Dnes 27. května 2022 si připomínáme 80. výročí hrdinského činu členů výsadku Anthropoid – Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka. V 10 hodin 35 minut tehdy v roce 1942 provedli v zatáčce v pražské čtvrti Libeň útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, a zapsali se tak mezi aktéry nejvýznamnějších událostí druhé světové války. A to i přesto, že jejich pečlivě a dlouho připravovaný plán ztroskotal hned v prvních vteřinách atentátu. Gabčíkovi se zasekl samopal Sten, Kubiš odjištěným granátem nezasáhl přímo říšského protektora, ale jen zadní vnější část karoserie jeho otevřeného mercedesu.

A nutno přiznat, že nebýt chyb, kterých se dopustil sám Heydrich a jeho řidič, mohlo být všechno, včetně dalšího průběhu války i poválečného uspořádání, jinak…

Ten příběh je všeobecně znám, fascinuje muže i ženy všech věkových kategorií, přesto je třeba si jej připomínat, zejména pak v dnešní době, kdy se válčí jen několik stovek kilometrů od nás. Svoboda a mír nejsou samozřejmými pojmy, ale hodnotami, za které je třeba bojovat, chránit je a vážit si jich.

Pokusíme-li se vcítit do kůže dvou mladých mužů, Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, kteří zaútočili na tehdy třetí nejvýše postavenou osobu Říše, ač věděli, že pravděpodobně živí z této operace nevyváznou, nelze než smeknout před jejich nekonečnou odvahou.

Onoho rána 27. května odjeli Gabčík s Kubišem z bytu profesora Ogouna v pražských Dejvicích tramvají na Žižkov, kde si vyzvedli jízdní kola, na kterých přijeli na místo činu. Gabčík pod kabátem sestavil svůj samopal Sten Mk II bez ramenní opěrky. Oba vyčkávali Heydrichův příjezd. Ten po snídani strávil chvíli s rodinou a odjel autem z Panenských Břežan, svého tehdejšího rodinného sídla, směrem na Pražský hrad, odkud se měl následně vydat do Ruzyně a letecky se přepravit do Berlína za Hitlerem. V rozporu s nařízením nebyl jeho automobil ještě opancéřovaný a jel bez ochranného vojenského doprovodu.

Kabriolet Mercedes 320 s otevřenou střechou řídil osobní šofér a šéf ochranky Johannes Klein. Heydrich cestoval na předním sedadle. Vůz odjel ze zámku v Panenských Břežanech směrem na Pražský hrad. V přibližně 10.35 hodin automobil zatáčel tehdejší Kirchmayerovou třídou vpravo do ulice V Holešovičkách (dnes spojnice mezi Zenklovou třídou a V Holešovičkách), kde vozidlo muselo zpomalit. Gabčík odhodil kabát a ihned se pokusil střílet na vůz, ale jeho samopal Sten selhal. Sten byl tehdy novou, nicméně poruchovou zbraní, zkonstruovanou v roce 1940.

Heydrich, který projel kolem mířícího Gabčíka, si uvědomil, že se jedná o atentát. Ale místo toho, aby řidiči přikázal z místa rychle ujet a zvýšil tím šanci na záchranu, učinil dvě chyby. Jednak přikázal vůz zastavit a současně se v autě postavil, s vytažením zbraně. V daný okamžik hodil Jan Kubiš na auto speciálně upravenou bombu, která však nezasáhla vnitřní prostor kabrioletu, ale narazila do karoserie. Explodovala vně vozidla před pravým zadním kolem. Intenzivní detonace vysypala okna projíždějící tramvaje číslo 3. Střepiny z výbuchu zasáhly zastupujícího říšského protektora.

Po výbuchu se Kubiš i Gabčík pokoušeli pokračovat ve střelbě z pistolí.  Heydrich i Klein vyskočili z vozu a oba vytáhli osobní zbraně. Šéf komise pro vyšetření atentátu Heinz Pannwitz sdělil, že Heydrich začal pronásledovat Kubiše, ale při pokusu o střelbu neměla zbraň zásobník. Proto se vrátil zpět k autu, kde si zraněný sedl na sedadlo.

Jan Kubiš si střelbou do vzduchu proklestil cestu davem zvědavců (převážně cestujících z tramvaje). Nasedl na kolo, a ač sám raněn nad levým okem, ujel na domluvené záchytné místo ve Staré Libni.

