Trenér Orct o českých brankářích, Ústí i MS. Proč nevzal Furcha?

Foto: Jan Beneš, Český hokej

25. května 2022, 12:00

Josef Prášek

(TAMPERE, od našeho zpravodaje) Zdeněk Orct absolvuje svoje třetí mistrovství světa v roli trenéra gólmanů. V rozhovoru pro hokej.cz popisuje současnou situaci v českém brankovišti nebo rozhodování na olympiádě v Pekingu.

„Moje pozice? Je to náročný. Ale já jsem s tím počítal, už tady nejsem poprvé,“ usmívá se úvodem.

Rozhovor začal o současné jedničce národního týmu. Karel Vejmelka si získal místo v Arizoně, což by rok zpátky asi nikdo nečekal. I proto má největší důvěru na probíhajícím turnaji.

„Momentálně udělal asi největší progres ze všech českých brankářů. To je jednoznačný. Z brankářské jedničky v Brně až do Arizony a odchytat větší část sezony, navíc být na mistrovství světa,“ pozastavuje se.

„Karel Vejmelka? Momentálně udělal asi největší progres ze všech českých brankářů."

„I on sám z toho musí mít obrovskou radost,“ dodává druhým dechem 52letý šéf českých brankářů.

On debutoval na MS proti Švédsku, kde ale střídal. Rychle se z toho však oklepal, že?
Já tomu nepřikládám nějakou váhu. Bylo by lepší, kdybychom proti Švédsku vyhráli, ale já nepřikládám váhu ani nule proti Americe. I Karel k tomu dobře přistupuje. Bereme to tak, jak to přijde. Výborný je, že se z toho otřepal – nerozhodilo ho to.

V čem jsou jeho přednosti?
Jeho síla je v tom, že se dokázal v Americe velmi psychicky zocelit. Přistupuje k tomu tak, jak bych si přál.

Foto: Jan Beneš, Český hokej

To myslíte jak?
Hokej vás baví a je to super věc, ale není to středobod vesmíru. Jsou důležitější věci. Když to brankář dostane do hlavy a začne hokej vnímat jako radost a nepřetíží svou hlavu osobní zodpovědností za neúspěch, tak ho to může posunout dále. V tomhle Karel udělal velký pokrok.

Marek Langhamer se také dostal do hry. Co říkáte na něj?
On je další výborně povahový kluk, který přijal svou roli. Odjížděl z mého pohledu na pozici víceméně dvojky, spíše trojky. I když nemám rád takové řazení, protože situace se mění výkonnostně nebo zdravotně. Přijal to naprosto s respektem. Když nastoupil, chytal výborně. Mně se hodně líbí i hokejově, také vyspěl. Jeho předností je podle mě neskutečná rychlost.

„Odjížděl z mého pohledu na pozici víceméně dvojky, spíše trojky. Přijal to naprosto s respektem. Když nastoupil, chytal výborně."

Všichni tři debutovali na MS právě tady ve Finsku. Nebylo znát, že jsou „nováčci“?
Ne, není to znát. Už když jsem byl na mistrovství světa v Bratislavě, tak debutovali také všichni tři. Pokaždé tu mám někoho nového. Kluci mají dobře nastavenou hlavu a tlak, který svým způsobem vytváříte možná trochu i vy (média), že to je nováček… Berou to tak, jak to je. Je to zápas jako každý jiný. Pro veřejnost obrovsky sledovaný, ale když se tím brankář nezatěžuje, tak to je jedině dobře. To je jejich výhoda.

Zmiňujete psychiku. Ta je v národním týmu asi nejdůležitější, že? Přeci jen všichni na takovém turnaji mají už své kvality.
Ano. Je rozdíl v tom, zda mám brankáře od začátku přípravy, kdy jsem měl třeba Štěpána Lukeše a další. Já je furt chválím. (směje se) I ten k tomu přistoupil famózně v tom, že jsem se musel rozhodnout, zda pošlu domů jeho, nebo Kvakiho (Petra Kváču – pozn. red.). On se pak vrátil a přistoupil k tomu profesionálně. Ale to s vracím k tomu, že když máte brankáře v přípravě, dá se s tím něco dělat. Ale tady už chcete pro ně vytvořit co nejkomfortnější prostředí.

