Přepis: Jak to vidí David Mareček – 23. května 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo půl deváté a Zita Senková vás vítá u poslechu pořadu Jak to vidí. Mým dnešním hostem je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Dobrý den, vítejte.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Naší pozornosti neujde například architektonický návrh nové budovy Vltavské filharmonie v Praze či podpora mladých talentů. Přeji nerušený poslech. /znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
České předsednictví v Evropské unii ve druhé polovině letošního roku otevře 1. července společně zasedání vlády a Evropské komise v Litomyšli. A večer na zámku zazní Koncert pro Evropu v podání České filharmonie, která je partnerským orchestrem národního festivalu Smetanova Litomyšl. Kromě Smetany zazní i Josef Suk či Johannes Brahms. Pane Marečku, jak vnímáte propojení hudby a politiky? Jak se těšíte na Koncert pro Evropu?

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
No, propojení hudby a politiky vnímám vždycky tak, že politika má být ve službách hudby, nikoliv naopak, když se to změní, tak z toho je vždycky průšvih velký, ale jsem rád, že předsednictví České republiky v Radě EU, že začíná mimo Prahu. Aby to posluchači nechápali špatně, já mám Prahu rád, a čím víc cestuji, tak tím víc si uvědomuji, že je to jedno z nejkrásnějších hlavních měst na světě, ale o to důležitější je ukazovat tomu světu, když už k nám přijede v nějaké podobě, že Česká republika není jenom Praha. A využít každé příležitosti, kdy se dá ukázat město, obec nebo nějaký třeba přírodní úkaz, něco, co tady máme zajímavého, a Litomyšl je podle mě rozhodně městem, které máme ukazovat, hlavně tedy v souvislosti s předsednictvím Radě EU, mimo jiné proto, že Litomyšl velmi dobře v minulosti dokázala ke svému rozvoji využít evropské dotace. Tzn. že tam se dá vidět na místě třeba krytý bazén, který dokázali postavit, nebo opravit regionální muzeum. Ale co je podstatné podle mě, že ti politici, kteří potom přijdou na celostátní nebo mezinárodní úroveň, tak by měli v ideálním případě vyjít z komunální politiky. Je to trošku, jako kdysi Baťa měl tu svoji školu práce, kde každý zaměstnanec si musel projít všechny pozice, všechny úkony, než potom někde zakotvil a než se dostal nahoru, protože když chtěl někoho řídit, tak měl vědět, jak to funguje. Já myslím, že politik, který pak má řídit třeba ministerstvo nebo nějaký větší celostátní útvar, tak že je vždycky zdravé, když se napřed naučí, jaké to je postavit dětské hřiště nebo zajistit to, aby občané měli kam si zajít do obchodu, kam si zajít k lékaři, že zkrátka je to svým způsobem řemeslo jako každé jiné, které by se mělo začínat takhle odspoda, a v tomhle smyslu teda to propojení komunální a celostátní, v tomhle případě evropské politiky je, myslím, namístě. Navíc Litomyšl má jednu zvláštnost, kterou jsem se dozvěděl spíš náhodou, že všichni porevoluční starostové, kteří v Litomyšli byli a jsou, tak se spolu schází pravidelně. Tzn. že oni tam dokázali, a není to pořád jedna strana, pochopitelně, že se mění při komunálních volbách, ale dokázali to, co by mělo být ideálně pravidlem politiky, že dokážou uvažovat na více let dopředu. Tzn. že opravdu všechny důležité rozvojové projekty, všechny projekty, které pro to město jsou nějakým způsobem významné a nejsou třeba jednoznačné, tak spolu diskutují, no a ten nový potom, který tam přijde, tak respektuje to, co udělali ti před ním, a to je princip, který bych byl docela rád, kdyby se aplikoval i jinde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Není to, jak to bývá často nebo možná ve většině, od voleb do voleb, jak se říká. A navíc, když hovoříme o Litomyšli, pane Marečku, tak Litomyšl má vlastní zkušenost také bohatou s pořádáním velkých akcí.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Má, má. Tam byl už v 90. letech velký summit středoevropských prezidentů, to bylo v době, kdy byl ještě v Polsku Lech Walesa a kdy byl prezidentem Richard von Weizsäcker, Thomas Klestil, a byl to summit, který tehdy svolal prezident Václav Havel, dokonce se říká, že od té doby se tomu říká litomyšlský kruh, když se potom ti prezidenti schází ve větším počtu, ale je to zkrátka město, které má s tímhle zkušenost, a zase, když se vrátím k tomu navazování a k tomu nepřerušování tradic s každým volebním období, tak je hezké, že když to bylo v 90. letech, tak to už máme skoro po 30 letech, že se takhle velká akce v Litomyšli uskuteční. Myslím taky, že tam byl španělský král Juan Carlos někdy, ale to nevím, v kterém roce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mám pocit, snad se nebudu plést, i švédský král tam byl.