Po druhé světové válce se Československo k Židům otočilo zády. Antisemitismus se stal i nástrojem komunistů

Kromě přístupu známých a sousedů se Židé po návratu museli vypořádat také s problematikou státního občanství. Po roce 1945 se totiž československým občanem mohl stát pouze člověk české nebo slovenské národnosti. Vycházelo se přitom ze sčítání lidu z roku 1930, kdy se Židé často hlásili k židovské národnosti.

Čtěte také

Američtí Židé, kteří přežili holocaust, Němce nenávidí, evropští naopak. Je to o komunikaci, vysvětluje Radil, muž, který se vrátil

„Je to velký paradox, protože při sčítání lidu v roce 1930 vláda platila několika sionistům – mimo jiné Maxi Brodovi, který je znám jako přítel Franze Kafky –, aby během sčítání lidu objížděli na Podkarpatské Rusi jednotlivé obce a agitovali pro židovskou národnost. Povzbuzovali Židy, kteří mluvili různými jazyky a mohli se přihlásit i k jiným národnostem, aby se nepřihlásili k maďarské nebo německé nebo těm, které československý stát chtěl oslabit, ale aby se přihlásili k židovské národnosti,“ vysvětluje historička z Ústavu pro Soudobé dějiny Kateřina Čapková.

A dále zdůrazňuje: „O patnáct let později za toto rozhodnutí, které bylo propagováno státem, museli tito bývalí občané Československa zaplatit tím, že bojovali o své občanství, protože tato národnost nebyla započtena mezi ty, které stát uznával jako loajální.“

Menší příděly i po válce

Důsledky byly dalekosáhlé. Lidé, kteří byli roky týráni a perzekvováni nacistickým režimem, najednou neměli nárok na zdravotní ani sociální péči. Katastrofální byla především situace německy mluvících Židů v pohraničních oblastech.

Čtěte také

Pronásledování Židů tady s 2. světovou válkou neskončilo. Přitom komunisté proklamovali, že nepodlehnou rasovým předsudkům, konstatuje historik Koutek

Problémem bylo i to, že se vraceli do prostředí, které se stalo cílem násilné nacionalistické politiky československého státu. I na německy mluvící Židy se vztahovala protiněmecká nařízení.  

„I když našli zaměstnání, tak 20 procent platu jim bylo strháváno jako trest za to, že patřili k Němcům. Naprostý paradox a absurdita dějin je tehdejší lístkový systém. Potravinové lístky byly za války jiné pro židovské a nežidovské obyvatelstvo; židovské mělo výrazně omezenou možnost si potraviny kupovat,“ popisuje Čapková.

„Stejný systém byl použit po válce s tím, že lístky s nižšími příděly původně pro Židy byly nyní pro Němce. V nařízeních jednotlivých měst a obcí se dokonce objevuje výraz: pro Němce použít židovské lístky. Což je samozřejmě v případě německy mluvících Židů naprosto absurdní, protože konec války pro ně neznamenal v tomto směru žádnou změnu, opět dostávali menší příděly.“

Čtěte také

Proč nejdřív provizorní přídělový systém potravin nakonec platil 14 let?

Už sedm let po válce ve veřejném prostoru z úst politických představitelů země znovu zaznívala antisemitská rétorika. V roce 1952 začal takzvaný Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, který byl interpretován jako sionistické spiknutí.

Československá společnost byla silně poznamenaná sedmi lety nacistické okupace, kdy byla dennodenně masírována antisemitistickou propagandou.

Prý židovské spiknutí

Uvolnění a boj s antisemitismem, které přineslo pražské jaro, bylo v roce 1968 násilně přerušeno invazí vojsk Varšavské smlouvy. Sovětská strana znovu využila protižidovské nálady. V případě pražského jara zaznívá podobná argumentace jako v procesu s Rudolfem Slánským. Na spiknutí světového židovstva upozorňují i sovětské propagandistické filmy, zdůvodňující srpnovou invazi.

Čtěte také

Komunistický antisemitismus a dcery „židovského buržoazního nacionalisty“. Příběh Heleny Koskové a Evy Vaňkové (rozených Fischlových)

S nastupující normalizací se v Československu objevují antisemitské publikace, které sionismus označují za kapitalistický pokus ovládnout svět.

Pro politickou represi vůči židovské komunitě v 70. letech využívají komunisté podobnou taktiku jako nacisté – na základě rodokmenu nebo příbuzenských vztahů se do hledáčku Státní bezpečnosti dostávají i lidé, kteří nejsou v židovských komunitách, ale mají židovské předky. Jsou diskriminováni, někteří z nich donuceni k emigraci. Protižidovské názory jsou znovu otevřeně hlásány ve veřejném prostoru.

Antisemitismus pokračuje

Rok 1989 znamená velký zlom pro i pro Židy, kteří vítají zvolení Václava Havla prezidentem.

Čtěte také

Nejdřív byl za Davida s prakem považován Izrael, dnes jsou tak viděni Palestinci, tvrdí Kraus z židovských obcí

Po čtyřiceti letech komunistického útlaku se do čela státu postavil člověk, který měl silný vztah k lidským právům, říká historička Kateřina Čapková: „Bylo to důležité, protože přerod od komunismu k postkomunismu byl provázen silným pravicovým nacionalistickým hnutím. Raná 90. léta byla těžkým obdobím i pro ty, kteří byli rasově pronásledovaní už za války – tedy pro Židy a Romy. Myslím si, že bychom neměli zapomínat, že přerod do demokracie bývá provázen, a bylo to tak i v roce 1918 po vzniku Československa, vlnou nacionalismu a násilí.“

„Jako velký problém vidím, když se do čela státu dostanou lidé, kteří nejsou, na rozdíl od Havla nebo Masaryka, schopni určit nějaká pravidla hry, říci, co už se nesmí. Myslím, že dnes to zažíváme a je mi líto, že se i do médií dostávají věci, které jsou už za čarou. Týká se to spíš výroků o Romech než o Židech, přece jen u židovského obyvatelstva se to víc hlídá. Ale moc bych si přála, abychom se zase dočkali vedení, které by nám laťku posunulo výš a dalo najevo, že se rasismus přes média šířit nesmí,“ stýská si historička.

Federace židovských obcí v posledních letech monitoruje projevy antisemitismu v České republice. V porovnání s ostatními zeměmi nejsou v Česku tak alarmující. Přesto zde latentní antisemitismus existuje. Z reálného světa se ale přesunul na internet a sociální sítě.

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. (repríza)