Foto: Jan Beneš, Český hokej

Když jsme u Štěpána Lukeše nebo Petra Kváči, tak obecně rozhodování o vyřazení musí být těžké.
Je to velmi nepříjemný, když musíte někoho vyřadit. Navíc někoho, kdo tam byl s vámi a podával velmi dobré výkony. Názory novinářů nebo lidí, každý na to má nárok, aby se pouštěl do úvah a řekl svůj názor. Já se tomu nebráním. Já mám ale jen jednu hlavu a musel jsem se nějak rozhodnout. Hlavní slovo jsem měl a nezříkám se toho. Buď budete vynášený, nebo zatracovaný. U brankářů to je to samé. Jsem na to zvyklý celou dobu. (usmívá se)

Štěpán Lukeš i Petr Kváča asi i tak ukázali, že se s nimi do budoucna může zase počítat.
Letos brankáři v přípravě odchytali velmi dobré zápasy – je to nová generace, která teprve přichází do nejlepšího věku. Čas ukáže, zda naplní očekávání, který já nebo všichni do nich vkládáme. Když jim dáte pár zápasů nebo jednu sezonu, tak to ještě neznamená, že jste super brankář. Musíte to potvrzovat dlouhodobě.

„Hlavní slovo jsem měl a nezříkám se toho. Buď budete vynášený, nebo zatracovaný."

Místo na MS získal i Lukáš Dostál, což mohlo být pro některé fanoušky překvapením. Proč jste si vybral právě jeho?
Bylo tam několik faktorů. Dávali jsme si dohromady varianty brankářů podle toho, jak vypadávali ze soutěží a jak moc chytali. A samozřejmě jací byli povahově, jak by zapadli případně na pozici, kdy by moc nechytali. Není to tak jednoduché. Každý chce chytat, někdo roli akceptuje, někdo zase méně. Zjišťujete si tedy informace, jak jsou na tom. Řeknu ale ještě něco.

Povídejte.
Třeba Furchíňo (Dominik Furch – pozn. red.) chytal výborně a já jsem ho sledoval (s týmem Färjestad BK slavil titul – pozn. red.). Ale on by celou dobu nebyl s námi a dojel by až někdy těsně před mistrovstvím, což se mi tolik nelíbilo. Tak jsem se přiklonil k variantě, že je fajn mít trojici brankářů co nejdřív danou dohromady. U Dostála rozhodlo to, že měl nějakou mezinárodní zkušenost, je to perspektivní brankář a do poslední chvíle chytal. Samozřejmě povahově je opět jeden z těch pohodových a bezproblémových kluků.

Jak probíhá vybírání brankářů pro zápas? Trenéři vám to musí odsouhlasit, že?
Jasně. Je to můj návrh, ale ten se konzultuje v celém realizačním týmu. Největší debata byla o sestavování tria pro MS. Pak na zápasy tam jsou spíše detaily. Já zdůvodňuji, proč by to tak asi mělo být. Když mi někdo řekne, že hlavní trenér má jiný názor, tak já to respektuju. On nese největší zodpovědnost z nás.

Stalo se někdy za poslední dobu, že jste navrhl někoho do branky, ale přes trenéry to neprošlo?
Jo, třeba naposledy na olympiádě. Měl jsem jiný názor na některé situace, teď už to je za námi. Ale stejně se s tím zcela ztotožním. Já bych třeba něco udělal jinak, to ale neznamená, že by to bylo lepší. Měl jsem jiný plán, ale většina týmu včetně generálního manažera se musíme dohodnout. Byl jsem demokraticky přehlasován a respektuju to.

A na letošním šampionátu to zatím bylo jak?
Tady to zatím bylo tak, že z 90 procent, s čím jsem přišel, tak to po nějakých otázkách bylo odsouhlaseno.

„Sestup Ústí mě mrzí. Já jsem tam končil v době, kdy už to… (pozastavil se) Nebylo to Ústí, do kterého jsem dříve přicházel."

Trávíte i volný čas s vašimi brankáři zde na mistrovství světa?
Ne, kluky nechávám mimo. Já si myslím, že tady mám jednoho opravdového kamaráda, a to Petra Nedvěda. S tím trávím nejvíc času. (usmívá se)

Odbočme k něčemu jinému. Vy jste chytal v kariéře i za Ústí nad Labem, to ale spadlo do druhé ligy. Jak jste to prožíval?
Sestup Ústí mě mrzí. Já jsem tam končil v době, kdy už to… (pozastavil se) Nebylo to Ústí, do kterého jsem dříve přicházel. Bohužel. Já jim jenom přeju, ať se jim to co nejdřív podaří – já jsem tam měl i spoustu dobrých vzpomínek. Třeba Roubas (Jaroslav Roubík – pozn. red.) je jeden z těch hráčů, se kterým jsem tam ještě hrál. Je to výborný kluk.

Ten ohlásil návrat k hokeji ve 44 letech. Vy byste si už netroufl?
Já? Ne, to určitě ne. (směje se) Nedovolí mi to ani zdravotní stav, já mám kolena v dezolátním stavu. Vyzkoušel jsem si to jednou a pak jsem chodil po doktorem.

Foto: Karel Švec, Český hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz