Zbraň ležela společně s druhou dýkou hned vedle mumifikovaného těla faraona. Měla sloužit k obřadu Otevírání úst, během něhož bylo prováděno více než sto úkonů od očištění těla, po nakuřování. Cílem rituálu bylo umožnit zesnulému znovu používat tělesné orgány. Zemřelý na onom světe mohl opět jíst, mluvit, vidět a hýbat se. Dýkou se kněz či nástupce faraona dotkl jeho úst a očí. Tak je otevřel pro věčný život.
První dýka byla zlatá, druhá však zaujala na první pohled neobvyklým materiálem čepele. Byla železná. Egypťané však v době Tutanchamonovy smrti tavit železo z rud zřejmě nedokázali. První důkaz o zpracování tohoto materiálu pochází až z doby kolem roku 500 př. n. l., tedy o více než 700 let později, než mladý panovník zemřel.
Tutanchamonova dýka
Egypťané však znali bi-A-n-pt neboli „železo z nebe“. Vzácnou surovinu, o níž si mysleli, že ji na Zem poslalo samo božstvo. Byla tak ceněná, že byla dražší než zlato a vlastnit ji mohli pouze nejvýše postavení jedinci. Získávala se totiž z meteoritu.
Objev Tutanchamonovy hrobky
O možném mimozemském původu dýky se spekulovalo několik desetiletí. Teprve až pokročilé technologie umožnily odhalit její tajemství a potvrdit dřívější teorie. Italští a egyptští výzkumníci podrobili materiál analýze rentgenovou fluorescenční spektrometrií. Neinvazivní metodou, při níž dochází k vyražení elektronu z útrob zkoumané látky. Následně dochází k vyzáření sekundárního rentgenového paprsku, který je typický pro jednotlivé prvky. Díky tomu se odhalilo, z čeho přesně se dýka skládá.
„Meteorické železo lze jasně rozeznat díky vysokému podílu niklu a kobaltu," vysvětluje fyzička Diane Johnson z Open University v Anglii a hlavní autorka studie zveřejněné v časopise Meteoritics and Planetary Science. Výzkum potvrdil, že dýka byla vyrobena z meteoritu.
Vědci následně porovnali složení zbraně se strukturou vesmírných těles, jež byly nalezeny na egyptském pobřeží Rudého moře. Zjistili, že jeden kámen, pojmenovaný Kharga, jenž dopadl asi 240 km západně od Alexandrie, obsahuje podobné procento prvků. „Předpokládáme, že Egypťané železo z nebe zpracovávali už ve 13. století př. n. l. Předběhli tak západní kulturu o více než dva tisíce let," uvádí Johnson.
Nová studie přepisuje starou
Dýka se však pyšní velice precizní prací. Čepel je homogenní a jemná. Rukojeť je zakončena křišťálem a zlatá pochva je ozdobena ornamentem s motivem lilie a vzorcem peří, ústícím do šakalí hlavy. Nejnovější studie vydaná pod názvem Výroba a původ Tutanchamonovy meteoritické železné dýky tak předpokládá, že nebyla vyrobena egyptským řemeslníkem, ale zdatnějším kovářem, zřejmě z říše Mitanni.
Tento indoevropský národ, obývající území dnešního jihovýchodního Turecka, severní Sýrie a severního Iráku, byl společně s Chetity průkopníkem technologie zpracování železa. Dokázal ho vyrobit už kolem roku 1400 př. n. l., tedy již v letech kolem Tutanchamonovy vlády. „Analýza niklu na povrchu čepele ukazuje na Widmanstättenův vzor, který je známý ze starých japonských mečů vyrobených z meteorického železa. Objevují se zde navíc černé skvrny bohaté na síru, jež jsou zbytky inkluzí troilitu (FeS). To nasvědčuje, že dýka byla vyrobena nízkoteplotním kováním pod 950 °C," píše se v článku japonských a egyptských vědců. Zlatá rukojeť navíc obsahuje vápno, které se ale v Egyptě začalo používat až letech 323 př. n. l.
Letošní výzkum potvrzuje nalezený dopis z města Amarny. Ten se zmiňuje, že mitannský král věnoval Tutanchamonovu dědečku železnou dýku se zlatým jílcem. Otázkou však zůstává, zda vzácná zbraň byla vyrobena z egyptského meteoritu nebo kamene, jež dopadl na území říše Mitanni.
Zdroj:
www.starovekyegypt.net, www.cs.wikipedia.org, www.idnes.cz, www.onlinelibrary.wiley.com, www.sciencemag.cz
