Existují tři cesty k české nezávislosti na ruském plynu. Rozebíráme jejich úskalí
Česko jedná o možnosti využívání plovoucích terminálů na zpracování zkapalněného zemního plynu (známého pod anglickou zkratkou LNG) s Nizozemskem, Německem a Polskem. Ve všech těchto případech lze čekat problémy. Vláda navíc musí vyřešit i to, ze které zámořské země Česko surovinu získá a za jakých podmínek.
Koncem dubna Rusové přestali dodávat plyn do Polska a Bulharska, minulou sobotu zastavili také přívod komodity do Finska – vždy s odůvodněním, že místní energetické firmy odmítají nový požadavek Gazpromu na placení v rublech. V podobné situaci se mohou výhledově ocitnout i další unijní státy včetně Česka. To je na ruském plynu fyzicky téměř zcela závislé, proto se teď snaží zajistit alternativní dodávky odjinud.
Ze všeho nejvíc teď vláda Petra Fialy řeší, jakou cestou získat zemní plyn ze zámoří, jenž se v tankerech dováží ve zkapalněné podobě (LNG). Probíhají jednání s Nizozemskem, Polskem a Německem. To všechno jsou státy, které hodlají využívat plovoucí LNG terminály. Ty fungují na palubách speciálně upravených tankerů, kde se zkapalněný plyn znovu uvede do plynného stavu. Přes napojení na pobřežní plynovod se pak pumpuje dále do vnitrozemí.
Jak zjistil Deník N, nejdál jsou zatím jednání s Nizozemci. „Ze tří států, s nimiž jednáme, bude plovoucí terminál nejdříve připraven v Nizozemsku, a to ještě v tomto roce. Předběžně jsme potvrdili zájem o
