnou. Je příliš úzké i na to, aby jej dokázaly osvětlit úzké kužely světla z několika malých okenic.
Ačkoliv cesta ve stísněném prostoru přímo do hrobky rodu Künburků není dlouhá a končí po necelé minutě asi dvanáct metrů pod zemí, opatrnost je kvůli všudypřítomnému prachu a plísním na holých cihlách nutná.
Dosud nepřístupná krypta rodu z Korutan, jež ukrývá obřadní síň a v umrlčí komoře rakve, se má do začátku prázdnin stát novou zastávkou komentované prohlídky po místním hřbitově. „Až budou po schodech procházet s patřičnými rozestupy návštěvníci, všichni budou předem poučeni, že na sebe musí dávat pozor. Schody jsou strmé a někteří ze starších lidí je nemusí zvládnout,“ říká průvodce a předseda Občanského sdružení pro záchranu barokního hřbitova ve Střílkách Pavel Matoušek.
I když se zájemci dostanou do míst s rakvemi, jež nikdy nebyly pohřbeny v zemi, intimitu výjimečného místa to neovlivní. V hrobce bude nasvícena tlumenými reflektory pouze část obřadní síně s informačními tabulemi a sestoupí do ní maximálně patnáctičlenná skupina vedená průvodcem.
„Lidi také poučíme, jak se na tak mimořádném místě mají chovat,“ ujistil Matoušek.
Klid v umrlčí komoře zajistí speciální kovová mříž. Umístěna bude v místech, kde podle dobových pramenů nejspíš stály neprůhledné vstupní dveře. Obec původně chtěla do prostoru zasadit dvoukřídlé dveře ze skla, jež by mohly nejlépe přiblížit pohled na zazděný tunel, kterým se rakve spouštěly do komory. Památkáři ale byli proti.
„Sklo označili za materiál, jenž do hrobky z první poloviny 18. století nepatří. Kompromisním řešením tedy byla železná mříž s velkými průzory, přes které si lidé zasvítí na tunel třeba baterkou,“ uvedl Matoušek.
Dvojnásobná záhada v kapli
Střílecký hřbitov nechal v letech 1730–1743 postavit někdejší majitel místního panství Amand Antonín Petřvaldský. Vybudování impozantní kaple mělo být jen první etapou, vzniknout měla celá bazilika. Z majitelových plánů však podle historiků sešlo především kvůli nesouhlasu tehdejších hodnostářů římskokatolické církve. Nelíbilo se jim začlenění soukromé kaple přímo do církevního chrámu.
Kapli dnes zdobí dvě rozměrná umělecká díla. Jedná se o mozaikový obraz Krista Vykupitele od Jana Koehlera, jenž zastiňuje skromný oltář, a záhadou opředené dílo Jaroslava Verise. Malíř měl vykreslit tvář sv. Anny do podoby poslední spolumajitelky stříleckého zámku Anny Černé, která v roce 1936 zemřela ve věku devětadvaceti let. Tělo předčasně zesnulé ženy mělo být uloženo přímo pod smuteční síň. Tuto teorii však žádný hodnověrný pramen nikdy nepotvrdil.
„Kaple se detailně zkoumala i georadarem, ale ani ten na žádnou anomálii neupozornil. Faktem je, že nikdo neví, kde se ostatky Anny Černé nacházejí,“ zmínil Matoušek.
Nejasné je rovněž místo posledního odpočinku zakladatele hřbitova Petřvaldského. „Zde je jisté pouze to, že rakev byla z krypty odvezena v neznámém období na stále neznámé místo,“ shrnul Matoušek, jehož letošním cílem je místo posledního uložení rakve vypátrat.
Obec čeká na vyjádření památkářů
Nápad otevřít hrobku a přivést do ní návštěvníky se objevil poprvé už kolem roku 2000, kdy se představitelé obce rozhodli natřít schodiště i zdi hrobky sanační omítkou. „Problémy ale přetrvaly, a protože zdi zůstávaly vlhké a další potřebné práce se už nekonaly, místo zůstalo zanedbané a zdi zplesnivěly,“ vysvětlil dnešní starosta Střílek Viktor Ganjuškin.
Obec pod jeho vedením nechala před pěti lety po konzultaci s odborníky omítku odstranit a všude zůstaly pouze cihly. „Postarali jsme se tak o nový a účinný systém odvětrávání. Vzduch začal cirkulovat a další nátěry už v plánu nejsou,“ poznamenal starosta.
Obec Střílky nyní ve spolupráci s odborem památkové péče na kraji a Národním památkovým ústavem v Kroměříži řeší poslední detaily před instalací reflektorů, mříže a informačních tabulí.
„Ještě nám chybí konečné stanovisko k žádosti o uskutečnění prací, které s otevřením krypty bezprostředně souvisí,“ upřesnil Ganjuškin. Otevřeno chtěl mít už 1. května, kdy na hřbitově začala návštěvnická sezona. „Věřím, že už je všechno pouze otázkou času a kaple se stane vítaným cílem návštěvníků na konci června nebo na startu letních prázdnin,“ dodal.
Zástupci památkářů byli opakovaně na místě, na vyjádření mají celý měsíc. Zajímali se třeba o způsob odvlhčení, prováděli i kamerový průzkum místa.
Rakve, které nikdo neuvidí
Zajímavostí je, že několik desítek rakví je uloženo také v kryptě nacházející se v podzemí u vstupu do hřbitova. Tato hrobka však zůstane nadále nepřístupná.
Prostoru nad touto kryptou vévodí Anděl smrti, první z několika soch, jež hřbitov proměnily v památku evropského významu. Autorem sochařské výzdoby je moravský sochař Bohumír Gottfried Fritsch, jeho díla doplňují práce Blažeje Šturma z Holešova a brněnského sochaře Václava Františka Solnického. Udržování soch, kamenných váz a další výzdoby neustále v dobré kondici je nákladné, obec na ně ročně uvolní zhruba půl milionu korun. „Za dvacet let, co se pohřebiště postupně opravuje, se investovalo odhadem už na třicet milionů korun,“ upozornil Ganjuškin.
Střílkám finančně pomáhá i hejtmanství. „Barokní hřbitov je mimořádnou architektonickou památkou s unikátní výzdobou, a i když současná doba není lehká, obec může s naší podporou dál počítat,“ reagovala krajská radní pro kulturu Zuzana Fišerová.