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Dokonce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Před 10 lety. Na koncert v nové Vltavské filharmonii v Praze si ještě počkáme nejspíš 10 let, kdy by měla být budova dokončena. Nicméně vítězný návrh mezinárodní architektonické soutěže na podobu nové budovy filharmonie v naší metropoli už známe, můžeme ho hodnotit. Přiznám se, že když jsem ho viděla, ten návrh, tak jsem měla chuť si zopakovat geometrii. Jak se vám líbí? Říkám to proto, že hlavním rysem budovy budou sešikmené střechy, po kterých bude možné chodit.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
No, je to tak, že to vypadá trochu na cvičení z geometrie, ale nemyslím to teď vůbec negativně. Mně se osobně ten návrh líbí moc, navíc je od renomovaného studia Bjarke Ingels, kteří mají za sebou řadu úspěšných realizací, a jak jste zmínila, Zito, tu geometrii, tak oni jednu takovou geometrickou budovu mají shodou okolností v New Yorku, odkud jsem se v pátek vrátil, a ta se jmenuje Via 57 a říká se tomu anglicky Courtscraper, což je taková složenina court jako courtyard, pod čímž si můžeme představit takovou tu evropskou budovu s nádvořím nebo s vnitroblokem, to, co zná řada z nás z dětství, že opravdu žijete v tom vnitrobloku a odehrává se tam spousta věcí, jsou tam zahrady, a to tenhle dům, ta budova to má, ten vnitroblok, a ta druhá polovina toho slova scraper je tedy ze skyscraper jako mrakodrap. A je to proto, že je to poměrně vysoký dům, on má asi 32 pater, ale je to taky takový geometrický útvar, kde když si to posluchači budou chtít představit, tak je to jako pyramida, která má uprostřed to nádvoří, ale ta pyramida je nepravidelná. Takže jedna strana toho trojúhelníku je vyšší, no a díky tomu právě do toho nádvoří proniká světlo. A zároveň když se díváte od řeky Hudson, protože ta budova je blízko centrálního parku, blízko Metropolitní opery, Giuliard Scholl, blízko těch slavných budov manhattanských, tak když se díváte z druhé strany řeky, tak to vypadá jako taková loď, která se k té řece blíží, a tam tedy Bjarke Ingels dokázal, že umí stavět budovy, které nejenom že neplní pouze jednu funkci, ale které dobře zapadnou do toho okolí, a přitom jsou něčím výjimečné, něčím jiné. Třeba v Kodani, kde taky navrhl spalovnu, tak tam udělali umělou sjezdovku na té spalovně, protože v Dánsku pochopitelně s jejich výškou hor, což je skoro 0, tak si Dánové moc zalyžovat nemohou, musí jezdit do sousedních zemí, a on tehdy i tu sjezdovku sám vyzkoušel, a pokud vím, tak tady na té Vltavské, kde zase mají svoje místo parkuristé teď, tak na to architekti taky mysleli, že chtějí, aby to tam nějakým způsobem bylo zohledněno. Takže celé to říkám proto, že věřím tomu, byť jsem taky viděl jenom obrázky tak jako všichni, že jsou to architekti, kteří dokážou tvořit s městem, dokážou tvořit s tím prostředím, a že snad dokážou i navázat na tradici koncertních sálů, které v posledních letech vznikají a které vždycky už nesou prvky toho, aby fungovaly celý den. Aby tam mohli chodit lidé, i když nejdou jenom na koncert, a aby tam bylo co dělat. Takže vždycky je tam buď přístupná střecha, nebo je tam terasa s výhledem, nebo se tam dá nějak jinak trávit volný čas. V Los Angeles, kde je slavná Walt Disney Hall, kterou projektoval Frank Gehry, takový průkopník tadytěch futuristických staveb, tak v té Walt Disney Hall je zase zahrada taková ukrytá a můžete tam jako běžný návštěvník jít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nedávno Česká filharmonie vystupovala mimo jiné v hamburské Labské filharmonii, která mimochodem také si vyhrála jaksi i s tím vodním elementem, protože je u Labe, abych byla úplně přesná, je tam plaza také volně přístupná, je to v podstatě také multifunkční budova. Znamená to tedy, že vlastně ta nová Vltavská filharmonie v naší metropoli bude více než v uvozovkách pouhý koncertní sál, promění se zásadně i to prostranství aktuálně kolem metra.