Lvov - První měsíc po invazi ruských vojsk na Ukrajinu hrál pianista Oleksij Karpenko denně na klavír u lvovského nádraží, kudy proudili lidé, kteří se snažili uprchnout před boji do bezpečí. Hrál, i když se nad západoukrajinským městem rozezněla siréna ohlašující letecký poplach. Natočil ho při tom fotoreportér časopisu National Geographic a záběry na svém koncertu promítl autor hrané sklady Hans Zimmer. Lvovský klavírista teď už na železniční stanici hrát nechodí, připravuje však své vlastní album. Zpravodajce ČTK ve Lvově řekl, že byl při jeho tvorbě inspirován emocemi, které cítí od začátku ruského útoku na Ukrajinu.
Fotogalerie
"Za měsíc jsme na nádraží sirény neslyšeli. Měli jsme mobilní aplikaci, která varuje před leteckým poplachem. Ale sirény ne. Když jsem je při hraní slyšel poprvé, byl jsem zároveň překvapený a vystrašený," popisuje nyní s odstupem osmadvacetiletý pianista. "Při sirénách vám vyskočí adrenalin, jsou skutečně hrozivé," vypráví. Přesto, když varovný tón přeťal jeho ztvárnění Zimmerovy skladby "Time", do úkrytu se nevydal. Prostě dál hrál.
"My hudebníci máme pravidlo: když začnete, hrajete až do konce. Děj se co děj," tvrdí. Byl to také zároveň jeho vnitřní protest proti sirénám, bombám, vraždám a válce, jak napsal v březnu na svém instagramovém účtu. Poté se vydal domů zkontrolovat své dva mladší sourozence. "Rodiče s námi nežijí. Máma je vojenská lékařka, brání zemi. Otec také," přibližuje. Že ho někdo při jeho hudební improvizaci natočil, si podle svých slov nevšiml. Zjistil to až doma. Novinář záběry umístil na instagram a hudebníka ve svém příspěvku označil. Vzápětí oblétly svět.
Skladatel Hans Zimmer, jehož skladbu Karpenko hrál, později video promítl na svém koncertu v Londýně. Podle tehdejších zpráv médií podpořil napadenou Ukrajinu. "Byl to mix emocí. Byl jsem šťastný. Zároveň jsem se nějakou dobu nemohl na to video dívat, protože jsem nevěřil, že se mi to teď děje," vzpomíná hudebník, který vystudoval Lvovskou konzervatoř a svého času si vydělával hraním po restauracích. Nyní se živí výukou hry na piano.
A nahrává své první minialbum. "Mám nahrané první dvě z pěti skladeb. Jsou už na kanálu YouTube," říká Karpenko. "Snažím se zprostředkovat emoce a vibrace, které cítím. Jsou různé - od smutku, žalu a zoufalství až po pozitivnější jako je vytrvalost, síla, odolnost nebo naděje," poznamenává. K tomu, aby své umění zaznamenal, ho podle jeho slov přátelé vybízeli už dříve. Posledním postrčením ale paradoxně byla až ruská vojenská agrese.
"Když někdo zemře na východě Ukrajiny, vytvořím něco nového. To je to, co můžu dělat," zamýšlí se a dodává, že při hraní na piano na lvovském nádraží ho v jeho tvorbě inspirovala energie lidí prchajících před boji. "Nelze říct, že byla buď pozitivní, nebo negativní, bylo to různé," vysvětluje. Chce také, aby se lidé v zahraničí dozvěděli - i skrze hudbu - více informací o Ukrajině.
K tomu, aby začal hrát pro tisíce uprchlíků u železniční stanice, ho přiměla přítelkyně. "Jako každý Ukrajinec jsem na začátku války přemýšlel, co můžu udělat, abych pomohl. Nejprve mě napadlo přihlásit se k teritoriální obraně. Přítelkyně měla chladnější hlavu," vzpomíná a zmiňuje také pochyby, které ho trápily ohledně toho, zda lidé jeho snahu pochopí. "Dal jsem výzvu na instagram, jestli má někdo piano, na kterém by se dalo hrát na nádraží. Našlo se během šesti hodin. A další ráno jsme měli dodávku a dobrovolníky, kteří mi pomohli piano na nádraží přepravit," popisuje.
Dnes už k železniční stanici hrát nechodí. "Začal jsem asi třetí den po invazi, první měsíc jsem hrál každý den. Později jsem tam docházel méně často. Asi po měsíci se provoz na nádraží začal zmenšovat, situace se normalizovala. Naposledy jsem tam byl před třemi týdny," říká. Tři měsíce trvající ruská vojenská agrese ho podle jeho slov psychicky vyčerpala. "Dva a půl měsíce jsem pořád sledoval zprávy - ve dne, v noci. Snažím se to teď dělat méně," svěřuje se hudebník, jehož hlavním snem je nyní to, aby se jeho vlast ubránila a ve válce zvítězila.
