Příkazy (Olomoucko ) - Jeden z nejstarších roubených objektů na území České republiky, téměř 500 let stará roubená stodola, umístěná v areálu Hanáckého muzea v přírodě v Příkazích na Olomoucku se poprvé otevřela veřejnosti. Stalo se tak po náročné rekonstrukci objektu a transportu z 60 kilometrů vzdálené Skaličky u Hranic. O přesunu stodoly ze Skaličky bylo rozhodnuto před dvěma lety, jedním z důvodů byla i záchrana památky. Celá akce vyšla na 4,4 milionu korun.
Fotogalerie
Stodola má rozměry 15,9 krát 7,7 metru, jde o specifickou roubenou konstrukci ze štípaných půlkuláčů. Do Příkaz se přemístila v plné podobě. "Transfer stodoly je podle odborníků mimořádně vydařený," řekl dnes novinářům vedoucí Hanáckého muzea v přírodě Petr Vodešil. Pro celou akci byl podle něj využit tým schopných řemeslníků z Valašského muzea v přírodě, kteří pracují tradičními postupy a využívají původní materiály. Zachovala se tak i při doplnění nových prvků autenticita celé stavby. Celý transfer byl navíc doplněn o přenesení původního mlatu, pro dodržení původní receptury obsahuje i 40 litrů volské krve. "Když byl mlat dokončen, byla stodola i takto cítit, trvalo to řadu týdnů, to aroma nebylo nijak vábné. Mlat je však velice pevný a solidní," doplnil Vodešil.
Podle generálního ředitele Národního muzea v přírodě Jindřicha Ondruše byla stodola po několik generací v majetku rodiny Vinklárků, která ji nakonec darovala muzeu. Stodolu objevil ve zchátralém stavu na jaře roku 2015 jeden z pracovníků muzea, když zkoumal kulturní krajinu a tradiční stavitelství. Podle odborníků bylo od počátku jasné, že jde o mimořádnou stavbu. Následný dendrologický průzkum prokázal, že nejstarší části stavby jsou datovány do roku 1555, převážná část do roku 1569 až 1570.
Stodola byla rozebrána ve Skaličce předloni na podzim, její části prošly ve Frenštátě pod Radhoštěm odborným restaurátorským, konzervačním a tesařským zásahem, aby se obnovila stabilita objektu a prvky ze 16. století nebyly dále poškozovány povětrnostními podmínkami. Rozložena byla do nejmenších prvků, dožilé věci nahradily nové části vyrobené původní technikou. "Naučit jsme se museli například znovu štípat podélně trámy v délce deseti metrů a v průměru půl metru technikou, která se kdysi dělala," doplnil Ondruš.
Loni řemeslníci stodolu v přírodě postupně kompletovali přímo na novém místě za provozu Hanáckého muzea. Stojí nyní na ploše, kde stávala stodola reprezentující původní stavitelství na Hané. "Krásně sem zapadá," řekl Vodešil. Podle něj má stavba v prostorách muzea nezastupitelné místo, dokládá, jak vypadaly dřevěné stodoly na Hané před masivním rozvojem hliněné architektury v 18. století. Stodolu si mohou návštěvníci prohlédnout v sobotu během celodenního programu s volným vstupem.
Na stodolu ze Skaličky jsme měli demoliční výměr, říká majitel
Trn z paty vytáhli odborníci Antonínu Vinklárkovi ze Skaličky u Hranic, když na jeho zahradě objevili zchátralou roubenou stodolu. Na stavbu měl již v ruce demoliční výměr, se kterým si však nevěděl rady. V objektu, který po staletí využívali jeho předci, však odborníci objevili unikát - jednu z nejstarších roubených staveb na území České republiky. Stodolu mu poté před očima rozebrali do detailů a odvezli. Nyní je po rozsáhlé rekonstrukci největší pýchou v 60 kilometrů vzdáleném Hanáckém muzeu v přírodě v Příkazích u Olomouce.
"Už od roku 2011 jsem měl na stavbu demoliční výměr, ale nevěděl jsem, jakým způsobem to odstranit, protože to bylo v havarijním stavu. Byl jsem pak rád, že přišli pracovníci muzea a zjistili, že jeden trám je starý a nakonec je stará celá stodola. Trochu jsem to tušil, kdysi jsem si přečetl v kronice, že můj prapradědeček dělal v roce 1640 ve Skaličce rychtáře," řekl dnes ČTK původní majitel stavby Antonín Vinklárek. Odborníci nakonec nejstarší části stodoly datovali za pomoci dendrochronologického průzkumu až do roku 1555.
Stodolu jeho rodina využívala po generace. Původně vlastnila až 13 hektarů polností, než byl Vinklárkův otec donucen vstoupit do družstva. "Můj otec by se teď v květnu dožil 101 let, jako kluk tam dělal a vyprávěl mi, jak ve stodole mlátili obilí a uskladňovali ho," doplnil Vinklárek. i v posledních letech sloužila stodola stále svému účelu, majitel v ní uskladňoval balíkovanou slámu, protože choval berany.
Ze současné podoby stodoly, která prošla po rozebrání ve Frenštátě pod Radhoštěm náročným restauračním a konzervačním procesem, má upřímnou radost. "Byl jsem rád, že se zakonzervovala. Celý proces trval nějakou dobu, už jsem měl strach, že mi přijde kvůli demolici ze stavebního úřadu nějaká pokuta. Pak jsme si říkali, když ta stodola tam stojí čtyři století, tak už to tři čtyři roky počká. A nakonec se to podařilo," doplnil původní majitel.
Na místě stodoly ve Skaličce už nyní podle Antonína Vinklárka roste tráva. Nejprve museli zavézt místo zeminou, protože odborníci odvezli i původní mlat, aby zachovali co největší autenticitu. Podle původní receptury jej také prolili 40 litry volské krve. "Zůstala tam tak díra, naštěstí jsem se domluvil se starostkou a místo jsme zavezli hlínou ze stavby víceúčelové hřiště. Pak jsem to zasel a nyní už to tam seču," dodal Vinklárek.