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Ano, to hlavně, protože musí auta pod zem a celé to místo by se mělo nesmírně zkultivovat a proměnit. A ono to vždycky nese dva prvky. Jeden je ten čistě urbanistický a, řekněme, i šířeji vzato kulturní a z tohohle pohledu ten sál je strašně důležitý, protože všude, kde se takový sál postavil, tak to pomohlo tomu městu a pomohlo to tomu místu a většinou ho pak měli rádi i místní obyvatelé. Ale ten druhý aspekt je politický. A tam už to tak jednoznačné není, protože se blížíme do doby, kdy pravděpodobně bude krize, jdou nahoru ceny energií, roztáčí se inflační spirála, a v tu chvíli vysvětlit nebo obhájit to, že se má stavět takhle drahá věc, bude úkol politicky, myslím, hodně těžký. Čímž ale neříkám, že by ten sál neměl stát, ale ten kontext, v jakém by měl vzniknout, a to, jak bude obhájen, bude-li, tak ten bude nesmírně důležitý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Viděno tou aktuální optikou, respektive cenami, Vltavská filharmonie by měla přijít na 6 miliard korun. Jak vy se díváte, pane Marečku, na smysl vlastně stavět takto, no, nákladné stavby, významné stavby v současné době?

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Je to právě ta těžká politická otázka. Můj názor je takový, že když je zle nebo když jsou horší časy, tak že bychom měli se starat o ty dva krajní póly spektra. Tzn. na jedné straně opravdu o ty nejpotřebnější lidi, které to nejvíc postihne, tak, aby v tom nezůstali sami, tak, aby měli na jídlo, aby měli na bydlení, ale na druhé straně nerezignovat na projekty, které nás mohou jednak dostat nahoru a které nám dávají naději nebo nám dávají i takový smysl, že se na něco můžeme těšit. A to, co je uprostřed toho spektra, nechci teď ošklivě říkat průměr, ale věci, které nejsou ani bezprostředně ohroženy, nebo lidé, kteří nejsou bezprostředně ohroženi, a ani nám to zásadně nepomůže nahoru, tak to je to, co si myslím, že v té krizi je potřeba prostě vynechat, protože to přežije, ale starat se o ty nejslabší, na tom se shodnou vždycky všichni, to je jasné, že by se mělo dělat, ale nezapomenout na to, že může vzniknout věc, na kterou budeme hrdí, na kterou budou nejenom jezdit turisté, ale jak jste říkala o té Labské filharmonii, tak všechny ty budovy nové dneska žijí celý den a nežijí jenom tou takzvaně vysokou kulturou. Jsou tady pro amatérské sbory, pro dětské soubory, pro různé jiné zájmové činnosti a i ty slavné světové sály jako třeba newyorská Carnegie Hall pořádají mnoho jiných akcí než jenom ty klasické koncerty. Tzn. i lidovou hudbu, i populární hudbu, promítají filmy, dělají taneční pořady, zkrátka tak, že když máte zájem, protože ta budova už je slavná a chcete ji vidět, tak když máte zájem tam jít, tak si opravdu vybíráte z širokého spektra, a to jak žánrově, tak cenově, a to myslím, že je důležité vždycky, aby šlo ruku v ruce, když se ten sál vymýšlí, aby se vymýšlel i obsah.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Svým způsobem taková investice pro budoucnost, byste to viděl? Nechci vám ale nic podsouvat.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Neposouváte, jednoznačně je to investice pro budoucnost, protože zkušenost ze světa, a tím světem teď myslím jak to Německo, kde je nutno říct, že se to prodražilo víc než desetinásobně, ta stavba, a je jasné, že se prodraží, doufám, že ne desetinásobně, ale že se prodraží i Vltavská filharmonie, když se začne stavět, ale že jak na německém příkladu, tak na příkladu Paříže, kde je nový sál, tak na příkladu Harpy v Reykjavíku, nebo právě z dřívějška té Walt Disney Hall v Los Angeles, tak všechny ty budovy si nakonec na sebe vydělaly, nakonec přinesly víc, než vzaly, a to se opravdu stalo bez výjimky všude v těch posledních 20, 30 letech. Takže není důvod se obávat toho, že by to u nás bylo jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Smýšlí generální ředitel České filharmonie David Mareček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
/znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Uměním ožila města po celé České republice, začal 6. ročník festivalu základních uměleckých škol ZUŠ Open. Spolu s dalšími školami vlastně festival pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené. Mladé talenty mohou ukázat, co umí. Na tzv. zuškách, jenom připomenu, studuje v České republice bezmála čtvrt milionu lidí. Jak se vám líbí takováto akce? Ono tím mottem festivalovým dlouhodobě je: Základní umělecké školy, respektive ZUŠ Open, abych použila ten název, pomáhá. Jak, pane Marečku?