Řidič Johannes Klein se vydal za Josefem Gabčíkem a začal po něm střílet, ale podle Pannwitze během pronásledování střílet nemohl, protože si omylem uvolnil zásobník. Gabčík utíkal do kopce Kirchmayerovou třídou a pak odbočil doleva do dnešní Gabčíkovy ulice a tou běžel dolů. Dole, na křižovatce s dnešní ulicí Valčíkovou, se chtěl schovat v řeznictví. Majitel řeznictví Brauner, stoupenec nacistů a spolupracovník gestapa, vyběhl ven a přivolal řidiče Kleina, jenž vběhl do obchodu. Gabčík, nemaje jiný únik, vyrazil proti Kleinovi, kterého postřelil do nohy. Klein pak přikázal Braunerovi, aby Gabčíka pronásledoval. Ten ale učinil pouze několik váhavých kroků. Gabčík mezitím zmizel v postranních uličkách, nicméně vběhl omylem zpátky do ulice V Holešovičkách, a to jen pár desítek metrů pod zničeným automobilem R. Heydricha. Odtud pak seběhl dolů (de facto po hlavní třídě podél tramvaje) k Vltavě, kde se mu podařilo zmizet.

Jednou z náhodných svědkyň útoku byla ošetřovatelka Marie Navarová, která začala zraněného Heydricha ošetřovat a shánět pro něj odvoz do nemocnice.

Osudům této ženy, manželky vězeňského lékaře Oldřicha Navary, se věnoval v knize příznačně nazvané Případ Marie Navarové i Arnošt Lustig, který popsal příběh této ženy a jejího advokáta ve třech státních režimech, v nichž jedna a tatáž kauza byla posuzována a souzena diametrálně odlišně. Knihu tehdy věnoval bývalému předsedovi ČAK JUDr. Vladimíru Jirouskovi.

Po chvilce zmatků byla získána dodávka převážející leštidlo a Heydrich se dostal okolo 11. hodiny do blízké nemocnice na Bulovce. Zraněného přijal lékař Vladimír Šnajdr, který se ujal prvního ošetření. Německý přednosta kliniky profesor Walter Dick později provedl podrobné vyšetření. Výsledek rentgenových snímků ukázal rozsah těžkého zranění. Heydrich měl po atentátu zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Plechová střepina ze sedadla vnesla do těla nečistotu, s následným rozvojem sepse. Zastupující říšský protektor požadoval příjezd specialisty z Berlína, ale po přesvědčování a po příjezdu specialisty profesora Hollbauma souhlasil s operací na Bulovce. Zpráva o atentátu se začala postupně šířit. Okolo 12. hodiny ji obdrželo pražské gestapo a následně Karl Hermann Frank a Adolf Hitler.

Heydrich upadl 3. června do kómatu a 4. června v 4.30 hodin ráno zemřel dle prvotní úmrtní zprávy na celkovou sepsi organismu v nemocnici na Bulovce.

Tento čin měl pro český národ dalekosáhlé následky. Nacistický teror ještě zesílil. Již 28. května zahájili nacisté popravy pro schvalování atentátu na Heydricha. Jedním z nejznámějších míst poprav se stala kobyliská střelnice. Odhaduje se, že v reakci na atentát, při tzv. (druhé) heydrichiádě, nacisté zabili dva tisíce nevinných lidí. Mimo jiné vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942).

Svůj život nakonec položili po několikahodinovém boji i Jan Kubiš a Jozef Gabčík, společně s dalšími pěti parašutisty, s nimiž se až do 18. června 1942 ukrývali v kryptě kostela v Resslově ulici v Praze.

Důležité je připomenout, že úspěšný útok vzbudil ve světě pozitivní ohlas a na jeho základě byla Brity odvolána Mnichovská dohoda. Dne 5. srpna 1942 ji prohlásila za neplatnou od samého počátku a byla přislíbena poválečná obnova Československa v jeho „předmnichovských“ hranicích, což bylo jedním z hlavních politických cílů atentátu.

Francie odvolala podpis Mnichovské dohody 29. září 1942 podpisem generála Charlese de Gaulla. Odvolání formuluje neplatnost dohody od jejího samého počátku, přesně jak to československá strana požadovala. Stejným způsobem, tedy od samého počátku, odvolala platnost mnichovské dohody i Itálie, a to 26. září 1944. Německá demokratická republika prohlásila dohodu za neplatnou poprvé v roce 1950. Ze strany Spolkové republiky Německo byla mnichovská dohoda oficiálně zneplatněna podpisem takzvané pražské smlouvy v roce 1973.

Mějme na paměti více než kdy jindy poslední slova těchto hrdinů, která zazněla z krypty po jejich prozrazení zrádcem Karlem Čurdou z výsadku Out Distance – „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“

JUDr. Hana Rýdlová
Foto: VHÚ, Wikipedie, redakce AD