Ve všech průzkumech veřejného mínění se ukazuje, že dějinné období, na které jsou dnešní Češi nejvíce hrdí, se jmenuje první Československá republika.
Sice ne explicitně, ale implicitně z toho vyplývá, že i dnešní generace Čechů si uvědomují, že 300 let (vlastně dokonce 400 let) existence Čechů v habsburské monarchii bylo pro historii národa něčím cizorodým a nepatřičným. Řekněme si otevřeně, že za první republiky se bralo vše, co je úzce spojeno s bývalou rakouskou monarchií, jako něco, k čemu není možné se hlásit a co je v rozporu se vznikající republikánskou tradicí.
Napoleona porazil, ale Čechy stále dráždí. Radeckého socha se na Malou Stranu nevrátí |
Snaha, že by se za první republiky vrátil na „své“ původní místo na Malostranském náměstí někdejší pomník maršála Radeckého z Radče, ze kterého byl po vzniku republiky odstraněn, nebyla vůbec myslitelná. Nyní myslitelná zřejmě je. Nikdo z velkých mužů první republiky, ať už to byl Masaryk, Beneš, Švehla, či Klofáč, by nedostal nápad o něčem takovém vůbec uvažovat. Tedy, uvažovat o návratu pomníku rakouského vojevůdce, vlastně kondotiéra, který byl původem z českého šlechtického rodu, celý život sloužícího zatuchlé monarchii. A mluvícího celý život převážně německy (je otázka, zda česky vůbec uměl).
Rozchod se starým Rakouskem
Prostě nepsaným politickým pravidlem první Československé republiky, na kterém se shodla zdrcující většina představitelů tehdejšího státu, byl naprostý rozchod se starým Rakouskem a jeho tradicí. A také se všemi symboly staré, prohnilé habsburské monarchie. Mezi tyto symboly patřil také maršál Radecký, který velmi zdatně v čele rakouských vojsk, v zájmu habsburské dynastie v Itálii potlačoval národně osvobozenecké hnutí.
Nevím, zda zrovna na tohle bych chtěl být hrdý. Je přece jen velký rozdíl mezi Žižkovou vítěznou bitvou na Vítkově a Radeckého vítěznou bitvou u Novary. Ta druhá bitva nemá pro Čechy žádný význam. Tedy kromě toho, že byli kanónenfutrem v boji rakouských generálů, v tomto případě Radeckého.
Ernest Denis
Na místě odstraněné Radeckého sochy stála od 27. října 1928 až do německé okupace, kdy byla odstraněna (1940), socha významného francouzského historika, slavisty a velkého přítele českého národa Ernesta Denise. Jestliže Radecký výtečně prospíval habsburské monarchii, pak Denis svými historickými pracemi o Češích a jejich historii, zejména v pobělohorském období, otevřel v době před první světovou válkou francouzské společenské elitě okno do střední Evropy, aby pochopila, že český národ je samostatnou národní a politickou entitou. To mělo velký význam i pro ovlivnění francouzských politiků při zahraniční akci T. G. Masaryka v době první světové války, předcházející vznik samostatného československého státu.
Zkrátka, pokud nějaký pomník na Malostranské náměstí v rámci tradice a v návaznosti na politiku první Československé republiky patří, pak je to pomník Ernesta Denise. Tento francouzský historik vykonal pro český národ mnohem více než rakouský kondotiér Radecký.