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
No, ta pomoc je vždycky vzájemná tady v tomhle případě a to se mi na tom líbí. Říkám vzájemná hodně obecně, protože té vzájemnosti, těch směrů je tam víc. Jeden je tedy nasnadě, že se v týdnu, kdy bude probíhat takový festival, tak se bude o zuškách mluvit, bude se o nich psát, bude se o nich vysílat, zároveň děti v době, která je příjemná, protože to je konec školního roku, tzn. kdy toho nejvíc umí, tak můžou něco ukázat, zahrát, namalovat, zatančit, ukázat třeba představení, ale když jsem říkal, že ta pomoc je vícesměrná, tak zároveň děti samy pomáhají. Jedna z akcí bude třeba v dětské psychiatrické léčebně v Opařanech, kam určitě běžně taková akce nezavítá, čili pro ty děti, které se tam léčí, tak si myslím, že to bude krásný vklad, něco, co zažijí, co si budou dlouho v dobrém pamatovat, a chodí se samozřejmě na různá místa nebo děti hrají na různých místech, kam se hudba, výtvarné umění nebo divadlo běžně nedostávají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Parky, kostely, spousta veřejných míst.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Jo, končí se, tuším, v Neratově, kde se má zase vybírat i na to, aby to místo se dále zvelebovalo, a ta různá místa jsou hezká tím, že jak název praví, tedy ZUŠ Open, že to je venku, ale je to i vevnitř, ale to open ve smyslu otevření, že se tedy školy otevřou a jdou ven z těch budov samotných. Ale pomoc je i jiného druhu, ZUŠ Open letos se spojuje s projektem, který, myslím, je původem u Nadačního fondu Českého rozhlasu, a ten projekt se jmenuje Kdyby tisíc klarinetů a odkazuje na to, že je spousta dětí, které by chtěly hrát, ale nemohou, protože nemají peníze na to, aby si pořídily nástroj, nebo rodiče nemají peníze na to, aby jim pořídili nástroj. A tak v rámci ZUŠ Open budou i předány první nástroje takovým dětem, což je prostě hezká sbírka založená na podobném principu jako třeba Ježíškova vnoučata. Tzn. ty nefinanční věci, kdy se můžete podívat, co ten dotyčný potřebuje, a pomoct mu, ať jste výrobce, nebo soukromá osoba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Systém toho základního uměleckého školství v České republice je celosvětově unikátní, v čem spočívá? Jak to, že se jinde něco takového nepodařilo?

