Každý den dobrodružství. Autobiografické prózy Tove Janssonové skládají neobyčejnost z všedních střípků
Dva v jednom – dalo by se říci o prozaické knize severské spisovatelky a výtvarnice Tove Janssonové vydané v nakladatelství Argo. Z každé strany na čtenáře čeká jiná obálka. Jedna část svazku obsahuje vzpomínky na dětství nazvané Dcera sochaře, které přeložila Naďa Bilincová. Po otočení publikace ale najdeme jinou titulní stranu s názvem Fair play. Redaktorka Mozaiky si o knize i její autorce povídala s Janou Satrapou Holou, překladatelkou druhého ze zmíněných textů.
Má něco společného tvorba Tove Janssonové pro děti a pro dospělé?
Jako autorka beletrie není Tove Janssonová moc známá, ale její knížky o Mumíncích mohou číst i dospělí, protože jsou to příběhy o přátelství, o rodině, o tom jak lze udělat dobrodružství i z obyčejných věcí nebo zážitků. Mají v sobě určitou nostalgii, melancholii i jemný humor. Tove Janssonovou celou dobu provází a zajímá pohled na rodinné vztahy, které jsou v těch mumínkovských příbězích velmi pěkné, hluboké a prodchnuté tolerancí i ohledy na to, že každý jsme jiný. A protože vyrůstala v bohémském prostředí, tak i rodina Mumínků je taková bohémská. A to všechno je i tématem její prózy.
A jaké je její psaní v případě textů vydaných v dvouknize Fair Play a Dcera sochaře?
Fair Play je částečně autobiografický román o přátelství dvou umělkyň, přičemž v jedné z nich můžeme vysledovat alter ego Tove Janssonové. Je to ale román epizodický, protože se skládá z jednotlivých kapitol, které mohou fungovat i jako samostatné povídky. Není tam mnoho děje, dramatu, zvratů, každá ta kapitola-povídka se zabývá nějakou epizodou z jejich života. Vyprávění je hodně založené na jejich vzájemném dialogu, na pozorování světa, na úvahách o umění, o vztazích, o rodině ‒ a pod tím vším probleskuje hluboký vztah lásky a porozumění.
Dcera sochaře je jedna z jejích prvních autobiografických knih zaměřených na dospělé čtenáře, i když může zaujmout i větší děti, protože jde o vzpomínky na dětství. Prolíná se tam jak pohled dospělé autorky, tak perspektiva dítěte, které si představuje spoustu fantazijních obrazů, takže v některých epizodách netušíme, co se opravdu stalo. Odehrává se to většinou v jejím rodinném kruhu a vystupuje tam hlavně postava jejího tatínka, s nímž měla krásný a zároveň komplikovaný vztah, protože se s ním neustále porovnávala. Tatínek byl totiž uznávaný sochař spíše konzervativního ražení, ale zároveň to byl obrovský bohém.
A jaké vidění světa ve svých prózách zachycuje?
Její styl je často až lakonický a speciálně v dialozích je potřeba číst tak trochu mezi řádky. Celé je to prodchnuto ideou, že by člověk měl neustále objevovat něco nového, stále se učit, nad něčím se divit a být něčím okouzlen. Nikdy neustrnout, ustavičně tvořit a pořád se vyvíjet. Tove byla bytostná umělkyně, nejen spisovatelka, ale hlavně výtvarnice ‒ ke kresbám Mumínků se dostala až později, nejdřív malovala oleje. V jejím psaní je přítomné také obrovské sepětí se severskou přírodou, která poskytuje možnost o něčem hluboce uvažovat a nerozptylovat se.
Související
-
Podnětné literární pátrání umožňuje číst klasický příběh jinak než jen coby romantický horor
Proč má smysl, aby román Frankenstein od Mary Shelley vyšel znovu a čím je specifická nová edice od nakladatelství TakeTakeTake?
-
Polská publicistka Margo Rejmer ve své druhé reportážní knize odhaluje totalitní kořeny Albánie
Oceňovaná polská reportérka a prozaička Małgorzata Rejmer se po své analýze rumunské společnosti vydala do Albánie. Výsledkem je kniha Bláto sladší než med.
-
Bílá Voda Kateřiny Tučkové reflektuje postavení žen v katolické církvi od 50. let po 21. století
Je kniha vyprávěním o řeholnicích za totality, Moravské podzemní církvi či o zapomenuté světici označené ve 13. století za heretičku?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.