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
My jsme měli štěstí, že se tady podařilo v určité době institucionalizovat něco, co je jinde ve světě kroužek. Tzn. že ta hra na nástroj, nebo tanec, nebo když se dítě učí kreslit, malovat, hrát divadlo, tak samozřejmě to kroužek je v tom dobrém slova smyslu, je to něco zájmového, něco, co to dítě dělá ve svém volném čase, ale systém základních uměleckých škol dává jakousi garanci toho, že to dítě je vedeno profesionálně. Že je vedeno profesionálem jednak po té umělecké stránce, jednak po stránce pedagogické, no a to se jinde musí suplovat různými certifikáty, potom se ty zájmové instituce předhánějí v tom, kdo tedy má lepší reference, kdo má lepší certifikát na cokoliv, ale ten zuškový systém mně se jeví jako velmi demokratický v tom, že taky to školné je tam opravdu poměrně nízké a že za ty peníze má rodič jakýkoliv jistotu, protože přirozeně dáváte dítě na obor i, který třeba sami neovládáte a chcete, aby ho někdo to naučil, a v té škole má jistotu, že se mu tam bude věnovat někdo, kdo to umí. A je pravda, že je to systém, který když cestujeme i s filharmonií a bavíme se tam s pořadateli nebo s umělci, tak že nám ho závidí, a jsem rád, že se ho tady podařilo přes různé turbulence udržet a doufám, že to tak bude i do budoucna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Věří generální ředitel České filharmonie David Mareček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
/znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kultuře a podpoře umělců z bývalého Československa, kterým nepřál komunistický režim, se léta věnovala Meda Mládková, historička umění, mecenáška, se kterou se veřejnost mohla minulý týden naposledy rozloučit. Paní Mládková po listopadu 1989 darovala Praze rozsáhlou sbírku moderního umění, v metropoli vybudovala Museum Kampa, které sídlí v Sovových mlýnech, bez ní by svět asi ani neobjevil Františka Kupku. Jak vy se díváte, pane Marečku, na životní příběh a odkaz paní Mládkové?

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
No, je to silný životní příběh, který podle mě krásně ilustruje takové to velké češství. Teď aby mě posluchači nechápali špatně, ne češství v nějakém nacionalistickém smyslu slova, ale právě v tom, že myslím, že naši zemi hodně posunuli lidé, kteří vycestovali do zahraničí, kteří měli nějaký kontakt se světem, něco tam dokázali nebo dokázali nashromáždit určitý majetek, ale pak ho odevzdali vlastně do služeb toho národa. Schválně neříkám státu, vlasti. Protože to, že Meda Mládková nejenom, jak se věnovala sbírání umění, ale to, jak potom na osud té sbírky dohlížela, že byla vždycky výraznou postavou nejenom v Praze v České republice, a Museum Kampa je vlastně fenoménem doteď svého druhu, tak pro mě z toho jejího příběhu nejsilnější je právě ta, řekl bych, osobní ani ne zodpovědnost, ale to osobní rozhodnutí přirozené dát to, co mám, zpátky té vlasti, ze které jsem vyšel. A to si myslím, že je princip, který když si osvojí většina nebo řada úspěšných Čechů, a že jich teď máme a budeme mít víc a víc, tak to je to, na čem můžeme růst. Je naopak velmi nebezpečné a taky bych to nikomu nezazlíval, ale lidé, kteří odešli, nevrátili se, nemohli, nechtěli, a samozřejmě, že jsme na ně také hrdí, ale to, že ona měla tu odvahu a chuť vrátit se zpátky a vybojovat to takto, mně přijde nesmírně důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost obdrží laureáti Cenu Arnošta Lustiga a v 10. ročníku si tuto cenu odnesl Šimon Pánek, ředitel organizace a její zakladatel Člověk v tísni. Reflektuje to jeho celoživotní práci?

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
No, on je ještě mladý na to, aby se dalo říct, že je to jeho celoživotní práce, ale je to hezky řečeno, ano. Já mám Šimona Pánka rád, protože je člověkem, jedním z mála těch aktérů revoluce v roce 1989, kteří se nezapojili vědomě do politiky. On chvilku byl i poslancem Parlamentu, ale pak dobrovolně z toho odešel a začal budovat Člověka v tísni, začal se věnovat dobročinnosti. A je to, myslím, jako hezký příklad člověka, který v tom našel jednak smysl životní, nezahořkl, neměl pocit, že by měl právě být tím politikem, který se tedy zasloužil o to, že jsme se stali demokratickou zemí zase zpátky, ale jednak tedy to rozhodnutí a potom vytrvalost. V tom vám dávám zapravdu, že to je to celoživotní dílo, protože to, jak dlouho on toho Člověka v tísni vede a že to je organizace úspěšná, která pomáhá jednak hodně ve světě, ale taky nezapomíná nikdy na to, co se děje doma, tak za to myslím, že si to vrchovatě zaslouží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Děkuji za váš čas, za vaše postřehy a přeji vše dobré. Hezký den.

David MAREČEK, ředitel České filharmonie
Děkuji za pozvání a hezký den vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.